Kafarnaum

Chci zažalovat své rodiče. Za to, že mě zplodili. Filmů se sociální tematikou se primárně pro potřeby liberálního festivalového publika netočí málo. Jejich tematický záběr pokrývá celou škálu lidské mizerie. Diváci je ale vyhledávají spíš zřídka a hodně z nich s nimi zachází jako se sociální pornografií. Dopad jejich produkce je zvláštně dvousečný - na jednu stranu mohou představovat první krok k pokusu o zřízení nápravy (třeba čeští dokumentární Šmejdi), jindy poslouží jako šidítko - jakoby film samotný byl již řešením. Kafarnaum, film pojmenovaný podle vesnice, kterou proklel Ježíš (v přeneseném smyslu jde o metaforu nevídaného nepořádku, používanou ve frankofonním prostředí), zasluhuje uznání už jen za to, že úspěšně posouvá laťku zobrazené hrůzy a zároveň se vyhýbá samoúčelnosti, když nefabuluje, nýbrž limitně přibližuje diváka do bezprostředního sousedství nestvůrné skutečnosti. Hlavní hrdina Zain už nemůže mít život víc na hovno. Libanonská režisérka Nadine Labaki a její tým vyprodukovali životopis malého nešťastníka jakožto agregát všech představitelných protivenství, s nimiž se dítě svého věku může potýkat, když "bydlí" ve slumech Blízkého východu. Kdyby jeden nečetl Koukolíka a nevěděl o fenoménu tzv. odolných dětí, musel by odmávnout příběh jako nejčistší sci-fi. Nemá smysl jednotlivá vyjmenovávat, stačí být připraven na to, že zobrazuje propad již mizerného dětství do hlubin Tartaru, který se vymyká středoevropské představivosti. K tomu čemuž jí dopomáhá tým neherců, v čele se podvyživeným syrským uprchlíkem Zainem Alrafeeaou, mistrnou kamerou a foto[de]genickými kulisami zmaru, kam se na Blízkém východě podíváš. Kafarnaum vyčleňuje z řady běžně dobrých a angažovaných snímků s prostou edukativní hodnotou vypravěčská figura žaloby: Snímek začíná a končí soudem s rodiči chlapce, kteří se hrubě zpronevěřili všem myslitelným povinnostem. Jde o soud morální a s postupem času čím dál víc nejednoznačný, neboť film zobrazuje, jak sám Zain, vydaný všanc sebe-obživě, upadá nevyhnutelně do stejných pastí jako rodiče. Ve výsledku je film apelem nejen na milosrdenství člověka, ale též drze na jeho odpovědnost. Apelem o to silnějším, že mu nelze vytknout nic kromě strašidelné autenticity, která přesvědčivě zmizíkuje nejapné pokusy obviňovat autory z vydírání. Škoda, že lidé, kteří se pohledům na otevřené rány lidstva brání, aby se nemuseli zabývat otázkami odpovědnosti, pomoci a nápravy, se s tímto snímkem asi minou - buď doslova, nebo přeneseně. (12.04.2020)

Pět a už to nikdy nechci vidět! Nikoli proto, že se na to "špatně dívá", nejsem pokrytec. Důvodem je, že mě během projekce napadaly termíny proti lidskosti: "sociální inženýrství, sterilizace, kastrace, odebraní dětí nezodpovědným rodičům, kteří si z vlastních dětí dělají otroky, dále poprava za znásilňování jedenáctiletých děvčátek " a tak dále, a tak dále, a z toho je mi na blití, protože jinak se pokládám za kultivovaného lidumila, přejícího lidstvu jen to dobré. Ovšem tady padla kosa na kámen. Nedělám si iluze, realita je jistě horší, čili je tento film odrazovým můstkem k solidní depce. Natočen tak, že mi hlava nebere, jak to štáb dokázal, fyzicky i psychicky. Zain zahrál skvěle, přirozený talent, a ten maličký roční bobíšek? Pohled na něj mi srdce rval. Pohled na jeho maminku samozřejmě taky. Nic pro slabší nátury. Rovněž jako několik zdejších komentujících, odmítám názor: na co je takový film dobrý, ždímání emocí přes děti a podobně. Film je to důležitý, silný, má vysokou výpovědní hodnotu a pokud není člověk vyložené pako, rychle si u něj uvědomí, jaké štěstí máme my, co žijeme na jiném místě, v reálném blahobytu. (11.01.2020)

Snímek Kafarnaum vypráví bez přehnaného sentimentu o pohnutém osudu dvanáctiletého Zaina protloukajícího se libanonskými slumy. Do takových podmínek, v jakých živořil, by se asi nikdo z nás narodit nechtěl. Docela chápu tok jeho myšlenek a následné činy plné zoufalství. Mnoho skutečností mě při sledování filmu rozesmutnilo, ale naopak po hudební stránce jsem se párkrát ocitla v sedmém nebi. V samotném závěru bylo moc milé vidět jistou dávku naděje, která se zračila v chlapcově proměněném výrazu tváře, když mu fotograf řekl: „Usměj se, Zaine. To máš na občanku, ne na úmrtní list.” (90%) +++ Dost mě zarážejí komentáře některých zdejších chytrolínů, jež postrádají sebemenší náznak empatie nebo soucitu. Což jen dokazuje, jak prohnilá dovede být ta naše rádoby humánní společnost. V čem se potom vlastně tolik lišíme od lidí, o nichž pojednává tento snímek? Ono toho asi zase tolik nebude. Nejspíš by stačilo změnit sociální prostředí, blahobyt nahradit chudobou a morálka našinců by šmahem dostala pořádnou ťafku. Ani si nechci představovat, jak by potom dali volný průchod svým nízkým pudům. (18.01.2021)

Otevřený pohled na libanonské slumy a jejich obyvatele v tomto případě se primárně zaměřující na jednu místní a poměry bohužel standardní rodinu. Těžká a bohužel zbytečně zdlouhavá podívaná, která dokáže tématem zaujmout ale jako plnohodnotný film, úplně nefunguje a vznikla tam pouze standardní kritika. (22.04.2024)

Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Nebuďte jako my. Break the cycle a jděte radši na něco jinýho. Takže jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3” (22.02.2019)