Antabelus

Tak tomu říkám kravina na úrovni :)

Další film s ambicemi na tu nejlepší podívanou, který za nějakou dobu objevím v kategorii "o čem že to, k čertu, vlastně bylo?". Film si zakládá na námětu, který je velice zajímavý. Tvůrci si toho byli zřejmě vědomi a v jisté euforii tak trochu pozapomněli na vše ostatní. Možná, že záměrně netlačili na pilu, nicméně jistý důraz někde kladen být měl. Nevyniká ani romantické drama, ani apokalyptická atmosféra. Nevyniká prostě nic, co mohlo tento film udělat tím, čím měl být. Škoda.

Abych byl upřímný, od začátku jsem byl k tomuto remaku dosti skeptický. Bohužel se moje obavy vyplnily. Stejně tak jako jsem nechápal, co mi může nabídnout remake 2 roky starého (a opravdu skvělého) filmu, nechápu to ani nyní po jeho shlédnutí. Nebudu si nic nalhávat a tak tedy tvrdím, že tvůrci neodvedli žádnou dobrou práci. Cokoliv, co by mohlo udělat fanouška tohoto filmu fanouškem, je parafrázováno z předlohy. Naopak nové prvky (jak jsem očekával) jsou absolutní propadák. Humor by se více hodil snad opravdu kamkoliv, jen ne sem. Nevím, koho napadlo do pochmurného a vážného dramatu zakomponovat gagy a vtípky. Mám pocit, že dotyčný má slušně nakročeno k diagnóze 'dement'. Jinak by asi těžko budoval příběh na základech, které by soustavně boural zcela nevhodnými pasážemi. Sem zkrátka žádné odlehčení nepatří. Intimita předlohy je v tomto veledíle rozcupována, určitou syrovost násilných scén z předlohy zde supluje násilí budící dojem samoúčelnosti. Změn se dočkali také postavy. Afektovány byly ovšem tak zásadní charakterové rysy, že se tvůrci buď striktně řídili knižní předlohou (kterou jsem nečetl), nebo opět nemám slov. Za zmínku stojí jistě i závěrečných 30 minut. Jedním slovem: nechápu. Už v předloze byl samotný závěr na hraně nevhodnosti. Ale vzít takovou část filmu, udělat z ní naprostou nudu a tu pak prosazovat 30 minut mi nepřijde jako dvakrát dobrý nápad. "Pochválit" musím úplně poslední scénu, kdy si divák teprve uvědomí, čí příběh vlastně sledoval (zřejmě pro pomalejší jedince, kdyby přehlédli originální název filmu) a také Craiga (tentokráte vážně), který se překvapivě netvářil jako trend setter. Kdybych měl hodnotit film bez ohledu na okolnosti, byl bych jistě štědřejší, nicméně kvality předlohy jsem hodnotil v jejím profilu, zde je zohledňovat nehodlám.

Tak takhle rozhodně ANO! :-) Co jiného by si také tvůrci komedie mohli přát, než diváka, který se popadá za břicho od začátku do konce filmu? S radostí se právě k těmto divákům hlásím - co scéna, to nezastavitelný výbuch toho nejupřímnějšího smíchu. Musím se přiznat, že takový záhul moje břišní svaly ještě nezažily a bolí mně ještě teď - 2 dny po projekci. Nepopiratelnou pravdou asi je, že cílová skupina tohoto snímku je velice, převelice zřejmá, a možná ani v ní by povaha snímku nemusela sednout úplně všem. Nicméně tohle je můj šálek kávy. Zde funguje úplně vše. Scénář, režie, herci - vše úžasné a bez jediné chybičky. Humor naprosto geniální. Důležité je pravděpodobně zmínit, že jsem dodnes neznal seriál, na který The Inbetweeners Movie navazuje, a tak nemám možnost srovnávat. To je vzhledem k (pro mě) nepochopitelně nízkému hodnocení zde na ČSFD asi jen dobře. Díky tomuto snímku se na seriál nejspíš brzo vrhnu.

Myšlenka, na které si film zakládá, není sama o sobě vůbec špatná - ba naopak. Bohužel je ale základem typicky béčkového akčního filmu, čímž je celkový zážitek hodně degradován. A nemuselo tomu tak být.

Vzhledem k tomu, že se o tomto snímku hovoří čistě jako o dokumentu, není úplně na místě přehnaná dramatizace scén soundtrackem a komentáři, která se v průběhu nejednou objeví. Ale jinak skutečně krása!

Největší problém jsem měl asi s animací. Ta se sice možná upřímně, ale bohužel marně snaží pokračovat ve šlépějích něčeho, čemu počítačové zpracování nemůže nikdy sáhnout ani na paty. Příjemně prvoplánový klasický příběh byl dle mého očekávání zprzněn snahou zalíbit se dnešnímu mladému divákovi. Nechápu ale, proč takovému příběhu byla dána přednost před samotnou podstatou Toma a Jerryho. Nejen, že takové to jejich klasické rivalské pošťuchování se objevilo jen minimálně - navíc mi svou povahou připomínalo spíše Itchyho a Scratchyho, což asi není úplně dobře. Za celý film jsem se nezasmál ani více, ani méně, než jednou. Přestože nejsem cílová skupina, označuji tento fakt za utrpení. Čekal jsem to ale vesměs horší a relativně krátká stopáž zachránila tento snímek od nálepky "naprostý propadák".

Tak pravdivé, tak reálné, tak uvěřitelné, tak hmatatelné, tak syrové, tak přímé, tak intimní, tak dokonalé... Tady není prostor pro věty.

Tento krátkometrážní filmeček jsem viděl až po celovečerním filmu, takže se hodnocení bohužel nevyhne známkám srovnávání. Musím uznat, že 9 je audiovizuální koncert, nicméně Acker mohl přidat ještě alespoň pár minut nějakého vysvětlování, aby divák lépe pochopil, oč jde, a nedíval se pouze na sice atmosférické, ale jinak prázdné obrázky. Škoda, takto zpracovaná kraťoučká postapokalyptická jednohubka má dle mě rozhodně větší potenciál.

Smutné je, že tohle není žádné sci-fi, ale syrová a žádným směrem nebarvená realita. Ten hrozný pocit, kdy se cítíte jakoby vám byl váš nejbližší úplně cizí, z některých scén doslova sálá. Závěrečná scéna se pro mě stala kultovní už na první shlédnutí. Víc není třeba dodávat, Třináctka rozhodně není o režii ani o scénáři. Je jasně vidět, že snímek byl natočen srdcem a to zastíní úplně všechny problematické věci, o kterých by se sice dalo diskutovat, ale ani je nechci zmiňovat. Ke čtyřem hvězdám přispělo ale také to, že je zde film značně podhodnocený.