Sinister

|| Scenár: C. Robert Cargill, Scott Derrickson | Hudba: Chtistopher Young | Produkcia: Jason Blum | Distribúcia: Lionsgate | Štúdio: Summit Entertainment, Alliance Films, Blumhouse Productions, IM Global | Rozpočet: 3 miliónov $ | Tržby: 87,702,460 $ || Zaslúžený trhák, kde najlepšiu prácu odviedol skladaťel. Ta hudba je tak ponurá a atmosferická, že by som si ju ako sountrack určite nepúšťal, leda že by som chcel mať temné sny. Na to však, aby bol tento film výnimočným, je to až príliž veľký blábol, mixujúci duchovno so zombie a nadprirodzeno so sériovou vraždou. Tieto prvky sú miešané samoúčelne, a pre mňa nemali šancu zafungovať. Hlavne ku koncu. Prvá pólka nadpriemerná. (25.05.2013)

Po dlouhé době horor, který má myšlenku a ta myšlenka děsí! Dobrý scénář, hlavně co se týče vražd (všichni musí uznat, že sekačka neměla chybu) super kamera, úžasná atmosféra.. Jediný problém který u mě nastal byl, že s postupnou gradací jsem věděla, jak to skončí.. Což mi trochu ubralo na zážitku, ale nezabránilo tomu, že bych nechtěla vidět znovu! SPOILER: Další důkaz toho, že horory s dětmi jsou opravdu ty nejstrašidelnější!! (19.02.2013)

I přes ten profláklej námět je Sinister kus poctivý filmařiny. Herecky v pořádku (navíc Hawka mám rád, takže nebylo co řešit), výborná je také hra světel a stínů, ale nejdůležitějším prvkem se ukázal parádní zvuk s depresivní Youngovou hudbou. Hlavně kvůli ní působí filmy z promítačky opravdu děsivým dojmem. Chvílema šílenost. Bohužel, druhá polovina ztrácí díky postupnému odhalování punc mystična a směřuje k čekanému rozuzlení. A ty děcka si tvůrci mohli úplně odpustit. Takže strašidelný určitě, perfektní nikoliv. Pokud bych si nakonec měl vybrat nejlepší lekačku, rozhodně volím sekačku! Mazec... PS: Kinosál čpěl prázdnotou, proto jsem si nemohl nevšimnout sympatického páru dvou důchodců sedícího za mnou. Vůbec to nechápu, ale oni si ten film náramně užili. Klobouk dolů :) (06.11.2012)

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)