Střepy v hlavě

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)

Tohlencto téma lupičů těl je taková má filmovo-žánrová slabůstka ......Někdo to uchopí lépe(invaze zlodějů těl 1978) jiný hůře(Fakulta1998,invaze 2007)ale vždy to má minimálně ohromně děsivý potenciál......the Broken na celé téma jde tak trochu od lesa ,komorněji a po svém ..a není to vůbec na škodu=S divákem si tak lehounce hraje,kousek po kousku skládá střípky rozbitého zrcadla až se najednou přistihnete,že té ženské v jejím čím dál zoufalejším poodhalování skutečnosti fakt fandíte.........Na dokonalý kus tohodle žánru ještě čekám,protože zatím asi nikdy nebyly všechny jeho pravidla a zákonitosti využity naplno ale tenhle nenápadný snímek budu řadit rozhodně k těm lepším. (09.12.2010)

Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stát, když dostane se do mozku, začne si se mnou hrát, to pak mám zas ty svoje šílený stavy, dělám co mi řeknou ty hlasy z mojí hlavy... Ale jo, mrazivá atmosféra se tomu upřít nedá, příběh docela zajímavý, pár fajn bubu scén a pozadí... ehm, pozadí Londýna, ofkórs, taky pěkný ;-) Ale zároveň i docela nůďa a takovej ten pocit 'who cares', bude vám asi jedno, kdo, kde, kdy a proč. A to není nikdy moc dobře... (19.08.2015)

Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. (19.02.2011)

Tak tohle byla docela velká nuda a div, že jsem u sledování nakonec neusnul. Nějak vůbec nechápu co měl vlastně znamenat ten konec a neuškodilo by v průběhu filmu jisté prvky nějak vysvětlit a nebo alespoň naznačit o co se jedná. Dále dílo postrádá jakékoli napětí a docela mne rozčilovaly ty neustálé zpomalené záběry na onu klíčovou bouračku. Příjde mi, že tvůrci kompletně promarnili potenciál tohoto díla, neboť by to v lepším provedení lehce dosáhlo i na čtyři hvězdy. V poslední řadě mi ještě přišel zcela nesmyslný fakt, že hlavní herečka byla po celou dobu hodná a citlivá a nakonec si vzpomněla, že je vlastně pěkná svině, což vedlo k neuvěřitelné a řekl bych až nereálné změně osobnosti. Neboť jakmile si vzpomněla, stala se zlou a najednou se chovala divně a podezřele. Velké zklamání na kterém jsem našel dobrý leda nápad, který však byl uchopen zcela špatně (jak jsem již zmiňoval výše) a celkem povedená byla scéna ve sprše. Snad jen díky těmto dvěma bodům dávám dvě hvězdy. 36% PS: Bezpochyby nejslabší část mého hororového týdne. Štěstí jen, že se nejednalo o zlatý hřeb večera, ale pouze o výplň. (01.07.2021)