Mučedníci

Ups... Tak tohle je vážně neskutečná kundovina a to doslova. Vzkaz pro kolegu bestlamu: Taky jsem nepochopil o čem to bylo, ale holt asi nejsme ti správní martyři aby jsme to pobrali. Od začátku do konce to šlo úplně mimo mě. Přišlo mi to pouze jako sled na sebe naprosto nenavazujících násilných scén který nedávali vůbec logiku. Teda ne, že bych tvrdil, že explicitní horor potřebuje něco jako logický děj to zase ne, ale tohle byla fakt šílená sračka ani to gore mě nějak extra neoslnilo.Co je na tom tak extra kontroverzního to fakt nechápu. Jedinej mučedník je v tomto případě divák nucenej sledovat tuhle debilitu až do konce. No nevypnul jsem to a sem tam nějaká scéna měla úroveň, ale to je žalostně málo, na to aby to byl až takovej kult jak to tady někteří tvrdí.20% (10.10.2013)

Nejde o žádnou rozmilou podívanou, ale sadistickou slátaninu. Nebudu zde rozebírat hloupé dialogy v zoufale chatrném ději, který strašně plynul. Osobně mi ještě k tomu připadal konec totálně překombinovaný. Neměl jsem z toho nijak dobrý pocit. Film se mi vůbec nelíbil, je hnusný. Škoda jenom, že titulek konec není tam, kde by měl být, hned na začátku. Takhle si nechat ruinovat nervy! (30.12.2010)

Tak ja fakt nevim, jak tohle ohodnotit. Pribeh je hodne jednoduchej a mozna by bylo mnohem lepsi ho pojmout jako film o pomste, kde by uvodni pekne libova akce s brokarnou byla jeho vyvrcholenim a do toho sem tam hazet flashbacky z detstvi. Takle akorat uvod velice prijemne naladi, ale bohuzel je to taky to jediny, s cim si pribeh az nekdy do poloviny vystaci. Druha pulka filmu uz je trochu pritazena za vlasy a dej musi nakopnout nejaky neznamy postavy, o kterejch clovek nic nevi, coz ostatne plati o vsech postavach filmu, vime akorat, ze holku v detstvi mucili. No a druha pulka filmu uz asi scenar nemela vubec, je to vlastne jen bezmyslenkovity muceni a to bohuzel ani kdovijak napadity a vetsinou je furt dokola snedeni hrachovky, nechani se proplesknout od nakyho poreza a furt dokola. Potencialne vrcholna scena z filmu se stahovanim bohuzel neni ukazana. No a do toho vseho na zaver tvurci zacnou montovat nejakou debilitu s nabozenstvim a konec je fakt silne dementni. Navic vetsinu casu se tady ani nemluvi a jen se tu rve a poslouchat to je uz za chvily otravny. A jako horor film absolutne nefunguje, lekacky tu nejsou, strasidelna atmosfera zadna a napeti taky nikde. Za to tu jsou ale sem tam pekne brutalni sceny, ktery sice nevydesi a ani me z toho nak nebylo soufl, na druhou stranu, veceri bych u toho asi nejed. Takze fakt nevim, jak film ohodnotit, na jednu stranu debilni pribeh, zadna strasidelna atmosfera a blbej konec, na druhou stranu pekne brutalni sceny a film celou dobu docela dobre bavi. Lepsi 3*. (11.03.2009)

Hádejte, jaká je režisérova oblíbená barva? Vím, nebylo to těžké. Je horor a horor, je drama a drama. Martyrs je jednoznačně těžké sledovat. Hlavní představitelka tu uteče ze spárů trýznitelů, kteří jí roky mučili a týrali. O patnáct let později je z ní dospělá žena, stíhaná stíny z minulosti. Až se pěkně nasupená objeví u dveří čtyřčlenné rodinky, jejíž matka má jednoho velkého kostlivce ve skříni a odplatou to celé jen začne. A bude toho hodně, co chce divákům, kteří vydrží do konce, režisér Pascal Laugier říct. Výtečně načasované scény, pozvolně odhalující celou tuhle krvavou cestu, skvělý vizuál i herecké výkony hlavních představitelek. Jenže zbytek už je o tom.. vlastně ani nevím. A naprosto chápu hodnocení od 5* po odpad! Nesmyslně brutální experiment coby mučednická pointa asi leckoho naštve a i když má děj jakous takous kostru, není to nic jednoznačného, včetně faktu, že si Mademoiselle udělá do hlavy díru. Takže u mě je mírně nadprůměrné *** hodnocení zejména proto, že nikdy nevíme, do jaké polohy nás režisér natlačí. Závěr není hloupý, ale asi nedolehne jako v případě podobně laděného Inside (rovněž od kolegů z Francie). Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. (31.07.2009)

Dovolte mi citovat závěrečnou pasáž rozhovoru s režisérem Pascalem Laugierem: „…zápletka zůstává záhadou do poslední minuty filmu a divák nemá ani chvilku, aby vydechnul a přitom pořád neví, na čem je. Tak jsem to původně zamýšlel, aby si intelektuálové, jimž už je maloměsto malé, lámali hlavu a meditovali nad filozofickým přesahem mého díla, ovšem nejspíš je všechny zklamu, neboť mi v zásadě šlo o pustou řezničinu zabalenou do žánrového mixu, s cílenou snahou nalákat na kontroverznost. Teď už mohu prozradit, že v inkriminovaném povznášejícím konci představitelka Anny zašeptala své starší herecké kolegyni: „Už jak jsem si četla scénář, tak jsem tušila, že to bude sračka.“, což se mě jako autora dotklo, tak jsem oběma nechal za tu troufalost značně pokrátit honorář. No a té staré lakomé rašpli se to nelíbilo a tak udělala s revolverem to, co udělala. Kamera běžela, kolegům ze štábu se to líbilo, tak jsme to tam nechali. Budiž jí země lehká. Takže prosím, nehledat za vším žádnou velkou sokolovnu pro intelekt, abyste se nakonec z toho hledání odpovědí nezbláznili a byli jste začas schopní se alespoň najíst příborem. Závěrem bych chtěl poděkovat partnerům, bez jejichž podpory by film k velkému smutku divácké obce nejspíš nevznikl. Děkuji Řetězárně Chamonix, výrobně nerezových stolků a nádobí z Montpellier, prasečím jatkám v Brestu za dodání galonu vepřové krve a hlavně mojí mamince, která mi každé ráno oprala povlečení znečištěné polucí, jenž nastala vždy když jsem si ve spánku přehrával mučící a bicí scény. Díky mamko, vůně Tvé aviváže byla pro mne inspirací.“ (14.04.2011)