Ring

Ázijských duchárskych horrorov o záhrobnej pomste mŕtvych som sa už presýtil. Vyhýbam sa tomuto šikmookému horrorovému subžánru. Už ma to nebaví. Keď som však niekedy okolo roku 2000 prvý krát videl japonský titul "Ringu", tak som na to čumel s otvorenou hubou a takmer som ani nedýchal. Vtedy to bolo niečo nové, nepríjemne desivé. Keď čienovlasá Sadako vyliezla zo studne a následne i z televíznej obrazovky, tak som sa skoro dosral od strachu. Film "リング" je dodnes pre mňa vrcholom kvalitného ázijského duchárskeho horroru. **** (26.10.2017)

Oproti remaku je Ringu neuvěřitelně nudnej film, u kterýho se v mém případě nedostavil ani nejmenší náznak strachu. Formálně je mnohem jednodušší, herci nepůsobili moc přesvědčivě, místy se děj strašně táhnul a nejhorší byly ubíjející vysvětlující pasáže, když už si tvůrci nevěděli rady se scénářem. Remake jsem viděl několikrát a vždycky na mě zapůsobil, takže originálu asi nelze moc přičíst k dobru, že jsem věděl jak to dopadne. Dobrej mi přišel snad jen nápad Kodži Suzukiho. Až si jeho literární předlohu přečtu tak napíšu víc. (04.09.2009)

Tak skôr tu išlo o mysterióznu, pomalú detektívku, než o to, čo dnešní teenageri nazývajú hororom. Verbinski pracoval s látkou trochu inak, myšlienku, že "telku by sme mali pozerať so záujmom" dáva viac do pozornosti, Nakata sa primárne zameriava na staré rodinné krivdy a kliatbu, spodné myšlienkové prúdy je o niečo ťažšie zachytiť. Pokiaľ teda príbeh nepoznáte, tak budete určite od začiatku do konca v napätí, o čo kráča a ako to nakoniec skončí, so znalosťou US verzie však pôvodný Ring príliš nového ponúknuť nedokáže. Je to síce nespravodlivé, ale skutočne tu nejde o žiadne nervydrásajúce ľakačky, Nakata buduje napätie iným spôsobom. No a aby som bol ešte nespravodlivejší, tak po Scary Movie 3 už na objektívnejších 80% ísť nedokážem... (06.07.2019)

(1001) Bohužel jsem už natolik ovlivněná všemožnými parodiemi, že ani u tohohle, ani u amerického remaku jsem se ani za mák nebála. Hudba je sice nervydrásající a stejně tak i nehybná a "povýšená" kamera, která se na dění dívá krutě a jízlivě "a já to vím, co se stane, a vy to nevíte a postavy to neví a já z toho tím pádem těžím", ale kvůli znalosti těch parodií už se tím můžu leda bavit. Navíc mi tady přišla docela dost nešťastná volba hlavní představitelky, protože děs jsem jí nedokázala uvěřit ani omylem, spíš mi taky připadala, že se tomu všemu akorát tak směje pod vousy. Takže opět zklamání. Moje pátrání po strašidelném hororu pokračuje. (16.07.2009)

Velká škoda, že díky americkému remaku je hlavní zápletka Ringu už zprofanovaná natolik, že přestože jsem ho neviděl, onu historku o prokleté videokazetě jsem už z doslechu i parodie bývalých spolužaček na vánočním večírku dávno dobře znal a když jsem si tedy hned na začátku uvědomil, že o tohle zde půjde a vzpomněl na ty spolužačky, zmocňovalo se mě nad samotným dějem spíše nechtěné pobavení. To mi spočátku můj zážitek i kazilo... Naštěstí je celková atmosféra filmu natolik silná, že do 15ti minut ze mne vyhnala poslední zbytky dojmu, že by mělo jít o lacinou frašku a pohltila mě do hrůzyplného napětí s děsivým a zároveň fascinujícím odhalováním tajemných zákoutí velkého nadpřirozeného zla číhajícího na lidi zapleteného do nebezpečného „kruhu“ i v moderní elektrotechnické době. Všechny ty pomalé komorní scény, v nichž film důkladně zachází i do psychiky postav, pomáhají budovat velmi silnou atmosféru tohoto mysteriózně vystavěného příběhu. Právě ta velká záhada, která se za určitým zlem skrývá a velmi pozvolna se odhaluje, dokáže leckdy úspěšně nahnat strach mnohem víc, než roztěkané litry krve a zohavená těla...                                                                                     * * * K hororům mám zvláštní vztah. Na jedné straně tento žánr stále nemám příliš v oblibě, protože ho mám až příliš spojený s řadou laciných filmových škvárů, jaké už pár desítek let vznikají jako na běžícím pásu. Přesto právě kvůli takovým výjimečným žánrovým skvostům jako Ring rád do hororových vod z času na čas zavítám a těší mě, že už poněkolikáté za sebou jsem v tomto případě měl tu čest s filmem, který bych se nebál vidět jako opravdový klenot žánru. Jediné, co mě zklamalo, byl jakýsi náhlý závěr, ale jelikož stejný režisér natočil o rok později i pokračování, věřím, že nejen na pokračování osudu malého Yôichi ještě teprve dojde. [90%] (28.11.2021)