Panu učiteli s láskou

Snad nejtěžší rozhodování o hodnocení tohohle filmu za poslední dlouhou dobu. Nakonec jsem dal jen tři*: *Skvělý Sidney Poitier *Určitě skvělá předloha (nečetl jsem, snad se k tomu někdy dostanu, ale když to četl i intelektuál Adrian Mole...) *Dobré a nosné téma *Doba, kterou miluju * moc se mi líbilo, že film byl jaksi složen ze střípků, spousta scén končila bez dlouhého natahování, jen bylo téma naznačeno a dost, celkově to však dávalo velmi pěknou mozaiku příběhu černého učitele - příšerně zahraná třída - naprosto šílený dabing (hlavně hlasů v pozadí ve třídě atd., i když Daniel Dítě namluvil Sidneyho dost dobře) -někdy některé scény opravdu vypadají dost naivně Je možné, že až se mrknu na film v originálním znění, změním hodnocení na 4* A opravdu jsem to udělal, originál byl o něco lepší. (05.04.2008)

Uz prve minuty filmu, ked pedantny ,,cierny'' ucitel nastupuje do svojej nelahkej ulohy naucit pubertiackych primitivov discipline, ma dokazali dokonale vtiahnut do deja. Vedela som, ze ta konverzacka s detickami, ktore nema nikto rad, nikto im neveri a nevazi si ich, bude zlozita, ale o tom to predsa je. Sidney Poitier je nemozne charizmaticky a jemne narazky mladej studentky dodavaju filmu osobity smrnc. Ak existuje sposob, ako si ziskat mladych buranov, tak je to jedine ten priblizit sa k ich ,,zruinovanemu'' chapaniu. Taktiez mi imponovala sila rasistickych intervalov v jednotlivych scenach: ,,Co ak sa roznesu klebety o tom, ze som siel na pohreb ,,farebnemu''? Co ak...?'' (14.07.2009)

Predstava problémovej triedy s viacmenej bežnými žiakmi, ktorí maximálne ak zvýšia hlas, hovoria ľúbozvučnou mäkkou slovenčinou a najnebezpečnejšou zbraňou sú boxerské rukavice alebo kúsok dreva, je naozaj naivná, ale celkom príjemne. Výchova problémových žiakov netradičným učiteľom sa vo filme premlela už veľakrát, ale toto bolo asi prvé známejšie spracovanie, na ktoré si matne spomínam už z dávnych čias. Premena žiakov je nakoniec zvláštna, očakávaná, ale veľmi príjemná. (15.02.2015)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)

Opravdu sladce zidealizované (kéž by svět byl lepší) :-) ... ale třeba se někdy podaří ten drsný a nezohledný svět "opravit". Jan Ámos byl velký učitel, ... možná i proto, že používal k výchově hulvátů i rákosku. Osobně bych rákosce ve škole vřele doporučoval "comeback" a žákům bych přál v řadách učitelů více autoritativního mužského pokolení. (16.08.2007)