Magnolia

Kromě prologu, kde se skutečně dějí divné věci, se toho tolik podivného v celém filmu nestane. Až na skvělé závěrečné žáby. Mozaikové příběhy mám velmi ráda a tříhodinová stopáž Magnolie mě ani na chvíli nevytrhla z pozornosti, přesto si umím představit, že by film byl stejně silný, i kdyby měl o hodinu méně. (11.12.2012)

Rozevírá se v plátky mnohačetné. Složitostmi naložená, zhoubná fauna. Na té modré planetě život křupe. Drsně a hlasitě láme nás v kole, kosti a duše v těle. Odvádí nás od omamné vůně, z okrasné zahrady zelené do osudové "opravené" aranže. Když anděl s ďáblem obcuje, nebe žábami zemi zásobuje. Šelest člověka jako protržená pavučinka, divoká rostlinka. Život v dekoraci čar s bytím neradosti, slz mimo meditaci ráje. Fatalistický šrám mystéria činu zůstane. (28.01.2018)

Hloubka tohoto filmu mě pravděpodobně minula a tak po svěžím začátku přichází ledová sprcha v podobě tří hodin sledování lidských příběhů, jež se možná někdy někde střetnou za podivných okolností, které se "Přece občas stávají". Některé nápady jsou ucházející, např. žáby, herecké výkony jsou nadprůměrné (až na poněkud zbytečnou hustotu slova FUCK, které mi výrazně kazilo požitek). Kdyby to nemělo tři hodiny, tak by to bylo ideální, pro takové to domácí sledování u televize. (02.03.2007)

Tohle že byla ta slavná Magnolia? Rychlý začátek překvapí a navnadí na pořádnou filmovou "jízdu". Nadšení však ale postupem času vyprchá, protože přes dvě a půl hodiny sledujete jen podivnou směsici zamindrákovaných postav, které mě prostě nedokázaly oslovit. Pak přijde jedna skvělá scéna a divák očekává vyvrcholení filmu, očekává že teď přijde to proč je Magnolie tak vychvalovaná... kromě závěrečných titulků však ale nepřišlo vůbec nic. Mělo mě to dojmout? Inspirovat? Motivovat? Pobavit? Zaujmout? ... Jedna hvězdička za dobré herecké výkony a po technické stránce dobře odvedenou práci (např. střih). Dvě hvězdičky za naprosto dokonalé žáby. Jinak hluboké zklamání - 50% (28.01.2008)

Ve své podstatě to bylo plytké, místo hluboké, nudné, místo záživné a hlavní protagonisté se mi míhali před očima jako figurky, do kterých vůbec nevidím a jejichž motivaci k určitým druhům chování, z důvodu povrchnosti jednotlivých postav, do nichž jsem neměla možnost nahlédnout, jsem nijak zvlášť nechápala. 3/10 (21.08.2009)

Zase raz mozaika (za posledné roky som ich videl habadej - Babel, Amorres Peros, 21 gramov, Crash, Traffic) táto sa mi zo všetkých menovaných páčila suverénne najmenej. Skrátka akoby sa nám tu Anderson až príliš silou mocou snažil odovzdať obrovské umelecké dielo s presahom a čojaviemčím. Strašne silené mi to príde a málo prirodzené. Postavy sú armáda neskutočných loserov, čo mi ani nevadilo, ale skrátka v kombinácii s tou silenou snahou o veľký príbeh mi to nesadlo. Herci objektívne dobrí, hoci Julianne Moore a Cruise tam miestami strašne škaredo prehrávali. Hudobná montáž so všetkými zúčastnenými len podtrhuje strojenosť tohto celého. Tri a viac to už nechcem vidieť. (02.09.2009)

PTA je génius, jinak to není možné. Magnolia je brilantní film, jeden z nejlepších roku 1999 (jen málo jiných s ním snese srovnání, asi jen "Kluci nepláčou" a "Americká krása"). PTA opět dokázal že patří mezi elitu současných amerických režisérů (snad jen Sam Mendez se mu může rovnat). Film perfektní po všech stránkách, počínaje výborným příběhem, skvělým scénářem a spoustou zajímavých postav přes excelentní režii, atmosféru, soundtrack a konče u fantastických hereckých výkonů (John C. Reilly je zde zkrátka bezchybný což samozřejmě platí i o Philipu Seymour Hoffmanovi a i Tom Cruise zde odvádí bravurní výkon a nechybý spousta dalších vynikajících výkonů od ostatních herců). Film s desítkami úžasných scén, který svou stopáží nenudí ani na minutku, naopak napětí graduje až k fenomenálnímu závěru. Režie je zde takřka dokonalá a totéž platí o střihu. (05.01.2010)

Je to dlouhý jako fixovaná hypotéka, nespecifikovaný jako americká hypotéka a divný jako týdenní úrok u půjčky od Home Credit. Tak by se dala charakterizovat Magnolia - taková horší verze snímku Crash (2004). Po snad nejlepším intru, co jsem kdy viděl (sebevrah zabitý během sebevraždy či potápěč vylovený z jezera "hasící" helikoptérou) následovali nesourodé pasáže s uřvaným Tomem, psychotickou Moore či geniálně nepoužitelným Macym. Zjevila se i nostalgická narážka na jedinou dobře udělanou věc v Kubrickově Odyssee. Tom Cruise na obecenstvo řve: "Poslouchejte ptáka a ochočte si kundu!", paní Moorová je nehorázná číslo 9 a rodiče malého génia se divý, že se jim synáček pomočil během AZ-Kvízu LIVE. Celé je to typicky gaussovské - tj. tragické/geniální. A když začnou padat z nočního nebe žáby, tak je pravý čas na konec Magnolie. "Není nebezpečné plést si děti s anděli." 78% Celosvětový výdělek k 20. 3. 2013: $48,451,803, což je 1,31 násobek budgetu (20.03.2013)

Životní role Toma Cruise! (20.11.2014)

Film jsem už kdysi dávno viděla a nemůžu říct, že by mě přímo nadchnul. Nejvíc se mi líbil začátek, který je inspirován skutečnými událostmi a působí až komicky lehkou ironií osudu a po tomto slibném začátku nás vrhnou do ne úplně zajímavého děje, kde herci za 1. lehce přehrávali a 2. po vtipném začátku působilo tak neak celkem o ničem. V podstatě se film zabývá náhodou a osudem. Viděno v rámci Filmová výzva 2015 od MikeCool (02.01.2016)

Tříhodinový pobyt v extrémní emocionální ždímačce, sepsaný, zahraný, nasnímaný a sestříhaný tak mistrně, že (#subjectivism-alert) skoro postrádá momenty, které by působily uměle nebo „přes čáru“. Někteří vytýkají nedostatečné intelektuální hlubiny a jiní se zasekli už na rámovací premise „tyhle věci nemůžou být náhoda“, pro mě obojí druhořadé; ústředním tématem, ke kterému se moje myšlenky během filmu stočily a nepřestaly se kolem něj točit ještě dlouho potom, bylo odpouštění – odpouštění těžkých vin, drobných prohřešků i pouhých nenaplněných představ, odpouštění partnerům, dětem, rodičům, sobě samým, odpouštění jako tough part of the job, když máme poznat/vycítit, jestli odpustit lze nebo ne, a to či ono taky uskutečnit – a přitom právě to je důležitý klíč když ne ke štěstí, tak aspoň k snesitelnému (spolu)bytí. Sebereflexe jako blázen, není mnoho filmů, které by se mnou tohle ještě dneska dokázaly. — Apropos, jsem zvědav, jestli když budu příště líp poslouchat rapujícího prcka, přijdu na to, čí byl ten pán ve skříni, co nebyl té paní. (08.03.2018)

Poprvé i podruhé jsem byl touto osudovou směsicí událostí unešen, ale obávám se obávám že napotřetí už mi to tolik nedá a budu muset hvězdu ubrat. Není to až moc překomplikované? A co ty žáby? (14.03.2006)

Proč k tomuto úžasnému dílo lidé přirovnávají Crash? (25.11.2007)

První hodina mě totálně posadila na prd... Dílo na mě působilo jako svěží závan měnící se čas od času v pořádnou vichřici, kterou mi prolínání příběhů působilo v hlavě. Příběh je dokonale propracovaný, v první půlhodině navíc se zajímavými vizuálními ozvláštněními (velmi mě pobavila např. žlutá "sportovní" tužka při popisování obrazu padajícího sebevraha). Postupem pro mě ale začal děj stagnovat, přišlo mi, že mi nic nového už nepřináší, dokonalý spletenec vztahů jsem pochopila dřív než jsem měla... Začala jsem sledovat čas... Ten se od 120. minuty nepříjemně vlekl a jak jsem si na začátku přála, aby film neměl konec, tady jsem se za něj téměř modlila. Šílela jsem z neustálého jekotu, který hrdinové vyluzovali a má nervozita z toho, že konec je ještě daleko, by se dala přirovnat k potítku u maturity:-) Při srovnání 3 hodin u Magnolie a nedávno zhlédnutého Barry Lyndona pro mě vítězí Barry o několik světelných let (i když srovnávání odlišných žánrů neuznávám, v tuto chvíli mě žádný jiný film této délky nenapadá...). Připouštím, že to všechno může být moje vina, ale ta druhá polovina mi Magnolii shodila na výsledné 4*... Přišlo mi, že ta přílišná genialita sama sebe shodila... Věřím, že při příští projekci, kdy budu očekávat takovou dějovou rozsáhlost, budu z filmu tak totálně odrovnaná jako mí kolegové z olomoucké filmové vědy. P.S: Naprosto mě odrovnala situace, kdy Julianne Moore hystericky ječí na lékárníka, který si neuvědomuje svou "ubohost" - velmi podobná situace se mi stala a možná jsem v konečném výsledku vyváděla ještě víc. Když se to nakonec spojí s hláškou P.S.Hoffmana (v rámci jiné situace), ve které Tomu Cruiseovi po telefonu vysvětluje, že takové situace se opravdu dějí i v reálném životě a nekoukáme na ně jen ve filmu, tak při tom člověka opravdu zamrazí. (24.03.2008)

Parta bezchybných herců, podmanivá hudba, výborný námět. Sledujeme propojené osudy několika postav, které jsou oběťmi "náhod" a chyb, které se každý den dějí. Je vlastně jedno, čím se naše životy řídí. Ale dokážeme se se vším vyrovnat a případně chyby ostatních odpustit? Anderson nám předložil hodně moudrý film, a to ho natočil v necelých třiceti letech. Děláme chyby a dělat je budeme.."it´s not going to stop, till you wise up".. (05.08.2008)

Tak ťažko sa mi píše komentár. Nedokážem vyjadriť ten zážitok a hlboké pocity z tohoto filmu. Najprv by som poznamenala, že tento film mal správnu gradáciu, ktorá niektorým filmom často chýba. Napriek tomu, že príbeh mal takmer tri hodiny, nikdy nestagnoval. Vždy tam bolo niečo, čo ma ťahalo dopredu najprv pomaly potom rýchlejšie a rýchlejšie až ma to úplne pohltilo. Dokonalý zážitok, skvelí herci a nádherná huda, ktorá aj tie najjednoduchšie scény krásne podfarbovala. V druhom rade je tento film O NIEČOM. O nešťastných ľuďoch stretávajúcich ja na jednej križovatke života a smrti. O tom, ako sú ľudia poznačení z nepríjemných zážitkov a ako dokáže klamstvo a utajovanie "zabiť" človeka. Viac nenapíšem, lebo sa to nedá....už len toľko, že nádhera... (13.04.2009)

Vynikající mozaika příběhů se skvělým začátkem a nezapomenutelným koncem. Existují opravdu náhody, nebo je vše řízeno někým shora? Film běží ve slušném tempu, takže i přes svou stopáž uteče poměrně rychle. Velkým překvapením je i pro mě Tom Cruise, který zde vedle Born on the Fourth of July předvádí svůj nejlepší výkon. Rozhodně ale i ostatní herci zaslouží zdvižený palec. (21.06.2009)

Dobře udělaná hra na city. A ještě ke všemu mi to přijde trochu jako vykrádačka Prostřihů. (12.10.2009)

Jeden z nejlepších filmových kousků devadesátých let. Paul Thomas Anderson se definitivně (po Hard Eight a Boogie Nights) zapsal jako jeden z nejnadanějších, nezásadnějších a rozhodně nejoriginálnějších režisérů své doby. A dodnes stále utvrzuje. 100% jak vyšitých. (02.02.2011)

Další z filmů, pro které se nejlépe hodí adjektivum "divný". A také jeden z těch, kterým vůbec neškodí jejich extrémní délka. Precizní režie, výborné herecké výkony a takřka neustávající a vkusný hudební doprovod mi zabraňují hodnotit hůře, emocionální chlad mi naopak nedovolí hodnotit lépe. Snímek mě jednoduše nevtáhl a nezaujal natolik, abych ho zařadil po bok takového Donnieho Darka. (31.12.2011)