Mé druhé já

Vyznění, pochybné postrkávání příběhu (jakoby další „nahodilosti osudu“ byly psány za pochodu) a vševědoucnost postav (detektiv ví, co chceme, aby věděl, na což by ovšem potřeboval mozek Holmese, Poirota i slečny Marplové dohromady) táhnou film dolů; výkon Jodie Fosterové, lehkost dialogů a zručnost režiséra naopak hodně vysoko. Výsledek není úderem na solar, ale – a ani na nejmenší měřitelnou jednotku času mě nenapadne uvažovat jinak – je mnohonásobně zdařilejší než Přáni smrti. Neil Jordan přemýšlí. A my můžeme s ním. Třeba nad tím, že pro jiný trest smrti než ten bez soudu v dnešní „civilizované“ společnosti už brzy nebude místo: (ne)mělo by? 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Mahalik, k212, Nick Tow, HAL, Standito (21.05.2010)

sebral vám někdy osud (život, bůh.. říkejte si tomu jak chcete) násilím někdy někoho blízkého? znáte ten pocit bezbřehé beznaděje.. pocit zoufalství.. pocit, že vám rve někdo srdce přímo z těla.. pocit prázdnoty.. hluboká díra ve vás.. marnost nad marnost.. přesně tohle se přihodilo erice, když přišla o svého snoubence a někde hluboko uvnitř jí samé to probudilo onoho "ciznice", který se začne se situací vypořádávat místo ní... jodie opravdu exceluje a o neilovi jordanovi už jsem dlouho tušila, že je naprosto famózní režisér..:) obvykle se k ostatním komentářům nevyjadřuju.. ale ty vaše "odborné termíny".. "vykonstruovanost".. "umělé náhodičky".. "bodování jen z úcty k jodie".. hehe.. bože lidi, běžte do prdele.. vždyť o tomhle ten příběh nebyl.. (13.02.2008)

Zo začiatku prílišné náhody pri prvých dvoch vraždách - žiadny ľudia na okolo, ani v blízkosti obchodu, ani v celom vlaku, ani jedného človiečika v metre mi prišlo nepravdepodobné, no postupne ma film zaujal a napríklad rozhovor s policajtom po tom čo tušil že je to ona mi pripomenul rozhovor DeNira s Pacinom z Neľútostného súboja a záverečná katarzia Fosterovej herectva nad posledným gangstrom bola dokonalá, no ten zvrat potom celkový vynikajúci dojem pokazil. (13.12.2007)

Největším úspěchem filmu je, že to není ani variace na fašoidní Přání smrti, ani moralita, troufající si posuzovat správnost hrdinčina jednání. Jodie Foster podává další ze svých geniálních hereckých výkonů, když ani na chvíli nesklouzává k nabízející se exhibici trpící mstitelky (minimálně nominace na Oskara zaručena). Mé druhé já je taky film o detailech - kdo si jich všimne, nemůže jej posuzovat za průměrný thriller. (21.10.2007)

„Ako ste sa spamätala z toho, čo sa vám stalo?“ – „Nespamätala.“ V produkcii Joela Silvera a Susan Downeyovej (Robertovej manželky) nakrútil cenený írsky režisér Neil Jordan (INTERVIEW S UPÍROM) psychologický triler zo sekcie „revenge movie“. Filmy o pomste sú často na jedno brdo (najviac sa to zrejme odzrkadlilo na nekonečnej sérii PRIANIE ZABIŤ s Charlesom Bronsonom), ale keď sa darí, tak sa darí (MUŽ V OHNI) a ak sa do príbehu zaangažuje herečka formátu Jodie Fosterovej (Oscar za MLČANIE JAHNIAT), je to radosť. Fosterová je (napr. s Russellom Croweom) jedným z mála hercov, ktorí sú známi prísnym výberom rolí, preto ak aj samotný scenár nie vždy stojí za veľa, minimálne kvôli ich hereckej prítomnosti sa nejedná o stratu divákovho času. Jordanovmu filmu okrem kvalitných hereckých výkonov (ďalej určite ešte aspoň Terrence Howard – SPOJENEC) pomáha pôsobivá kamera, „newyorská atmosféra, k zamysleniu nútiace dialógy a prepracované psychologické pozadie, ktorému tento mierne nadpriemerný film vďačí za to, že nie je krvákom, ale zaujímavou psychologickou sondou do života človeka, poznačeného tragédiou. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/176991/Niet-navratu-80.html (17.05.2008)