Jako štvaná zvěř

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)

Špinavý a syrový snímek odehrávající se v ponurých barvách pozdního podzimu. Mladá Helena se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Nejprve je znásilněna, pak smrtelně zraní jednoho z násilníků a následně je štvána lesy jako lovná zvěř. Zprvu má sice možnost využít nabídky všech zainteresovaných, aby se nějak společně dohodli, jenže jí v tom brání nedůvěra. Pomalu a nenápadně se mění uvažování pronásledovatelů, až dospějí k závěru, že Helenu bude nutné umlčet, jelikož ona s nimi komunikovat zkrátka nechce. Útěk hlubokým lesem, hustými křovinami i studenými vodami rybníku je patřičně mrazivý. Snímek sice neobsahuje explicitní násilné scény, ale to mu na drsnosti neubírá. Stačí postřelená ruka a děsivý výraz v očích. Jednou z nejsilnějších scén je moment, kdy Helena stojí uprostřed rybníka. V našich kinech měl film premiéru ke konci druhé poloviny 70. let. (04.09.2019)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)

Tenhle film je z mého pohledu strašná škoda a nevyužitý potenciál! La Traque je spíše nudnou, ukecanou drámou, osobně nevím, jaká exploatace zde proběhla, jelikož krev, násílí a napětí zde vůbec nebylo i ono Znásilnění bylo velmi nepřehledné, rychlé a zkratka to nemělo vůbec štávu. Velmi jsem se při filmu nudil a těšil se na konec. (28.09.2013)

Asi jako uživatel choze jsem byl na základě zdejších vysokých hodnocení a komentářů opravdu víc než jen zvědav, co se skrývá pod touto starou francouzskou filmovou školou. Viz Kleopatra, zapomeňte na "Hollywood" aj. komentáře nešetřící superlativy. Po jeho zhlédnutí musím konstatovat, že film už bohužel nemá takovou sílu jako měl nejspíš tenkrát s tím vším, co přišlo před nebo po něm. Nedovedu si ale představit, jaký poprask musel vzbudit tady u nás v Československu při jeho prvním uvedením v kině v roce '80 (co my jsme tu do tý doby vlastně měli? "Smrt stopařek" přišlo až za čtyři roky!), možná pak i při jeho další repríze v tv, která ale už taky něco pamatuje. Od té doby jakoby se po filmu slehla zem, ale jeho nadčasové téma nezestárlo ani po více než třiceti letech. Film má opravdu silný námět, scénář, velmi jednoduchý příběh, ale i neobvyklé spiknutí (ve francouzských filmech do té doby něco nevídaného). Pořád si však říkám, že je to opět tady na ČSFD hodně přeceněný a nadhodnocený film nejspíše viděný staršími lidmi právě ještě z té doby, co tu u nás šel v kině. Film vám díky finální zcela nečekané a zničující scéně jistě utkví v hlavě na věky, ale takových filmů v historii kinematografie je zcela jistě víc a pak film nesledujeme jen kvůli finále. Dá se říct, že to, co se tu odehrávalo předtím, byla jen jedna velká nuda (neustálé dialogy, jednotvárné prostředí, stále šlapání pro diváka nepřitažlivou krajinou za pochmurného počasí), zcela jistě se najdou i tací, kteří si díky tomuto filmu vzpomenou na honitbu a ta se jim posléze zhnusí, já mezi ně díky bohu nepatřím. Mladá Mimsy Farmer podala ale velmi dobrý výkon, po celou dobu jako zcela osamocená, nešťastná a bezbranná dívka vydána napospas místním lovcům z vyšších sociálních vrstev (opravdu pěkná squadra zvrácených charakterů, jak je tu jeden uživatel přirovnal k politikům, to byla trefná poznámka na místě, i v tomto filmu vítězí vliv a peníze), kteří po ní jdou jak po své zvěři. Nejde o typický "rape and revenge" film, dívka je tu sice znásilněna (spíše jakýsi neškodný pokus), ale pomstu nehledá. Toto nebo podobné téma kdyby zpracovali ve své době Američani nebo Italové, možná by vznikl film par excellence. Co ve filmu dobře šlape, je naprosto bezvýchodná situace a bezmoc, narůstající napětí a agresivita lovců, jeho syrovost, ponurost a zdrcující konec, jinak to všechno mezitím docela nudí. Jo, nesmím zapomenout na dobré vykreslení všech charakterů podél dlouhé cesty a že se tu všichni herci něco našlapali. Odešel jsem mírně rozrušen s tím, že bastardi zase vyhráli, chjo:-( Zajímavost: film prý dodnes slouží různým lidem v různých zemích a to v kampaních kde se brání práva žen a zvířat. (28.09.2010)