Waltzing Matilda
Tancuj Matylda
Režie:
Petr SlavíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Karel Roden, Regina Rázlová, Antonio Šoposki, Zuzana Kanócz, Simona Postlerová, Eva Leinweberová, Miroslav Babuský, Natálie Hejlová, David Depta, Jiří Rendl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V příběhu inspirovaném skutečnou událostí žije uzavřený Karel (Karel Roden) ve světě řádu a striktních pravidel, ve kterém nezbývá mnoho místa pro empatii. Svou extrovertní a bohémskou matku Matyldu (Regina Rázlová), bývalou barovou zpěvačku, navštěvuje víceméně z povinnosti. Matylda přijde nečekaně o byt a Karlovi nezbyde než ji vzít k sobě. Jejich soužití je ale pro něj katastrofou. Zvlášť když vyjde najevo, že u Matyldy propuká Alzheimerova choroba. Jako možné řešení se nabízí, že o svéráznou babičku bude pečovat Karlův syn Pavel (Antonio Šoposki), nezodpovědný floutek pohrdající otcovou profesí exekutora. Společná domácnost tří rozdílných temperamentů různých generací přináší řadu humorných momentů, s postupujícími příznaky nemoci spíš tragikomických. Na první pohled bezvýchodná situace převrátí rodině život vzhůru nohama, ale tím, že to nevzdají, udělají něco důležitého nejen pro Matyldu, ale i sami pro sebe. (Bontonfilm)
(více)Recenze (160)
A pak že to nejde. Kategorii komedie bych k snímku asi neuvedl, přesto jsem rád, že jsme s ženou film na večerní pohodu vybrali. Po všech těch trapných českých taškařicích se v českém filmovém rybníčku opět blýskla krásná rybka, která je skutečnou lahůdkou. Herecké výkony na té nejvyšší úrovni(hlavní duo), dobře zvolená hudba, místy skutečně skvělá kamera a hlavně většina dialogů měla hlavu a patu. Za filmy podobné kvality se mají utrácet peníze a ne za rychlokvašky typu Jedeme na teambuilding, kdy je Vám u filmu až trapně. ()
V prvních dvou třetinách jsem opět škubal všemi končetinami, protože chování ústředních postav a jejich dialogy byly naprostá hrůza. Zpočátku mě to iritovalo jen u těch scén, kdy se autoři snažili nahlédnout do světa a myšlenkových pochodů "mladých" - a samozřejmě vykreslili nejvíc kýčové situace (jako je tuctuc hudba v klubu + dlužíš mi prachy vole, anebo škemrání o kapesné a způsobení dopravní nehody) - nicméně záhy mě sralo i mnoho dialogů mezi dospělými, takže zde jsem zkrátka potěšen nebyl. Poslední třetina naštěstí výsledný dojem z filmu vylepšuje, protože už se v ní nikdo nesnaží vymejšlet žádný vztahový kotrmelce či situace uměle vykonstruované asi jako procesy v letech 1949-1952. Film v této třetině už jen servíruje působivý a nevyhnutelný smutek a bol, jenž prostřednictvím Rodena prožijeme. Je to silné hlavně proto, že podobná trápení prožívá se svými rodiči či prarodiči mnoho z nás, a právě tento film nás trochu uklidňuje v tom, že se takto netrápí jen ta naše rodina, ale že je nás v tom víc. Rodenův výkon táhne celý film, Rázlová je spíše nekonzistentní. Vizuál supr, neboť Štrba klasa... P.S. Anežka Rusevová bude už asi navždy hrát sestřičky a Eva Leinweberová sociální pracovnice/úřednice :) aneb trochu "na první dobrou kást". ()
Bohužel, za mě ne. Náhražka za Still Alice, ale druhořadé kvality. Ačkoliv Roden hrál skvěle, tak děj pokulhával a přerod v dobráka tomu uškodil. Závěr mi přišel už úplně kýč. ()
Filmy o Alzheimerově chorobě mam rád (tahle nemoc musí bejt fakt strašná) a v ČR se jich zatim natočilo pramálo.. musim přiznat, že to je ještě lepší než jsem doufal, takže rád zas jednou udělim českýmu filmu poctivejch 5 hvězd a o fenomenálních hereckejch výkonech Rodena i Rázlové se ani nemá cenu zmiňovat.. ()
Matylda: „Tady budu doma. U tebe.“ Sú filmy, ktoré sa vám nemajú „páčiť“, ale majú vás obohatiť. Toto je jeden z nich – žáner komédia málo vystihuje jeho podstatu. Áno je to trochu klišé, ale nie gýč. Príjemne ma prekvapila postava v podaní Karla Rodena. Zahral arogantného, necitlivého človeka, žijúceho vo vlastnom svete a pre seba. Nikto mu nie je dosť dobrý, nechváli, len kritizuje. Jeho život je sterilný, čistý a usporiadaný, ale prázdny. Matylda je excentrická - a toho som sa obávala, že v podaní Reginy Rázlovej pôjde o prehnanú pózu. Mimika jej tváre sa však s postupom choroby upokojuje a dokázala utlmiť svoje prejavy na minimum. Postava jej vnuka Pavla má asi vniesť do filmu humorné situácie a priblížiť ho aj mladšej generácii. Nakoniec však konštatujem, že film najviac zasiahne generáciu štyridsať plus, ktorí sa nad podobnými rodinnými tragédiami zamýšľajú alebo ich zažili a väčšinou sa tejto diagnózy obávajú. Pieseň „Waltzing Matilda“ dodáva emóciám silu. Pavel: „Proč jí říkáš Matyldo? A né mami?“ Karel: „Ona to tak chtěla.“ ()
Asi emočně nejnapumpovanější snímek letošního roku, kde Roden a Regina excelují a vedlejší role nejsou obsazeny okoukanými gesichty, skvělá hudba a cit pro drama skvělé balancujicim na hraně vkusného, někdy až černého humoru....tohle se povedlo..... ()
Jeden z mála českých herců, co se dokázal prosadit i za velkou louží se po letech vrací s pořádnou rolí v našich luzích a rovnou asi tím nejlepším, co kdy předvedl. K tomu ve velmi silném námětu, který je ze života více, než se na první pohled může zdát. Každý, kdo se kdy musel někdy starat o nemohoucího příbuzného, aniž by šlo přímo o Alzheimerovu chorobu, se zde musí cítit sklíčeně celou délku filmu, ale zároveň být dojatý, jakou citlivou věc nám loňský, filmově bohatý rok nadělil. [viděno na Netflixu 31.3.2024] ()
Trailer bol o dosť vyčerpávajucejší a ťaživý, ako film samotný. S konaním hlavného hrdinu sa nešlo stotožniť. X krát mu bolo povedané, čo má robiť. Syn fracek je už na dokreslenie koloritu. 2 z 5 ()
Za mě silný jako Fany. ()
Docela depka. Silná. Zajímavý film, který ukazuje poctivou filmařinu ukazující, že Češi se snaží k návratu fundamentálnímu filmu. Zpátky ke kořenům. Jít na jistotu. Což u nás moc není. Takže i když je to krok vpřed. Je to vlastně krok dopředu. I když zde trochu vrtkavý. Super výkony. Hezká hudba. Celkově vzato spíše opravdu ten dojem nečekaného zásahu na psychiku. Scéna s oknem na konci nečekaně silná. ()
Tenhle snímek s touhle tématikou, tady v české kinematografii přesně chyběl. Už dlouho jsem u filmu v posledních 20 minutách ani nedýchal. Klobouk dolů před hlavními herci. ()
Přišla v noci - Netflix adaptation. Film je noční můrou pro každého syna, co má špatné vztahy s mámou. Přišla v noci byla dost černou ale mrazivě přesnou alegorií o senilní vykostěné mrtvole, co vydává pomalé výdechy z huby, a smradlavé výfukové plyny z řitního otvoru, a tohle je zase moc, jak to bolševicky nazvat “hollywoodsky”? Je na to správný termín. Zkrátka, film jakože koukatelný, zachraňuje to Roden, ba jediný česky herec, nebo jeden z českých herců, co to z české doliny dotáhl i dál do světa. Hopkinsův Otec se mi daleko víc líbil, protože jsme sledovali tuhle Alzheimerovou nemoc skrze světa postiženého, ale tohle je zkrátka jen drama o napraveném exekutorovi, co se rozhodne místo brávati - dávati zadluženým, nepřizpůsobivým a finančně negramotným pacholkům abstinenci, synek taktéž na výprask, co by měl dávat víc práce do kopání do hlíny lopatou, než do omamných látek, a holt dementní babiznu, co připomíná retro muzeum hororových voskových figurín, nebo exponáty mučicích nástrojů. Poetiku o chorobě, nebo nezvládatelnost sociálních ústavu to moc neřeklo, ale budiž! P.S. Knedlíky bez jahod? Proč mě to ještě nenapadlo? ()
Krásný, citlivě podaný a uvěřitelný “běžný” příběh, který se může odehrávat kdekoliv kolem nás. Vtáhlo mě to mnohem více a hlouběji, než jsem sama čekala. Za zážitek, kvalitní pláč i následné myšlenkové rozjímání tímto tvůrcům děkuji. ()
Jsem rad, ze jsem konecne, po mnoha letech, videl Rodena zahrat na jeho urovni 👍 ()
Za Reginu davam prumerne hodnoceni. Jinak to byla teda slabota. Takove nejake prilis bezne a spis odehrane nez zahrane... Jinak teda dej je o tom, jak jsou lidi nejdriv zli a pak jsou hodni. Malo uveritelne, umele. ()
Film mě pozitivně překvapil. Čekala jsem totiž, že mě neperspektiva a náročnost diagnózy semelou, ale naopak, scénář má celkově pozitivní vyznění, je tam vyjádřená naděje, že se ta situace dá zvládnout. Pokud jde o výkony, K. Roden skvělý, R. Rázlová nezklamala, ale ve srovnání s nimi vedlejší role nic moc k obdivu. Nesouhlasím s označením filmu za komedii. ()
V nějaké profi recenzi jsem si přečetl, že dílo srovnatelných kvalit se v ČR natočí jednou za 10 let. Já je tomu filmu neupírám, některých jsem si i vědom. Zároveň jsem si ale vědom toho, že podobně laděných věcí už jsem viděl X, že to na mě působilo klišovitě, že jsem v tom nacházel lapsy (získat zpět byt darovaný mentálně nemocnou paní by pro doktora práv neměl být nejmenší problém, stejně tak by pro solventního člověka neměl být problém sehnat pro nemocnou matku ústavní péči), že mi to přišlo poměrně nezajímavý, málo uvěřitelný, zdlouhavý a celkem laciný. Navíc mám velice nerad exekutory a na poctivé NEVĚŘÍM (!!!). Zkrátka mě tenhle film se dvěma gramatickými chybami ve dvouslovném názvu (alespoň si myslím, že v něm jsou) nenadchnul. A hodně mě těší jediná věc: že nemusím chodit do kina s tím profi recenzentem, co si z Tancuj Matyldo cvrknul do kalhot. Jenom bychom se kvůli tomu navzájem rozčilovali. ()
Je to ok. Roden tradičně. Rázlová s alzheimerem musí. Zbytek je tak nějak po x-té totéž. Život s komplikovaným členem rodiny, kde choroba vše i posouvá. Má to pár momentů, ale je to jinak tradiční česká dějová kostra, která ničím zvlášť nezaujme, nepřekvapí. ()
Pred troma rokmi sa mi neľahko pozeral oscarový film Otec s Anthonym Hopkinsom, lebo v tom čase už moju babku trápil alzheimer. A ani teraz sa nemôžem na podobný film pozerať s odstupom, keď už to má babka za sebou. Bez ohľadu na kvalitu spracovania je dobré, že takéto filmy vôbec vznikajú a robia osvetu. Alzheimer býva terčom nie kvalitných anekdot o Nemcovi, ktorý schováva babkám veci, ergo synonymom pre vtipné zabúdanie. Ale ako môžeme vidieť, je to naozaj strašná choroba. Film Otec pozeral na demenciu z pohľadu postihnutej osoby, Matylda je skôr pohľadom rodiny pacienta. Téma bola spracovaná celkom verne, ale po filmárskej stránke to až také slávne nie je. Človek sa celé dve hodiny nezbaví pocitu, že sleduje film. Dialógy šuštia papierom, scenáristi tlačia postavy do vykonštruovaných scén. Rodena sme tiež už videli v autentickejších snímkach. P.S. Keď nám babka utiekla raz a to len z druhého poschodia bytovky na prízemie, považovali sme to za strašný prúser. Matylda utečie asi päťkrát, sama sa túla po Prahe a syn s vnukom len doma čakajú, než im niekto zavolá. ()
Související novinky
Ceny české filmové kritiky ovládla Přišla v noci
Večer v sobotu 3. února 2024 proběhl v Divadle Archa v Praze 14. ročník slavnostního předávání Cen české filmové kritiky, které každoročně uděluje Sdružení české filmové kritiky výrazným a chváleným… (více)
Cenu filmových fanoušků získal Bod obnovy
V pondělí 15. ledna 2024 dopoledne byly na tiskové konferenci České filmové a televizní akademie (ČFTA) odhaleny nominace v rámci 31. ročníku předávání cen Český lev. Na začátku tohoto ceremoniálu… (více)
Ceny české filmové kritiky 2023 - nominace
Ve čtvrtek 4. ledna byly Sdružením české filmové kritiky oznámeny nominace pro 14. ročník výročního předávání Cen české filmové kritiky, které by tentokrát měly vyzdvihnout výrazná česká… (více)
52 %. Nemám rád filmy, ve kterých nemocní buď vědí anebo jakoby věděli, jak svým postižením mohou nadělat lidem kolem sebe co nejvíce pekla ("Václav" - 2007, "Spolu" - 2022). Tento film se měl jmenovat "Utrpení zákona a řádu dbajícího exekutora", neboť film byl především o postavě tohoto člověka. Že jsou exekutoři především krysy, to je asi bez debat. V tomto případě a filmu ale nejde o povolání, nýbrž o osobnost a povahové rysy Karlovy - jeho smysl pro řád a dodržování zákonných norem. Mnoho lidí si přálo prožít citlivý a dojemný snímek pojednávající o přeměně suchopárného člověka v člověka citlivého a milujícího. Pokud vezmu v potaz film "Pohádky pro Emu" - 2016, spatřuji zásadní rozdíl v prožívání zmíněné dojemnosti. Zatímco Ema byla nevinná dívenka, jíž umřela matka, v tomto filmu se jedná o egocentrickou a sebestřednou ženskou, která vnutila svému synovi v jeho útlém věku, aby ji oslovoval křestním jménem, protože mu ani matkou nechtěla být. Tím synovi v jeho dětství nedala tolik potřebný cit a lásku. V jeho dospělosti se spolu moc nestýkali a na stáří přenechá čtyřpokojový byt v hlavním městě podvodníkům. Načež přijede k synovi s tím, že u něj bude bydlet. Předtím mu ale celé roky tvrdila, že Bratislava je její život. Když jí syn naznačí, že je blbá kráva, nařkne jej, že myslí jenom na peníze (už za to měla letět pod most). Zabydlí se u syna, na kterého víceméně celý život kašlala a pokud se jí nelíbila ani ta nejzákladnější pravidla jím nastavená, tak se mu vysrala na podlahu (v lepším případě jen vyhazovala věci na ulici). On to všechno trpce snášel - je to přece jeho matka a nesluší se jí zbavit do pečovatelského domu, přestože se o to jednou pokusil... Zde přichází na scénu Karlův syn - představitel dnešní mladé generace se stylem "staří jsou hlupáci, nám mladým patří svět". Ze starších měl rád jen babičku, protože ta mu půjčila pět litrů na trávu (nevadí, že nevěděla na co, stejně by mu ty peníze dala jen, aby nasrala svého syna). Otcem opovrhoval, protože on je přece ten chytrý a ví, jak svět funguje. Ovšem až do chvíle, kdy zfetovaný a bez řidičáku obrátí auto na střechu i se svojí starou. Pak přijde za otcem s klasickým "tati, pomož mi". Před tím vším otci vyčítal, že se nechová pěkně k babičce a neumí se o ni pěkně postarat. Při první příležitosti, kdy ji hlídal on, ji nechal na techno diskotéce, načež se mu ztratila. To jsem ještě nezmínil, že byl i odborníkem na pečovatelské domy a když viděl babičku připoutanou k lůžku, ihned se v něm probudilo ono progresivistické hned to natočit na mobil (stejně to dělají ekoteroristi, co zastavují dopravu). Tím vším jsem chtěl jen říct, že jediný Karel byl normální člověk, který dokázal přijmout svůj životní úděl. Kluk byl debil, ale je možné ho omluvit, poněvadž je ještě mladý. A babka byla celý život zaměřená jen na sebe (dokázala být spokojená jen, když se dělalo, co jí se líbilo - např. poslech barových sraček v televizi), kterou je možné omluvit (trochu méně) za její stáří a senilitu. Co se týče sociálního systému, jakož i ostatních systémů na stát napojených, funguje v nich (v celé EU) šílená byrokracie, která prakticky nutí občana lhát, chce-li něčeho vůči státu dosáhnout. Shrnuto: nemám rád filmy (a skutečnost), kdy člověk (ať již vědomě či nikoliv) využívá a zneužívá své nemoci v neprospěch osoby o něj pečující. PS: Moc dobře si uvědomuji, jak je těžké se o takového člověka starat a rozhodně jsem si vědom i neutuchající lásky pečujících rodinných (někdy i cizích) příslušníků. () (méně) (více)