Jednej správně

Závěrečnými citacemi z Martina Luthera Kinga a Malcolma X - po zplundrování italské pizzerie -, které zpochybňují (přinejmenším) xenofobní násilí, bylo naznačeno, (vezmu si k ruce Mattyho, s kterým rád diskutuji) že se jedná o " film řešící rasovou problematiku", dokonce jeden z nejlepších. Na rozdíl třeba od Kazanova brooklynského filmu (běloši tu nejsou Italové, ale Irové) mi ale připadá, že se zde mnoho neřeší, "správné věci" jsou potopeny do atmosféry lenošení, nicnedělání (každý schod je vhodný, aby se na něj mohlo sednout a každá zeď na to, aby se o ní mohlo opřít), které je nutně zdrojem atmosféry násilí v myšlenkách, projevujícími se vulgaritou v mluvě (z toho můžeme vypustit jen "starostu", který je na to dostatečně "starý"), a nakonec prachbídně artikulovanou destrukcí (jak přehrávacího zařízení, tak celé pizzerie). Pozn. 1: Názor staršího bratra, ve filmu je dobře vidět, že už toho má plné zuby, a že chce začíst vést normální život, a že i jeho brutalita se v tomto prostředí jen stupňuje, je všeobecně odmítnut. Pozn. 2: Scéna s autem u hydrantu zase jasně ukazuje, jak se slova používají především pro oblafnutí, uvedení do prekérní situace, pouze pro vlastní obveselení. Pozn. 3: Popelnice, kterou Mookie hodí do výlohy obsahuje jeden poloprázdný igelitový pytel... Pozn. 4. Ale jak dosti neurčitě říká "Malcolm X, You've got to do the right things" - a to se rýmuje. Pozn. 5: Někdo si dal práci a spočítal, že slovo "fuck" je ve filmu vyřčeno 240 x. Pozn. 6: Tanečnice z úvodní scény byly fakt skvělé! (14.09.2018)

Obyčejný příběh z ulice s obyčejnými postavami a jejich všedními problémy, mezi které patří třeba zametání chodníčku před obchodem, donáška pizzy, stříkání vody na dav rozpálených lidí, mno a také ten negr od vedle, šikmooká svině z protějšího obchodu, či arogantní bílí hajzlové. Film si plyne příjemným, ale nikterak oslnivým dějem až do nešťastného střetu, nad kterým když se zamyslíme, tak zjistíme, že se mu vlastně nedalo vyhnout. Ve světě, kde se buduje napětí a pozvolna i nenávist mezi rasami stačí jeden spouštěč a idylka New Yorku se rozsype jako domeček z karet... Nebo spíše shoří na popel. Spike Lee dokázal, co zamýšlel, jeho film je pravdivější než Crash, ale pro mě jaksi i méně poutavý a méně se mě dotkl. Do the Right Thing je přímo z ulice, naproti tomu obraz lidství, jenž poskytuje Crash je pokřivený, protože je plný patosu. Jenže pointa je v tom, že filmové sdělení o reálných věcech nemusí realitu přímo zosobňovat, onen symbol lidství je v Crashi prostě silnější a působivější, proto zde hodnotím níž, i když se jedná o film nepochybně kvalitní. 8/10 (27.06.2010)

Musím se přiznat, že mě brzo přestalo bavit se koukat na nepracující černochy, jak všechno jen negujou a mluvěj a chovaj se jak jedna nejmonovaná menšina u nás, ovšem to co nastalo v posledních 15 minutách bylo fakt nekompromisní, drsný, ale zákonitý, ale já problém rasismu nevidím ani tak v černejch, hnědejch, bílejch, žlutejch nebo třeba zelenejch, ale ve státních institucích. To co tady předváděla policie je typický, liknavá k prevenci, agilní pokud jde o nasílí a to už vůbec nemluvím o odpovědných, který o těhle problémech ví až tehdy, stane-li se něco podobnýho co tady na konci filmu, pak, ale hned otevíraj svoje držky a mluví jako ti nejzasvěcenější odoborníci na téma rasismus. Sala mě bylo na konci jak tam seděl fakt líto. Vysírá mě, že kolikrát stačí jeden krypl a my ostatní mu na to skočíme a je jedno jestli je ten krypl černej, bílej nebo bleděmodrej. (14.05.2013)

Docela mě překvapuje zdejší hodnocení, já sama čtyři hvězdičky dát nemůžu... Děj amerického filmu Jednej správně, který režíroval Spike Lee, se odehrává na přelomu osmdesátých a devadesátých let v newyorské čtvrti Brooklyn, která je známá především tím, že v ní žijí menšiny, zejména černoši, a rozhodně se nedá nazvat klidnou čtvrtí pro bohaté. Film se věnuje hlavně střetům několika odlišných kulturních menšin v již zmíněné proslulé čtvrti. 120 minut filmu reflektuje jeden celý den – začíná ráno a končí následující ráno. Film je natočen celkem originálním způsobem, kdy například režisér nechává své postavy mluvit a nadávat do kamery, a tím pádem vzniká mozaika různých negativních pohledů na jinou kulturu. Herci scého prostoru dobře využívají a předvádějí zajímavé herecké výkony.Jenže u zajímavých hereckých výkonů to končí. Děj mi přijde celkem nudný, kdybych na film nemusela psát seminárku do školy, tak bych ho asi nedokoukala. Každopádně vzhledem k tomu, že mám ráda New York, tak jsem byla ráda, že se to odehrává právě v Brooklynu - bavilo mě sledovat domy, ulice atd. Dovoluji si sem okopírovat jeden odstavec ze své seminárky na tento film, protože vyjadřuje to, proč jsem filmu dala tři a ne dvě hvězdičky: "Ve filmu je velmi zajímavý motiv především to, že ačkoliv postavy odmítají diskriminaci ze strany bílé většiny (v tomto případě policistů), tak oni sami jsou rasističtí vůči ostatním menšinám. Tedy ačkoliv černoši viní bílé ze smrti svého přítele, tak neváhají, a za chvíli se stejně špatným způsobem zachovají k další skupině lidí, kteří jsou členi jiné menšiny. Není proto od věci ze zamyslet nad tím, zda lidé nemají už od počátku v sobě zafixovanou jistou xenofobii, která se dá pouze zmírnit, nikoliv však zničit. Různým minoritám sice vadí to, že je diskriminace a rasismus proti nim, už se však nezamýšlejí nad tím, že naprosto stejný postoj oni zastávají vůči jiným skupinám. " (13.11.2009)

V našich končinách ne zcela známý film patří k tomu nejlepšímu, co bylo o rasové problematice natočeno. Režisér Spike Lee má výborný cit pro atmosféru, díky čemuž se nálada z filmu velmi rychle přenáší i na diváka a činí ho tak nestranným pozorovatelem, před něhož jsou kladeny otázky, které jsou však záměrně ponechány bez jasných odpovědí. Chytré a do děje vtahující. 9/10 (24.10.2009)