The Sessions
Terapia
The Sessions
Režie:
Ben LewinScénář:
Ben LewinKamera:
Geoffrey SimpsonHudba:
Marco BeltramiHrají:
John Hawkes, Helen Hunt, William H. Macy, Moon Bloodgood, W. Earl Brown, Adam Arkin, Robin Weigert, Annika Marks, Rusty Schwimmer, Rhea Perlman, Jenni Baird (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Od dětství ochrnutý a na plicní respirátor odkázaný básník a novinář Mark O'Brien (Hawkes) znovu a znovu překonává nepřízeň osudu. Nyní, v osmatřiceti letech, ale čelí dosud největší výzvě: touží přijít o panictví. Pomůže mu krásná terapeutka (Hunt), sympatický kněz (Macy) a jeho vlastní bezedný smysl pro optimismus a humor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (147)
Vždycky jsem byla zastáncem cenzurované nahoty zejména u žen po padesátce. Nikoli, že by to bylo příliš pobuřující, nahota je fajn..ale když vám i relativně uznávané a celkem majetné hollywoodské herečky ukazují, jak ani ten botox nepomáhá a gravitace úspěšně zničila to, čím jste se až do čtyřicítky pyšně prsily na nuda plážích, moc optimismu vám to nepřidá. Je sice pravda, že fyzicky je na tom mnoho padesátek tragicky hůř a ve filmech by se mohly oproti Helen Hunt ukazovat snad jen pro ukojení hodně vyšinutých perverzáků, nicméně i tak na Vás z toho filmu dýchne neúprosný zub času. Dobrá zpráva je, že kriplům je to celkem jedno. Druhá dobrá zpráva je, že narazíte-li na kripla panice, stanete se díky své povadlé nahotě dokonce femme fatale. Třetí dobrá zpráva je, že tento příběh se odehrál a tedy je naděje, že láska není tak povrchní jako naše mediálně, výchovou a předsudky vymytá mysl a je schopna se proklubat nehledě na pokročilý věk i přes očividná fyzická omezení. Lehce smutný, dojemný, ale v každém směru milý a vtipný milostný příběh. ()
Filmy "based on the true story" se mi vždycky líbily a zde to díky skvělému příběhu a obsazení v podobě Helen Hunt a W. H. Macyho platí dvojnásob. Film není vlastně ani tolik smutný, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože je zde na problém nahlíženo z té světlejší stránky (mně to tak alespoň přišlo). Zkrátka milý a sympatický snímek, který mohu jen vřele doporučit ke zhlédnutí. ()
Z času na čas sa objaví snímok o hendikepovaných, kde sa tvorcovia snažia zobraziť ich obyčajné túžby, pre väčšinu ľahko splniteľné. V tomto prípade je to podobné, na základe pravdivých udalostí sa film snaží dostať o panictvo muža stredného veku. Navzdory niekedy zbytočnej popisnosti ide o milú záležitosť, hoci mám pocit, že sa dalo z látky vyťažiť viacej. ()
Na jednu stranu je to potěšující a pozitivní film o človíčkovi, který nebyl schopen pohybu a chtěl si dopřát všechny radosti života... U filmu tohoto typu je ale velmi důležité, aby k sobě hlavní dvojice vyzařovala jisté kouzlo. Pro mě to velmi fungovalo mezi Annikou Marks a Johnem Hawkesem. Škoda tak, že se Annika ve filmu objeví jen na pár minut a hlavní ženou je zde Helen Hunt.. Lepší tři hvězdy. ()
Citlivý a překvapivě otevřený příběh o ztrátě panictví ochrnutého muže ve středních letech. Dvě poznámky na okraj: snímek by se spíš než Sezení měl jmenovat Ležení, protože to by byl přesnější popis děje. A "sexuální náhradnice", jak sama sebe popisuje "terapeutka", je sice zajímavý výraz, ale pro ženy, které poskytují sexuální služby výměnou za peníze, existuje už dost jiných a osvědčených označení. /31. 3. 15./ ()
No, to bylo fakt zvláštní. Netušim, o co se tvůrci snažili, kam cílili, nakonec ani tomu Markovi dvakrát nerozumim. Ale kdybych psal dál, akorát bych působil bezcitně, protože je to přece dle skutečných události - takže u tohohle radši zůstanu. Snad jen ... Helen rozhodně neni tak zHuntovaná, jak by se podle zdejších komentářů mohlo zdát - však se stejně od třicítky vůbec nemění. :)) ()
Přestože jsem film neviděl poprvé, znovu jsem se jím nechal překvapit. Když Američané točí snímek o nás mrzácích, očekávám hlavně bezbřehý patos a více či méně skrytou výzvu ke kolektivnímu soucítění. Obojí mi poškozuje zubní sklovinu, protože se v takových chvílích neubráním zarputilému skřípání zubů. Tady k tomu ovšem nedošlo. Místo násilného dojáku, jež by mě donutil vrazit si do každého oka stovku hřebík, přišli tvůrci s civilně pojatým snímkem plným kvalitního, jemného humoru, čímž mi i přes v podstatě vážné téma způsobili dobrou náladu. Svým původním hodnocením jsem film zjevně nedocenil, takže dnes přihodím. / Poučení: Nikdy není pozdě. Pokud už není pozdě. ()
zasazení dnes už filmařsky celkem profláklého tématu (Nedotknutelní, Skafandr a motýl a další) do kontextu problému tělesně postižení a sexuální život, který je naopak tabu.. vznikl tak film, který prostřednictvím odvážné zápletky servíruje citlivý lidský příběh, jenž je navíc zakončen hodně vydařeným závěrem.. z mé strany to bylo moc příjemných 90 minut :) ()
Tenhle příběh asi nikdy nedocením. Nějak jsem se sice probelhal, ale už jsem skoro zapoměl. ()
Skvěle oscilující snímek na hranici patosu a romantiky. Pro mne si tu hranici až do konce udržel a do té propasti se nijak hluboko nepropadl. Rozhodně jsem měla ten milý malý a hřejivý pocit s nímž tak ráda usínám.... ()
"My penis talks to me, Father Brendan." Na mě tento film opravdu zapůsobil. Úžasné. Nečekala jsem, že se u tohoto filmu zasměji. Tento druh černého humoru mi naprosto sedl a emocionální stránka příběhu nebyla vůbec přehnaná. Helen Hunt na svůj věk vypadá velice dobře a teda výkon Williama Macyho je naprosto neuvěřitelný. (Samozřejmě Johna Hawkese netřeba zmiňovat). Prostě skvělé. Myslím, že se na film někdy ráda podívám znovu :) 5* ()
Všudypřítomný nadhled dělá z tohoto ve své podstatě hutného dramatu příjemnou a zamyšleníhodnou podívanou, v níž naprosto dominuje fyzické herectví Johna Hawkese. Důležitý pohled na vnímání světa očima postiženého člověka, který by měl rád stejné životní cíle, zažil všechny slasti bytí a alespoň chvilku měl přístup k benefitům jako kdokoliv jiný. Helen Hunt je sice odvážná ve smyslu nahoty, na druhou stranu má prakticky jen jednu skutečně dramatickou a procítěnou scénu, tudíž oscarovou nominaci pouze za "zdravou sexualitu" nechápu. Dobře napsané dialogy, zajímavá perspektiva a neméně chytlavý příběh. Rozhodně nadstandard. 7/10! ()
Až na hlavu zcela ochrnutý John Hawkes si v šestatřiceti u Helen Hunt koupí ztrátu svého panictví a povídá si o tom s knězem Williamem H. Macym? Tenhle je film je opravdu přesně takový, jaký byste dle popisu čekali. ()
Zajímavý film s pár vtipnými okamžiky. Ten kněz je asi nejlepší postavou celého snímku, ale jen tak mimochodem takového bych chtěla teda naživo vidět... a počkat nejde to....neexistuje. Je ale bohužel fakt, že takový film člověku stačí vidět jednou v životě, ať už řeší sebezajímavější téma. I guess i through away that little speech. - No no, please, make the little speech. I'd love to hear it. - Ok here it goes. The meaning of love. Love is a journey. - I like it already. - That's it. That's all i've got. I told you it's short. ()
Já vím, že film o tom, jak osmatřicetiletý kvadruplegik přichází o panictví se ženou, které už je skoro padesát a na jejím obličeji je to vidět. Helen Hunt nikdy nepatřila k nejkrásnějším ženám v Hollywoodu, přece jen má příliš ostře řezané rysy v obličeji, ale to nic nemění na tom, že se jedná o skvělou herečku, jejíž Oscar za film "Lepší už to nebude" je zasloužený. Vlastně je snímek "The Sessions" velmi podobný tomuto jejímu zatím jedinému oscarovému mistrovství. Za oba snímky byla nominovaná na Oscara a v obou se dávala dohromady s mužem, s nímž by rozhodně nemohl žít každý. V případě snímku "Lepší už to nebude" to byl člověk psychicky labilní, tentokrát je to člověk ochrnutý v podstatě od brady dolů. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/the-sessions-2012-85.html ()
Helen Hunt a její životní role. 88% ()
40 let panic 2. Méně humoru, více emocí, Helen Huntová ukáže bobříka a William H. Macy válí v roli kněze. Žánrově neuchopitelné, ale rozhodně svěží. Podruhé to však vidět nepotřebuju, sexuální praktiky kvadruplegiků nejsou zrovna mým šálkem erotična. ()
Helen Hunt ako sexuálna terapeutka a k tomu smutný a citlivý príbeh :( ()
Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. V podstatě nevím, co si o něm mám myslet. V průběhu dívání se jsem zažívala rozličné pocity, pocit rozpačitosti, emocionální vcítění, trocha studu, přání všeho dobrého hlavnímu hrdinovi, to všechno bylo mezi tím. Je to takový klasický nezávisle se tvářící doják, který trochu podle útočí na ceny, ale na konci vás stejně dojme. Klobouk dolů před nasazením a odvahou herců, kteří hráli ústřední postavy. Klobouk dolů před tvůrci, již se rozhodli na plátna přivést právě tento příběh, ať už měli jakékoliv motivace. ()