Présumé coupable

To k vám takhle nad ránem naběhne hromada lidí, ohání se lejstry a v ten okamžik, aniž by jste si to stačili uvědomit, skončil váš do té doby spořádaný a relativně spokojený život. Je až neuvěřitelné, že se něco podobného mohlo v moderních dějinách justice odehrát, ale od toho je vlastně spravedlnost slepá, že... Jistá malá útěcha pro mne vyvstala v otázce totální anarchie v justičním systému, protože zdaleka asi nejsme jedinou zemí, kde si právo vykládá každý po svém, ale jak je vidno, tak i jinde by se mohli řádně chytit za nos. Z pozice moci, tímto způsobem zlikvidovat člověka, naprosto zdecimovat jeho důstojnost a podstatu žití, to pro mne bylo tak šokující poznání, že jsem si ani nechtěl přiznat, že je film položen na reálném základu. Google má ovšem vždy pravdu a proto už teď vím, že ani Francouz nemůže mít jistotu v tom, že večer neulehne do postele jako svobodný člověk a nad ránem z něj neudělá systém zrůdu obdobných kvalit, jako Belgický soused Marc Dutroux. Bylo až neuvěřitelné sledovat s jakou laxností bylo vedeno vyšetřování a jak nikdo nebral v úvahu fakta a prokazatelné lži. Stejně tak nikdo nesklonil hlavu v okamžiku kdy si pravda svoji cestu na světlo našla a ač při té cestě k ní, umírali lidé v lepším případě se o to úmrtí někteří několikrát marně pokusili, tak bylo hlavní zachovat si tvář a i tak výkon moci aplikovat i za cenu totální blamáže. Je to jeden z nejsilnějších filmů ze soudního prostředí a budu ještě dlouho dumat nad tím, co bych udělal já v kůži Alaina Marecauxe. Viděno jako 9 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

Upřímně se mi po skončení filmu chtělo zvracet. Nebylo to z toho, že se znásilňujou v rodinách děti, ale z toho, že si vyšetřující soudce s policajtama dělaj co chtějí, i když maj případ na vodě, věřej drbanům a nic se jim za to nestane. Torreton podal vynikající výkon a to nejen herecký, ale i fyzický. Když jsem ho viděl jak drží hladovku, tak mi bylo úzko. A bohužel se to všechno stalo. (01.02.2016)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

Po vzhliadnutí takéhoto snímku sa naskytuje otázka, či je ozaj vhodne aby bolo ľudom umožnené vidieť takýto film. Zničené životy na základe nepodložených, klamlivých tvrdení je jedna vec. Ale konanie ÚRADOV MOCI, ktoré rozhodujú o osude ľudí na základe podkladov, je diametrálne odlišné. Verte mi, naše úrady na tom nie sú o moc lepšie. Nekompetentní ľudia na kompetentných miestach, dosadení na svoje pozície NIE za odvedenú prácu a vedomosti, ale po známosti, za poklonkovanie, riťo lezenie, donášanie, chľastanie s nadriadenými, hraním hokeja v pracovnej dobe, či plnenie rozkazov bez zamyslenia. Môžu vôbec v dnešnej dobe občan veriť justícii, polícii, keď vidí okolo seba toľko neprávosti? Bohatí, či vysoko postavení môžu všetko, chudobní nemôžu nič a navyše ani sami nevedia ako sa brániť. No verte mi, nie je to len o finančných prostriedkoch, ale aj o chápaní a inteligencii ĽUDU, ktorí by mal sám vedieť posúdiť - čo je "ASI" pravda, a čo je "ASI" lož. Čo som "ASI" prepískol, čo bolo "ASI" vhodné, a čo "ASI" nie. S týmto filmom môj komentár na prvý pohľad nemá nič spoločne. Ten nemá zmysel byť komentovaný. Vyvolal však vo mne pocity, ktoré ma nútia zamyslieť sa, či "kopem" za správny tým. (02.11.2014)

Tak ma po dlhej dobe niečo naozaj rozčúlilo. Od začiatku filmu som si kládla tie isté otázky: či sa naozaj takéto niečo mohlo stať a ako je to možné. Príbeh je sám o sebe emocionálne vyčerpávajúci a veta "podľa skutočnej udalosti" to ešte znásobuje. Ale Vincent Garenq a Torreton ho posúvajú vyššie, vytiahli z toho ešte viac, aj keď by človek povedal, že už sa to nedá. Prežívala som s Alainom každý moment a rozsudok. Nesmiem opomenúť ani matku zneužívaných detí, že som mala chuť ju uškrtiť značí o výbornom hereckom výkone. Film by mali povinne vidieť všetci, čo pracujú a budú pracovať v justícii. (10.04.2016)