Insidious

Parádní rozjezd této skvělé série. Na úvod tedy pojato spíše umírněněji a tak to není tak strašidelné jako navazující filmy. Nenechte se však mýlit, stále je to děsivá jízda s perfektně budovanou atmosférou. Každopádně se to však poměrně dost věnuje seznamování se všemi pojmy, hlavními postavami a porozumění světům. Z toho důvodu se mi právě mnohem více líbila dvojka, kdy už jednak člověk přesně ví, o co půjde a hlavně je to celé mnohem temnější. Abych však dílu příliš nekřivdil, tak i zde lekačky fungovaly na výbornou a atmosféra byla po celou dobu slušná. Nicméně vidím jisté nedostatky u zvoleného červeného monstra, jenž nebylo tak děsivé jako bubáci v ostatních filmech. 75% (13.03.2022)

Nejdřívě bych shrnul pár negativ, aby nedošlo k dojmu, že považuju Wanovu novinku za geniální filmové dílo. Pár scén je docela nešikovně sestříhaných, herci občas nepůsobí úplně přesvědčivě a i scénář by mohl být trochu důmyslnější, jednu malou pointu jsem rozuzlil hned, když se na ni snímek začal připravovat. Ale čert vem tyhle malé chyby na kráse, protože od REC (2007) jsem se u filmového hororu takhle strašně nebál. Co se týče vzbuzování strachu, pak opravdu platí "INSIDIOUS is insidious". Už v úvodních titulcích je pomalu víc atmosféry a paranormálních jevů než v celém Paranormal Activity a už v první klidnější půlhodince jsem sebou u dvou lekaček tak trhnul, že mi bylo jasné, že tenhle film v zapomnění neupadne. A pozor, tohle nejsou žádné laciné lekačky, kdy bubák vybafne za zvuku o hlasitosti milionu decibelů. Tady bubák prostě tiše stojí v koutě a vy se ho leknete až tehdy, když si ho všimnete (společně s postavami). No a v druhé polovině se to pak rozjede pořádně - seance a astrální cestování - to už jsem sebou nervózně škubal takřka nepřetržitě. Saw mě svého času šokovalo a nadchlo, Dead Silence příjemně překvapilo, ale pravý hororový klenot natočil Wan až nyní. Insidious není žádným módním videoklipovým hororem 21. století, nýbrž pravá křišťálově čistá hrůza jak od starého mistra. Jako horor 10/10. Horror movie of the year (25.04.2011)

Aj keď duchovia, duše,kadejaké príšery a prepojenie medzi naším svetom a medzi svetom duchov sú čistý NONSENS, musím uznať, že Jamesovi Wanovi sa podaril zrežírovať 50x kvalitnejší horor, ako boli Paranormálne Activity. Počas filmu som si takmer 3x nasral do gatí, čo potvrdzuje vynikajúcu atmosféru a dej filmu. Čo môžem naozaj odporučiť, je pozrieť si Insidious okolo pól noci, pretože zážitok je tak kvalitnejší. Ak mám byť úprimný, Insidious sa radí k samotnej špičke žánru Horor. (05.05.2011)

První čtvrt hodiny to bylo blaho. Pěkně (hodně) jsem byla napnutá a sem tam jsem se i bála. Wan má výbornou schopnost využití klasický scény jako lekačka při vejití do pokoje tak, že to znovu člověka překvapí a lekne. Stačilo i obyčejný mumlání v dětský chůvě. Jenže pak se začaly objevovat první "zdroje strachu" a já jsem nestačila žasnout, že se fakt mám bát černě pomalovanýho domorodce s chlupatýma kozačkama po kolena, co nejvíc připomíná bojovníka kmene Samburu, chyběl mu jen ošťep. Rozpočet možná nebyl největší, ale snad by se daly pořídit lepší masky nebo duchové. Neoslnila mě ani ta babka, kterou si zřejmě vypůjčil z Dead Silence. Ke konci se sice ještě objevilo pár fajn scének jako ta s tou rodinkou na gauči, ale film nabral naproti začátku jinej směr, kterej mě právě moc nebral. Já radši stupňující se náznaky, než natvrdo prolejzat jinou dimenzi, málokdy to funguje. Asi jsem po Dead Silence od dalšího Wanova kousku čekala mnohem víc. (20.05.2011)

„Minulou noc jsem viděl, jak spím. Pak jsem odletěl..“ To není úryvek z deníku mladého táborníka, co našel při stezce odvahy políčko s lysohlávkami - to se jen pan Wan rozhodl poškádlit diváckou hercnu svou astrální cestovkou.. V první půli neomylně tlačí svůj dvoukolák duchařského napětí po vyšlapané žánrové cestě, aby v té druhé odvážně vjel do groteskního kabaretu s krotiteli duchů (nebo spíše image?) a mimotělních zážitků zahalených v kouři bizarnosti. Od dob nechápavého psychiatra Willise jeden z mála "Haunted house“ hororů, kdy si mráz párkrát zasprintoval po mých zádech a nuda se nepokoušela přetáhnout víčka přes oči jak autoplachtu a co je zvláštní, dokonce jsem si přecitlivěle přál, aby otec na konci vytrhl svého "toulavého" synka ze spárů Čertíka Bertíka. Ano, na gauč k psychiatrovi jsem se už objednal - mám sezení hned po panu Vittim.. (23.03.2012)