JohnCZ

Rob Cohen je béčkař, který nikdy nepřekonal svou mainstreamovou hollywoodskou prvotinu Dragonheart, ale jestli se o něm dá něco říct, tak že jsou jeho filmy zábavné, často i nechtěně. The Boy Next Door se zprvu tváří jako seriózní drama, ale Cohen se s tím moc nemaže a brzy začne susedíček dělat dusno (a to nejen seksuální, hihi). A pak to začne, film se naprosto utrhne ze řetězu, vykašle se na jakékoli věrohodné chování či psychologický profil a výsledkem je úplně klasický over-the-top thriller jak z konce minulého století. Nakonec vlastně ale proč ne. Jen škoda toho podivně useknutého konce, který film uzavírá dost neuspokojivě.

Docela škoda těch pěkných thajských scenérií, luxusního psycho soundtracku a Maggie Q na takovou krávovinu. Ze začátku to docela zaujme, ale zhruba po 20 minutách je to až do konce jen stereotypní sled psychedelických výjevů a zmateného nezáživného pobíhání a hysterčení. Kdo navíc viděl jistý klasický film o pohanských rituálech, tak ani nepochybuje, jak to celé velice pravděpodobně skončí. A že si jsou tvůrci sami vědomi, co vykrádají, tak na to ještě do filmu střelí veselou referenci. Finále s případnou originální pointou, která by to celé ospravedlnila, se bohužel nekoná.

Our House je vcelku klasické hororové drama, jehož námět se točí okolo vyrovnávání se ze ztrátou. Nic, co by tu už 100x nebylo, ale stejně mě tenhle typ hororu pokaždé baví, obzvlášť pokud má sympatické postavy jako tady. Body k dobru přičítám za absenci laciných lekaček. Tvůrci tady atmosféru plíživě budují, nikoli vynucují hlasitostí. Horor to v pravém smyslu ovšem příliš není. Divák sice napnutý je a děj vzbuzuje zvědavost, ale děsit nedokáže. Námět měl určitě také větší potenciál. Navzdory vědecké povaze hlavního hrdiny a jeho experimentu je nakonec trochu škoda, že scénář zůstal u neinovativní přímočaré light duchařiny.

Povinnost pro každého, kdo v dětství miloval Medvídka Pů a kupodivu více film pro dospělé, než-li pohádka pro děti. Film je totiž na pohádku neobyčejně ponurý, v první polovině skoro až depresivní, ale svých jednoduchým a nepřeplácaným vizuálem paradoxně na oko moc pohledný. Navíc i vyřčená moudra, která často citují knižní předlohu, cílí spíše na dospělého diváka. To můžu vlastně i potvrdit. I já (ček) jsem je docenil až časem zpětně. Trochu škoda, že se tvůrci ve finále rozhodnou zkusit zavděčit všem, i těm dětem, takže je druhá část filmu již poněkud více klasická a nezapůsobila na mě ani zdaleka tolik, jako ta depresivní existenční krize v první půli. Dospělost sucks a suicidal Ijáček (plavící se v potoce) is my new spirit animal.

Na můj vkus až příliš hnaný na sílu rádoby cool girl power film, který bohužel moc nefunguje ani po stránce komediálních výstupů. Ze začátku se to fest táhne a v ději jsem měl docela guláš. Je to až nesympaticky barevné, rozcapené a zachraňují to akorát hodně slušně nasnímané bojové scény. Ale jako celek to začne fungovat teprve až na konci, kdy se hrdinky spojí, a to už je pozdě. Margot Robbie je fajn sidekick, ale jako postava celý film sama o sobě ani náhodou neutáhne. O něco lépe je na tom Ewan McGregor, ze kterého mě nejednou zamrazilo, ale ten prostoru taky moc nedostal, takže ve výsledku působil jako generický psychopat, kterých je Gotham plný. Hodně DC komiksovek trpí na přeplácanost a nejinak je tomu i tady, což v kombinaci s nejistou režií a poslabším scénářem nemůže vyústit v dobrý film.

Psychologicky nejuvěřitelnější supervillain origin, jaký jsem kdy viděl a luxusní herecký výkon Joaquina Phoenixe, který je každou minutou znepokojivější a děsivější. Zároveň je to vskutku dobrá filmařina, kde funguje vše od kamery až po hudbu přesně tak jak má a která mě vtáhla od první minuty tak, že jsem zapomněl sledovat čas. Zaflusaný a potagovaný Gotham raných osmdesátek jako protipól k hypermoderním marvelovským hrátkám funguje skvěle a Rkový rating je darem z nebes.

Český Homeland a špionážní thriller par excellence! Bez vědomí je dalším krůčkem dostat českou kinematografii na úroveň světového filmu. Neskrývám nadšení, je to pecka! Počínaje obsazením (David Nykl ohohó) a s tím souvisejícími hereckými výkony, zajímavými postavami, soustředěnou režií, prací s kamerou a celkovou vizuální stránkou (v českém filmu nevídaná mizanscéna, prakticky na úrovni čehokoli zahraničního od HBO), konče výborným scénářem, který je čistě fiktivní a ve finále vykonstruovaný až běda (byť uvěřitelný a rozhodně ne nemožný), ale zároveň je trefně ukotven na pozadí skutečných událostí a nám více či méně známých reálií. Seriál si i přes velký záběr, komplexní vykreslení doby a množství postav udržuje napětí, tempo a především přehlednost, která bývá častým problémem špionážních thrillerů. Leckdo, kdo očekává realistickou socialistickou krimi, by mohl namítat, že je příliš to fikční a přehnané. Já jsem naopak rád, když čeští tvůrci zachází dál, píší takto kvalitní a svěží scénáře a celkově bourají hranice současného českého filmu. Začalo to Pustinou, pokračuje to Bez vědomím a mega se těším, s čím přijde Ivan Zachariáš ve spolupráci s evropským HBO příště.

Navzdory nic moc hodnocení a faktu, že to je seriál z produkce Syfy, jsem příliš nečekal a na seriál se podíval spíše díky pěkným propagačním plakátům a zajímavému námětu. Seriál vychází z filmu Legion spíše jen volně a ač dějově navazuje, vizuálně a pravidly světa si jde svou cestou. První série dostává své pověsti. Je to totiž klasická Syfy produkce posledních let. Podobně jako první série Defiance, je i Dominion spíše soap-opera ve fantasy prostředí. Dějově je to nevýrazné, nikam to nesměřuje a o slovo se hlásí intriky uvnitř zajímavé nadesignovaného města postapo varianty Las Vegas, kde lidé zahodili křesťanství (pochopitelně) a vrátili se do dob antického Říma. V druhé řade jako kdyby se naprosto změnil tvůrčí tým, seriál se zbavuje takového toho laciného looku levných seriálů, kulisy výrazně potemňují (místo antiky špinavé postapo), postavy prochází často dost zásadními charakterovými proměnami, výrazně se zlepšuje akce i CGI a to nejlepší na konec, má to daleko zajímavější scénář a prohlubuje se svět i jako celek. Samozřejmě, pořád se to nechytá na moderní vysokorozpočtové seriály, ale jako oddychové béčko se to dostalo z generické šedi skoro až na vrchol (snová epizoda) a troufám si tvrdit, že kdyby to Syfy nestopli (jak mají ostatně ve zvyku), mohla to být velice slušná konkurence pro Supernatural.

End of the Spear je jeden z těch filmů, který sice po filmařské stránce neohromí, ale na druhou stranu vypráví příběh, který za převyprávění rozhodně stojí. Už jen proto, že je to založené na skutečných událostech. FIlm je nicméně taková dojemná limonáda, která má skvělou hudbu, krásné lidské pointy, ale realita hádám byla ještě o pořádný kus drsnější. Ke konci je z toho trochu cítit takový ten křesťansky naivní podtext. Na druhou stranu, abych byl fér, osobně jsem až do poslední chvíle ani nepostřehl, že se nejedná o antropology, ale misionáře. Takže podtext ano, ale velmi nenásilný.

O samotném cestování je to ještě méně, než Charleyho předchozí sólo počiny, ale zase divák navštíví řadu zajímavých míst jinak obrovské a nehostinné Kanady, pozná spoustu lidí a okusí řadu adrenalinových zážitků. Ten požitek ze samotné cesty mi určitě chyběl, ale jinak je to i napotřetí moc fajn dokument, který má tu výhodu, že si Charley na nic nehraje a divák se hned po prvním dílu cítí, jako kdyby byl na té cestě s ním. Seriál se skládá z 9 epizod a jedné čistě rekapitulační, kterou lze klidně vypustit, protože tam žádné nové informace nepadnou a nějaké hlubší zamyšlení se taktéž nekoná.