Velký draft

Priznám sa, veľmi rýchlo sa mi z tých mien, ich kombinácií a rôznych špekulácií okolo kupovania či predávania hráčov, zatočila hlava. Navyše americký futbal je pre mňa španielska dedina a tak to aj zostane. V podstate som po obsahovej stránke trpel, no technická nie je vôbec zlá, pričom tu je tiež príjemné herecké obsadenie. Slabší priemer. 55/100 (11.02.2020)

Draft je cirkus. Chvíli můžete být dole, abyste se v zápětí vrátili nahoru. Můžete žonglovat, předvádět obdivuhodné veletoče. Riskujete a ostatní vás za to obdivují. Zde ten cirkus uvidíte v celé své kráse. A pokud alespoň v koutku duše máte rádi sport, měli byste se podívat. Nechci a nebudu k tomu nic víc psát. 90 % Oblíbená část- závěr rozhovoru o 100$ bankovce (23.08.2014)

„Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měl udělat.“ (Steve Mariucci, bývalý kouč NFL) Následující komentář obsahuje steroidy…, pardon, spoilery. Dokud jsem pohlížel za oponu soutěže v násilí přerušovaném schůzemi a generální manažer Kev se zuby nehty bránil semletí mlýnskými kameny ostatních generálních manažerů, hráčů, jejich agentů, majitelů, trenérů, fanouškovské obce a ducha otce, byl jsem nadšen. Po schůzkách s partnerkou v papíráku centrály Cleveland Browns a mamince s urnou v podpaží to nadšení začalo pozvolna vyprchávat. A pak přišel Velký draft a zlom v mém náhledu. Kev všechny převezl jak Andy Dufresne ředitele shawshankského nápravného zařízení a zakládajíc si na morálním kreditu vybíraných hráčů sáhne po tom, co mu sám volá, že potřebuje peníze pro tělesný vývoj svých synovců sirotků a přitom má mobil a hodinky, které by jim zaplatily hodiny gymnastiky až do jejich plnoletosti. Pak se majitel vrátí z newyorkského draftu zpět do Clevelandu teleportačním zařízením ze Star Treku, všichni si zařvou nadšením jak na konci filmů Rona Howarda, poobjímají se, řeknou si, co jsme si, to jsme si a GM ještě doladí partnersko-rodinné vztahy. Chápu pojem Americký sen, ale taky jsem realista s jistou představou o vztazích v tomhle prostředí a tohle Reitman mírně přepísk. Jo, kdyby majitel Kevina z principu vylil a matka až do rána čekala na tréninkovém hřišti na skotskou poemu dle poslední vůle, byl bych shovívavější.. Zase na druhou stranu, mohlo to vyvrcholit i tak, že při únorovém Superbowlu by se zranil Clevelandu quarterback, Kevin by to za něj vzal, po druhé čtvrtině odrodil v šatně vlastního syna a v poslední minutě zařídil čtyřicetiyardovým hodem vítězný touchdown. Na to už Reitman asi neměl koule.. (23.02.2016)

Film ryze ze zákulisí tradů a vysoké sportovní politiky. Chybí syrovost a dravé zápasy z Any Given Sunday, či poetika a široký záběr z Moneyball, paradoxně je ale Draft Day příjemnější než druhý zmiňovaný kousek. Je to díky svižné Reitmanově režii, bravurnímu vedení herců a suprovým výkonům - Costner - Garner - Langella (!). Když cítíte ty živé, vybroušené dialogy, naučené z perfektního scriptu a vybaví se vám přitom v některých sekundách práce Chrishophera Nolana, je asi vše jak má být. (07.10.2014)

Americký fotbal považuji za mutanta mezi ragby a UPC, ale respektuji, že je to americký národní sport. Tento film stejně není až tak o sportu samotném, jako spíš o jeho zákulisí. Manažer Sonny bojuje v nejkrizovější části roku-době draftu-"výběru" nových hráčů z univerzitních týmů do první ligy, se svými ambicemi, svou matkou, přítelkyní, trenérem, majitelem týmu... . Reitman ukazuje práci klubového manažera tak, že máte sto chutí si nějaký ten tým koupit a jít do toho taky. Poslední půlhodina filmu je velmi dynamická a zajímavá a nenaruší ji ani ty občasné klišoidní zvratky, které tam scénárista propašoval. Costner hrál úsporně, nic na Oscara, ale svoje si odvedl, takže jaký je důvod proč neplácnout 4*? Protože jakkoliv je to dobře natočené, tak je to po obsahové stránce další nablýskaná, ale dutá američárna. A dutým filmům dávám vyšší hodnocení velmi výjimečně. (30.01.2016)