Prokletý ostrov

Podobný pocit nadšení z dokonalé filmařiny jsem u nových filmů zažil naposled u Inglourious Basterds. Už u úvodního příjezdu na ostrov mi bylo jasné, že tohle bude výjimečný film, naladěný na stejnou notu jako já. Někdy to prostě člověk pozná hned podle první scény. Scorsese mistrně buduje atmosféru (záběry na detaily, údernou hudbou, vizuálními vychytávkami - různé svinstvo poletující vzduchem), přičemž jsem nezaznamenal snad ani jeden atmosféricky slabší úsek - Shutter Island je nasycený stotřicetiminutový roztok deprese, mystéria a šílenství. K naříkání některých diváků nad neoriginální, respektive předvídatelnou pointou se sluší poznamenat, že to, co oni pokládají za pointu, není pointa, nýbrž pouze vyřešení klasické dějové mystifikace (v tomto ohledu ten film nutně může mít jen dva způsoby řešení - takže není žádná machrovina tu jednu správnou "odhalit"), které následně poslouží jako půda pro pointu skutečnou, nenápadnou, originální a velmi chytrou. Když to shrnu, tak je pro mě Shutter Island zajímavějším filmem než všechny Martyho slavné gangsterky. (25.02.2010)

Film, pri ktorom uz v jeho prvej tretine odhadnete jednu z point (a ta dalsia sa vyrovna usmevu Oh Dae-su v zavere Oldboya, aby som si az par minut neskor uvedomil, ze ta v Shutter Island zachadza este ovela dalej, resp. spat do minulosti v pribehu) a zaroven si aj napriek tomu dokazate vychutnat kazdy dalsi moment az do zaveru, sa neda nemat rad. Urcitym sposobom je to synonymom onoho znameho mudra "nie je dolezity ciel, ale cesta k nemu a co vsetko na nej prezijes". (25.02.2010)

Asi bych měla kurnik přestat brát cokoliv, co beru, protože tohle je už asi šestý film v kuse, vyrobený v roce 2010, kterému dávám dvě hvězdičky. To si ze mě všichni dělají prdel nebo co? Já chci dobrý film! Já chci film s velkým f! Já chci zase jednou u filmu brečet a nenávidět osud a milovat svět a takové ty věci! Proč mám dojem, že všichni režiséři velkých jmen dělají ve svých nových filmech školácké chyby, nedovedou koherentně vyprávět a ještě mají potřebu být proklatě kůl a originální za každou cenu? Prokletý ostrov se mi zdá přesně takový. A co je ještě horší, že hodně moc lidem, i v mém okolí, se to, zdá se, líbí. Možná jsem divná. Možná mi šplouchá na maják. Možná by mi měli vytáhnout mozek nosem. (24.01.2011)

Nie vždy platí, do tretice všetko dobré, až štvrtá Scorseseho spolupráca s DiCapriom priniesla zrejme ich najlepší spoločný film. Majstrovsky zrežírovaný, výborne zahraný, mnohovrstevnatejší ako oscarové Departed. O záverečnú nie až tak nečakanú pointu pritom vôbec nejde ale skôr o cestu ktorou sa k nej divák dopracuje. Jeho tajuplnú a stiesnenú psychologickú hru s divákom však zrejme nestrávi každý ale mňa dokonale navodenou retroatmosférou izolovaného ostrova skutočne nadchol. (19.03.2010)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)