Let’s Dance: Revolution

Oukej ... to, že scénář k celé Step Up sérii má na starost banda tučňáků, co byly moc dlouho na sluníčk, víme už od prvního dílu. Bohužel ale poprvé od prvního dílu převzali tučňáci i choreografii. Jop, tohle je nejen obrovsky hloupé (opravdu velice hloupé, předchozí díly si v hlouposti se čtyřkou nezadají, a vypadají, jako kdyby je psal Einstein), ale i nudné. Ruce pryč, nekoukat, plivnout, zapálit a popel vystřelit do vesmíru. (21.04.2015)

Tady se střídaly lepší chvilky s těma horšíma. Když se najelo na tancování, tak mě to nějak extra moc nebavilo. Neříkám, že bylo špatný, pár zajímavých kousků se tam našlo. Ale tu hudbu bych určitě změnila, aby z toho tak nebolela hlava. A pak měl film ještě další linku, tu romantickou. A ta mi sedla o něco víc. Když se to veme celkově, tak můžu dát maximum 55%. I když ze začátku to mělo vyšší laťku. (02.01.2015)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

Hopsající klišéčko s originalnými prvky. Že si to pěkně protiřečí? Musim říct, že jsem viděl všechny Step Up a s jistotou můžu konstatovat, že tenhle byl nejlepší. Samozřejmě je to taneční moderní film a zde s nějakými velkými výkony či nápadem moc nesetkáte, ale tohle se k tomu aspoň přiblížilo. Pouliční skupina, která tančí v neobvyklých místech s zajímavou choreografií. To je docela slušná zábava. Příběh je sice naprosto obyčejný, klišoidní tedy i přesto je tu hodně tance, a proto jsem se bavil hlavně jím. Je tu velice zábavně natočen. 4* bych dal v případě účasti Channinga, jelikož jeho nepřítomnost tu je velice cítit. Hlavní hrdina mu je charakterově i docela postavově podobný, ale samozřejmě nedosahuje takových hereckých kvalit. Jedná se o velice podařenou jednohubku, zvláště pro fanoušky streetového tance a podobných aktivit. Já se bavil a myslím, že ostatní docela taky. 70%(Skvělá hudba(Glitch mob rulezz!!!)) (10.10.2013)