Quantum of Solace

22. bondovka mala byť pomstou hnaný, dravý, až zúrivý dojazd Casina Royale - zo scenára a jeho expozície 007ičky to doslova kričí. A producenti ju zverili artovému režiserovi, ktorý Casinu Royale amputoval všetky silné končatiny a miesto nich naaranžoval kvetinky. Niet tu skvelej akcie, bondovského auta, štýlových úvodných titulkov ani zaujímavých lokalít, a záporáci akoby vypadli z Pasoliniho filmu. Jediné, čo robí Quantum of Solace bondovkou, čo ho drží po kope, a čo filmu zaisťuje tretiu hviezdičku v mojom hodnotení, je stále výborný Daniel Craig (Olga Kurylenko je príjemná, ale stále je iba ženským křovím v bondovskom svete). Po veľmi dlhom čase prvá bondovka, ktorá mi NEnavodila ten pocit hrdinského nabudenia, aký som mával po akčných filmoch čoby malý chlapec. (03.11.2008)

Tunelují se zjevně nejen podniky, ale i filmy, aneb kam do háje zmizelo těch 230 milionů? Mizérie, která by mi za starých časů byla fuk, po geniálním Casinu ale Forsterův průšvih omlouvat nehodlám. Co v tom filmu bylo? Pokusy o další prohloubení Bonda, takřka až na hranici artu? Akční scény okoukané od Bournea, jen o řád horší? A filozofické úvahy Olgy Kurylenko o bolesti v srdci? Všechno to a mnohem víc. V průměrném akčňáku bych to možná dokázal akceptovat, v blockbusteru podzimu je to na facku. 50% (23.10.2008)

Už chápu to pozdvižení. Forster vytvořil biják, který patří mnohem víc do arthousů než do multiplexů a který předešel dobu o dobrých deset let. Ihned vysvětlím. Teorie diváctví rozeznává akt percepce (tedy proces smyslového vnímání, tj. oči a uši) a akt recepce (zpracovávání přijímaného materiálu v mozku). Kdybych měl použít slovník filozofů, první oblast je klasická empirie (Hume), druhá racionalismus (Leibniz). Problém je v tom, že nový Bond je percepčně (smyslově) nesmírně progresivní dílo díky oné profláknuté dynamice střihu a fragmentaci obrazu, ovšem jakmile si ho začnete v hlavě nějak logicky skládat dohromady (racionalizovat), nebude to zcela fungovat. Proto má spousta jedinců dojem, že Forster natočil akční film bez dobrých akčních scén. V budoucnu, až se kinematografii spojí s interaktivními světy, všechny smyslové atrakce budou nahrávány přes kabel přímo do vědomí, do mozku člověka. Akt recepce zcela nahradí a přepíše akt percepce. Tehdy přijde čas filmů jako QoS. (14.11.2008)

"Bonde, ocenila bych, kdybyste přestal zabíjet všechny případné informátory." Tak to mi na Bondovi vadí ze všeho nejmíň. Mnohem horší je skutečnost, že se tak nějak neumí správně představit, neumí si stylově objednat správný nápoj a protože tentokrát bojuje na vlastní pěst, tak mu Q nenamontoval raketoplán do vteřinový ručičky hodinek. Takhle prostě nevypadá klasický Bond a já jsem na klasice závislej. Na druhou stranu dámy v jeho náruči stále systematicky vlhnou, hlášku také občas utrousí a pokud vyrazí na projížďku autem (lodí, letadlem), tak za ním okamžitě hbitě vyráží útočný motorky, čluny, stíhačky a podobná havěť. To už mi připadá povědomé. Přesto bych asi tento film hodnotil lépe, kdyby se hlavní hrdina jmenoval nějak jinak a nestavěl mě do zlehka trapný situace, při který svýho starýho kamaráda příliš nepoznávám. (31.01.2018)

Bond is running wild. Poctivý datadisk ke Casinu Royale, který zaostává právě ve schopnosti fungovat samostatně. Scénář se posouvá do klasičtější roviny, Jamesovo citové váhání zůstává věrohodné, v akci si bezmezně libuji a hlavně Daniel Craig ztrácí look divocha, který dostal povolení zabíjet a chová se jako slon v porcelánu. Bond totiž zabíjí pořád, ale se stylem, s elegancí a nutno říct, že i s určitým provinilým potěšením. Bondgirl (tedy ta klasická) je tu krátce, ale přesně tak, jak pamětníci chtějí, aby vystupovala. Krásná, lehce protivná, ale v důsledcích Jamesova smrtícího šarmu i bezmocná. To Camille je v Olžině podání rovnocenným partnerem, jakkoli až antické osudovosti Vesper nemůže už z principu dostát. A hlavní hrdina zůstává zdánlivě necitlivou mašinou, která neustoupí ani o krok. Při projekci krátce po zhlédnutí předchozích eskapád Quantu v motivaci či uvěřitelnosti záporáků postupně dochází dech, ale tváří v tvář scénám jako vražedně sestříhaná rakouská hra kočky s myší nezaostane o moc. (11.11.2008)