V zajetí démonů

U mňa sú to dosť slabé 4 hviezdy (dal by som tomu okolo 70%), obvykle sú tu horory poriadne podceňované, v tomto prípade mi však hodnotenia prídu kúsok prestrelené. Je to klišé ako hrom, čo my však nevadilo, lebo čo už sa dá vymyslieť na tému prekliateho domčeka, že. Neprekážalo mi ani to, že Wan využíva stále rovnaké metódy strašenia, pretože sa výborne dokáže pohrať s atmosférou, a mňa tie jeho voskové ksichty škaredých duchov či odporné bábiky stále berú, vlastne kým to funguje, meniť to netreba. Vo väčšine prípadov predchádzajúcich duchárin však režisér využil aspoň nejaký prekvapivý zvrat, prípadne šokujúci záver. Tohto som sa však nedočkal. Ale OK, ani to nie je to, čo mi vadilo najviac. Lenže prvú hodinu sa tam dokopy nič nedialo (s výnimkou jednej desivej scény). Ku koncu to samozrejme zhustlo a exorcizmus už bol bezchybný, no mne to prišlo trochu málo - celkovo som sa totiž zľakol možno raz, max. dvakrát, a aj duchov ukazovali iba sporadicky. Samozrejme, v porovnaní s ostatnými horormi a dennodenne vychádzajúcimi shitmi je to nadpriemer (keby som dal len 3*, bol by som nespravodlivý a asi by som nezaspal), ale v porovnaní s peckami ako Insidious či nedocenený Dead Silence je to pre mňa sklamanie - tie sú totiž podľa mňa o jednu až dve triedy vyššie. (04.08.2013)

Viděla jsem to v kině, ale mám pocit, že kdybych na to koukala doma na počítači, tak i to užiju úplně stejně. Atmosféra se mě nijak nedotkla (=nebála jsem se, jen se asi dvakrát lekla), spíš než horor mi to přišlo jako thriller. (A jak tak koukám na žánr, trefila jsem se.) Bavilo mě to, protože to pro mě nebyl typický bezduchý horor s vymítáním ďábla. Tvářilo se to hezky „vědecky“. Až na pár výjimek se to obešlo i bez do-nebe-volajícího-kravského chování postav. Čekala jsem něco trochu víc, takže jsem při vycházení z kina cítila trochu prázdný pocit, cítila jsem se trochu „nenaplněně“ a nemá to nic společného s tím, že mi můj doprovod tiskl jen ruku… Není to špatné, ale ani nic z čeho by se muselo padnout na zadek. Ale našla jsem ve filmu chybu! SPOILER Když jde paní matka za manželi-vyšetřovateli, aby je požádala o pomoc, nechtějí jí věřit, že se u nich opravdu něco děje. Ale poté dál ve filmu je řečeno, že ti duchové se na ně nalepili, že s nimi budou všude a pořád, ať půjdou kamkoliv, že je jasnovidka vidí. Tak jak to, že nic neviděla, když za nimi přišla matka žádat o pomoc? Jen mi to tak vrtalo hlavou… (08.09.2013)

// Nope. Tohle jsem nezvládl. Nepříjemný, intenzivní horror, u kterého fakt mrazí a to během drtivé většiny stopáže. Ale jelikož se fakt bojím, že kdybych napsal pravdu, posedne mě démon a já začnu ve spánku mlátit hlavou do komody, film raději pochválím, plácnu mu 8/10 a budu doufat, že jsem já a cizí entity v pohodě. (27.04.2016)

Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle. (15.09.2013)

Jízda jako prase! The Conjuring rozhodně není bez chyb, ale protože je po většinu času mrazivý, děsivý a nejednou dokonce adrenalinový, leccos se mu dá odpustit. Třeba opět ten Wanův faktor humoru (tentokrát se o něj stará postava policisty) nebo úplný závěr, po kterém se divák může cítit tak trochu ochuzen. Jenže to předešlé atmosférické inferno prostě vítězí na plný čáře. A je mi fuk, že ve svý podstatě je to jen další bubácká duchařina o posedlém domě. Wan totiž opět spolehlivě děsí infarktovými lekačkami, houslovou hudbou a vypiplanou kamerou. Kráska Farmiga či "old school look" jsou pak jahůdkami na poháru. Že by nejlepší horor letoška? Dost možná. Počkejme si ale ještě na Insidious 2. P.S: Klukům z Moviezone za tenhle dáreček patří velký díky. (23.07.2013)