85. Annual Academy Awards

Lidi se mě často ptají, z jakého důvodu trávím půlku svého času v kině. A já jim na to odpovídám, že mimo jiné pro tu sváteční noc na konci února, kdy se v Los Angeles utvoří pupek Světa a film se stane tím jediným, co jím hýbe. To se mi pak těžko může někdo divit, že bych si nejradši jednu nablýskanou sošku vypůjčil a podstavcem skrytým v pravém háku pohladil po tváři kolegyně sedící za mnou, které měly víc blbých keců, než Fuka s Baldýnským a jejichž projevená alterovaná superega mě nutí ptát se, kam zmizely ty kecy o tom, že kdo bude během přenosu dělat bordel, potáhne zpátky do postele? Jinak sama o sobě to byla noc kouzelná. MacFarlane se ukázal jako vtipný, stylový a noblesní fešák, kterému nedělá problém utáhnout pětihodinovou show. Zaměřením na hudbu získal ceremoniál zpět jiskru, kterou v posledních ročnících malinko postrádal a ke cti budiž celé té slávě i to, že akademie se v rámci možností vyjádřila ke spokojenosti. Nepochopené pro mě zůstávají jen kategorie hudby a ženských výkonů. Jasně, Pí měl moc hezkou písničku, ale ta jedna písnička byla také polovičkou celé hudby ve filmu, takže... U ocenění Anne Hathaway mě pro změnu napadá, jak je zvláštní, že akademii unikly filmy jako Looper, Atlas mraků, Temný rytíř nebo Hotel Transylvánie, ale čtyřminutové epizodní mihnutí Anne v Bídnících považovala za tolik zásadní, až pro ni našla sošku... No a Jennifer Lawrence? Terapie asi musela něco získat, ale v tomhle případě by bohatě stačila turistická známka divadla Dolby Theatre. Sečteno podtrženo - příjemný večer ve Světozoru s dýkou v zádech. (25.02.2013)

Překvapivě prvotřídní. MacFarlane je přesně v takovém rozpoložení, aby cítil určitý respekt před hledištěm plným megahvězd a zároveň aby dokázal ty nejsledovanější pořádně ťafnout. Odvážně a až na dokonale trefnou přednostní píseň i zcela vkusně. Celý večer pak i přes klasickou tříhodinovku jede v překvapivě dravém tempu a i když se u nejdůležitějších kategorií tradičně začíná zdržovat nebo naopak na nesprávných místech spěchat, vyšel tenhle večer dokonale. Žádné video navíc, žádné protahované řeči na počest nominovaných, ale nadhled, humor a svým způsobem vlastně jedna velká muzikálová vzpomínka v čele s rozechvívajícími Bídníky. (27.02.2013)

Vrcholně vzrušující a fascinující podívaná, u níž mé srdíčko cinefila více než pookřálo. Opíjet se v nočním Světozoru a sledovat při tom udílení Oscarů pro mě letos bylo něčím jako satisfakcí za všechny ty nekonečné večery strávené sledováním filmů - považuji za otázku soukromé prestiže, že jsem obeznámen nejen s většinou oceněných i nominovaných děl a tvůrců, ale i většinou filmových celebrit, které se v této impozantní show objevily. Samotné výsledky jsou zde podle mě tak trochu vedlejší, ty si může každý přečíst v ranních zprávách a na (ne)oprávněnost jejich udělení vlastně sere pes. U téhle show je na prvním místě defilé všech těch krásných íbrmenšů z Hollywoodu a skládání holdu světu stříbrného plátna, což se letos realizovalo s odzbrojující mírou nápaditosti a zábavnosti. Show v tomto měřítku si nelze představit jinde než v Americe a díkybohu za to - nic velkolepějšího než udílení Oscarů jednoduše neznám. Když jsem vycházel z kina, maje dosud v hlavě čerstvé dojmy z tohoto výjimečného večera, vzpomněl jsem si na každoroční nesnesitelnou trapnost spojenou s udílením Českých lvů - toto srovnání je vážně k pláči. (25.02.2013)

Academy Awards: The Musical určitě nesedly každému a i já bych vynechání některých písní přežila, nicméně v konečném důsledku jsem byla ráda za cokoliv, co dokázalo udržet Setha MacFarlana mimo pódium a dosah mikrofonu. Při jeho úvodní řeči jsem si jen říkala: "Prosím, můžete nám příští rok vrátit Hugha Jackmana?", při každém jeho opětovném příchodu na jeviště jsem už trpěla. A upřímně, když vás nebaví moderátor, co jiného můžete na předávání cen hodnotit? Hudební vystoupení? Okay, Adele se Skyfall, Barbra Streisand s Memories a obsazení Les Misérables s One Day More; na ty všechny se na YouTube s radostí podívám znovu. Poděkování? Daniela Day-Lewise přebírajícího sošku od Meryl Streep a žertujícího o Iron Lady si pustím také. A dál? Nevím. Mít to natočené a dívat se na to ze záznamu, minimálně polovinu ceremoniálu přeskočím, což by se mi třeba u takového předávání cen BAFTA nestalo. A co se příštího roku týká, prosím Akademii, aby zkusila trochu přehodnotit koncept. A aby dala mikrofon do ruky Billymu Crystalovi. Nebo Hughu Jackmanovi. Stephenu Fryovi. Ellen DeGeneres. Rickymu Gervaisovi. Víceméně komukoliv jen ne tomu pánovi, co tam stál včera. Poznámka: Předávání jsem sledovala v Británii, tudíž se k českému komentáři narozdíl od ostatních vyjadřovat nemůžu. (25.02.2013)

Minulý ročník mě vystřelil z boxerek, u tohoto se podobný pocit ani vzdáleně nedostavil. Vlastně jednou jo, a to v písničce o kozách. Moderátor mi zlej nepřišel a adekvátně pobavil (třeba hláškou: "Je neděle, všichni jsou voháklý, je to úplně jako v kostele, až na to, že tady se modlí víc lidí:"). Viděno bez českého komentáře. (25.02.2013)