Star Trek IX: Vzpoura

Ne, já si na tuhle posádku prostě nezvyknu. Připomnělo mi to díly "Stargate", které jsem zrovna neměl moc rád. Je to místy docela zábavné, jsou zde zajímavé vztahy a vývoj postav - Jonathan Frakes se oholí! - ale celkově mě to prostě tolik nebaví jako filmy se starou posádkou. V tom je prostě nějaká nostalgie, nedá se nic dělat. (13.04.2015)

Je to sice v podstatě epizoda ze seriálu natažená na celovečerní film, ale epizoda velice kvalitní. Data tady dostane solidní prostor, a naprosto zastíní všechny ty tokající páry. Bohužel právě všechny ty rozjásané láskyplné výlevy hlavních protagonistů ničí napětí filmu, není tu přítomna osudovost jako v předchozím dílu, takže jde je o příjemný, ale nikterak vyčnívající díl jedné série. (02.07.2013)

[Druhé zhlédnutí] Vzpoura dělá z Abramsova zářezu úplného Shakespeara, plného intelektuálních otázek a témat. Frakesova režie je zde až příliš unylá (cloumají s ním hormony nejenom ve filmu) a neposkytuje snad jediný originální nápad (pohledem o deset let srarším; díky Abramsovi víme, že to jde i jinak, více "letně"). Ale přestože všechno mimo hudby bylo špatně, tak tento Star Trek patří k těm zábavnějším a vydrželo mu to s přehledem po celou stopáž. 60 % (12.07.2010)

Jak kdyby to byl jeden díl z Nové generace. Ale od filmu bych čekal víc. Bohužel, tohle byla fakt nuda jak v Brně. Jo, byly tam trošičku lepší efekty, než v seriálu, ale až tak moc to poznat zas nebylo. Navíc ten děj a hlavně planeta osídlená 600 obyvatelama a že by se kvuli nim dělaly takovyhle patálie...? No, nic, prostě fakt docela velkej shit. (10.11.2014)

Ale jo, taková příjemná delší epizoda, pokud jde o myšlenku, scénář a koneckonců i poněkud béčkovou výpravu. Na nejlepší díly Novogenerační série sice nestačí, ale drží se jejich stylu a ducha a to se cení (obzvlášť ve srovnání s odcizenou Nemesis). Star Trek jako celek nicméně postupně ztrácí dech, Nová generace byla skvělým vyvrcholením Rodenberryho vize a po ní už následovaly série sice výpravnější, ale co do nápadu, vtipu, lehkosti a myšlenky zoufale sterilní. Řada filmových zpracování, grandiózně uvedená prvním dílem, má také zřetelně sestupnou tendenci, kterou uprostřed sice vysoko zvedá První kontakt, ale pak už křivka nezadržitelně padá do tmy a zapomnění. Insurrection je posledním důstojným rozloučením s tímto fenoménem, na kterém vyrostly minimálně dvě generace. (03.11.2004)