liuk

Na Prototype jsem se musel podívat, protože podle synopse na imdb vypadá jako film, kde se inspiroval Avatar - veterán na vozíčku, který podstoupí experiment, aby byl pak donucen k vymýcení rebelů, ale on se do jedné z rebelek zamiluje. Takže: tento příběh se začne odvíjet asi někdy dvacet minut před koncem, do té doby je film příšerná nuda odehrávajíc se ve dvou chajdách soupeřících stran, kdy se ani nedozvíte, jak jsou daleko. Vypadá to ale tak na 150 metrů. Prostředí je postapokalyptické a to je ukázáno přes fakt, že se recyklují kondomy. Sci-fi je krom robota Prototypa podpořeno tím, že Enter je na klávesnicích na obrácené straně. Je to nuda k ukousání, a když konečně získá náš vozíčkař schopnost chodit, tak tu transformaci do cyborga ani neuvidíte. A ještě: Matrix se tímto filmem také inspiroval v jedné sci-fi vychytávce...

Až samozřejmě na odvětví se Social Network moc neliší od ostatních filmů o velkých, uskutečněných snech a následných pádech. Jen koukat na pornopodnikavce v Boggie Nights, supermafoše ve Scarface je nakonec záživnější než na programátory, kteří bohužel ani moc neprogramují, ani se moc nedohadují o funkcích toho webu, ale jen si pokouší přetahovat pravomoce a kontakty. A to jsou ty programovací vsuvky, protlačovaná anarchie v autorských právech a Timberlakeova role prostě dobré. Bohužel je toho ve filmu moc málo, žádný generační film to není, protože se na žádný novodobý fenomén prostě nezaměřuje. To už jsou spíš tím generačním filmem Piráti ze Silicon Valley.

Od scénaristy filmu Batman začíná....Začátkem 90. let se začaly objevovat hromady prvních plynulých střileček z vlastního pohledu (když odhlédneme od experimentů typu Zig Zag v osmdesátkách). A tématu dokonalé virtuální reality se tedy musel ujmout i kopírovač Pyun, který si vzal tentorkát na paškál Trona. A je to zábava, projede se skrz několik žánrů, v reálném světě hraje opravdu super hudba včetně té od Blue Oyster Cult, prim hraje láska a hra mluví vtipně superhlubokým elektronickým hlasem. Prostě ukázkové béčko, které baví, i když trvá 40 minut než se to v počítači rozjede.

První sérii jsem měl problém celý rok dokoukat. Po druhé sérii jsem zjistil, jak umě jde i v seriálu míchat povrchní příběhy s neskonalou zábavou i emocemi. Po třetí jsem věděl, že lepší, náměty přehuštěnější středoškolský seriál prostě doteď neexistoval. Po čtvrté jsem věděl, že lepší seriál o kamarádech už ani existovat nebude. Po páté mi bylo jasné, že ani lepší vážný seriál už nikdy nemůže vzniknout. Po šesté, že dokonce ani naprostá deprese se tak bohatému seriálu nedokáže vyhnout. A po sedmé jsem štěstím ze zadostiučinění i smutkem z konce na šrot. Podepisuju se pod arachneussem a jdu se dívat na celou Buffy od začátku.

Šíleně bezkoncepční dokument. Nehledá vůbec společenské příčiny a důsledky mediokracie. Místo toho naváže na tvrzení o více mediálních silách v současné Itálii tím, že další polovinu dokumentu věnuje nějakému paparazzimu, kterému se povedlo vyfotit Berlusconiho štětkózně oháknutou dcerku. A i další persony, co tam vystupují jakoby důkaz Berlusconiho kulturní úpadkové revoluce, jsou fakt pofiderní. Třeba paní, která bydlí vedle Berlusconiho známé vily v Sardinii, a která pracuje jako fotografka na jeho akcích, a pak prodává tyto fotky na internetu. A abychom nesledovaly jen zhýčkaná, nenasytná hovada, tak se filmem prolíná příběh zpívajícího dělníka, který se chce dostat do televize. A takhle generalizující a neinforumující je vlastně celý dokument. Nemohl jsem si nevzpomenout na parafrázi hlášky z traileru na American Carol: "Miluju Itálii, a proto musí být zničena." Aspoň že je film občas docela i vtipný, ale asi to neměl být hlavní účel: Berlusconiho volební klip. Už jen kvůli němu ale stojí za to být aspoň viděn.

Režisér a scénarista v jedné osobě se podíval na nové 90210 a natočil si české Best Of. Nová nevěra každou půlhodinu: splněno, pitomě vysvětlené a ukázané narovnání rozepří: splněno a hlavně obhrublá babička: splněno. Milostné příběhy jsou doopravdy nezajímavé, vývoj událostí nebo veselých point často předvídatelný a hrozné jsou hlavně eskapády samozvané šoumenky Balzerové, které jsou jak ze špatného filmu. Štěstí, že věkově prostřední z hlavní trojice má normálně napsanou postavu a není tak parodie na pokrytectví nebo staroslečinkovství. Takže se alespoň kvůli ní a několika slušným vtipům dá bez větší úhony film dokoukat. Doporučit se ale nedá.

Ta nevyrovnanost je opravdu na zabití. Fakt mě nebavilo vědět, že po každé noci s divnými věcmi bude několikonásobně dlouhá pasáž ve dne, kdy se holka a kluk budou střídavě ujišťovat, že to není tak hrozné a že se jde chrápat. Proč to vůbec takhle prostříhávat nikam neposouvací nudou, když všechny ty dny a noci stejně nejsou ve filmu tak jak "byly kamerou natočeny"? Vždyť tam děj skáče snad až o týden. To se pak nedá připustit ani fakt, že to má zobrazovat, jak takovéhle děsy ničí člověka (ani to tam ale není). Za slušné pozitivum bych považoval snad jen, že jsem si docela často upřímně říkal, že tohle bych prožívat opravdu nechtěl. Problém, že druhý den bych se těžko ponořil do učebnic. Ať to někdo prostříhá a klidně i přidá i hudební doprovod.

Sestřičky chodí se samopalama, protože slouží své šéfové, která je zamilovaná do své vyvolené, která je zamilovaná do svých násilných komiksů. Mnohem krásněji to ale odříká vypravěč filmu. Opravdu poezie k pohledání, do nihilistické sekce Pražského vajička jak stvořená. Když se vzdálí od těch svých průpovídek o zvrácené duši té vyvolené Sabriny, která žije v sexuálně zbídačeném lese, tak praví že nebýt tohoto jejího glorifikovaného vyvrhelství, tak prý mohla být happy-go-lucky lolitou.

První Cheerleaders byly docela šokézní, sexu v nich nebylo málo. Štáb byl dokonce ze školy vyhozen, protože nepřiznal, že se toto bude dít, a ředitelství na aktivity na vzdělávací půdě přišlo. Pokračování série bez jediné postavy už je dost umírnější. V jedničce šlo vlastně jen o lehkost roztleskávaček, které vtipkovaly a unavovaly soupeře. Dvojka se zabývá korupcí ve vedení fotbalového týmu! Krom takřka až studií přátelských hodnot, překonávání předsudků. Sakra, to zní až nějak moc vážně. Není, je to i legrace, která neurazí. Ale jednička byla opravdu větší anarchie.

Nelíbila se Bezstarostná jízda? Tak myslím, že k tomuto si nemá smysl nacházet cestu ani asfaltku. Dvě auta se čtyřmi pasažéry jedou, jedou, jedou a nikam nedojedou. Jednou mluví o tom, že jedou do Washingtonu, pak zase do Miami. Občas se dva řidiči popeskují, zanadávají si že se předjeli, občas si jednoduše vymění auta nebo se zúčastní nějakého závodu na své cestě ze západu na východ USA, ale divák se ani nedozví, kdo vyhrál. Nedozvím se nic, proč v tom autě najednou sedí ta holka? Zajímavá je ta vytvořená realita, že každý na té štrece pracuje u aut - pumpy, mototechny, závody. Ale nic z toho, když si tam v lepším případě nikdo s nikým nic neřekne nebo si řeknou nějaký nesmysl. A k tomu všemu se film odehrává z velké části v noci, takže krajinu nejde taky pořád sledovat. A promiňte, ale ten ústřední Chevrolet '55 vypadá jak Trabant.