Poslední cyklista

Výchozí příběh je sice zajímavý, ale ztvárnění se mi nelíbilo. Zbytečně dlouhé, časově zmatené. Pokud se Klárka narodila skutečně v r. 1930, pak její dospívání je zobrazeno dost povrchně. Děj plyne bez ladu a skladu, silnější jsou lyričtější pasáže týkající se židovství. V prvním díle zbytečná polopatičnost (doslovné vysvětlování, proč nemohli mít Židé během protektorátu psa), druhá polovina druhého dílu je hodně zkratkovitá a závěr od rákosového moře mi přišel naprosto zbytečný, nefunkční. Autorům šlo celkově víc o efektní líbivost než o propracovanost. Dokazuje to i angažování nekupírovaného bílého (!) malého knírače - stejný kynologický nesmyl jako bernský salašnický pes Azor v Želarech... Nadšení z příběhu hatí i manipulativnost - stejně jako Snorlacxovi mi nepřijde zrovna věrohodné, že by vlak dojel z Osvětimi až do Třěmošné... (15.05.2014)

Doslova a do písmene příběh, jak kdyby ho autoři zamýšleli zařadit do čítanky pro základní školy, se všemi několika málo klady a mnoha zápory, co takové pojetí přináší. Tedy: a) řemeslně hodně dobře zpracováno b) hrůzy války nejsou vyjádřeny moc sugestivně, takže nehrozí, že by děti utrpěly nějaký šok c) Němci jsou zobrazeni v drtivé většině zlí, což je ok, Češi tak na půl dobří a na půl zlí, což dejme tomu je taky ok, i když v určitých momentech to zavání zbytečným sebemrskačstvím... zato Židi jsou naprosto a bez výjimky dobří, což moc ok není. Jakoby se autoři báli přisoudit některému z nich jakkoli malou špatnou vlastnost, aby si nějaký myslitel neřekl, hele, on se rád dloubal v nose, tak to si ten holocaust tak trochu zaslouží. Jakýto rozdíl třeba oproti takovému Artu Spiegelmanovi, který své souputníky nešetří a Židé v jeho komiksu velmi realističtí, i když vypadají jako myši. No a zejména ve druhém díle se k záplavě méně uvěřitelných postav přidává i hlavní hrdinka, která vůbec nevyspěla přes všechny hrůzy, které sice ve filmu zobrazeny nejsou, ale které prožít musela, a stále se chová jak malá bezstarostná holka. PS: Zklamáním je pro mě i název filmu. Čekal bych cyklistu v každém druhém záběru, a on se tam mihne jen jednou v podobě doktora, který navíc jezdí na kole jen proto, že mu Němci zabavili auto. (27.09.2014)

Díl prvý: Tak se nám v čt rozhodli, že když uspěl na plátnech protektor s kombinací druhá světová - koncentráky - bicykl, tak to bude fungovat i tady, byť tu žádný reálný bicykl není. Jenže.. Kdyby ono to nebyl tak hnusně patetické, klišoidní a citopudné, vždyť prvních (a zcela zbytečných) dvacet minut je jenom o tom, že si někde hrají a povídají děti! Je to hnus, za prvé se to totiž snaží být dost výraznym citovým vydíráním, které naštěstí bez tak nefunguje a za druhé do ukazuje, že délka je hrozně natahovaná, půlka záběrů je prostě zcela zbytečná a hrozně nudná, navíc v nich postavy vyluzují hrozně divné dialogy, aneb když se zjeví věta "proč maminka brečí?" je to už jen a jen směšné, nic víc, navíc i herci hrají poněkud podivně a začátek se sirotčincem je asi tak originální, jako pořídit si zlatýho labradora, nebo pokusit se vynalézt způsob komunikování na delší vzdálenosti po té, co jste poprvé viděli telefon. Nudné, dialogově hloupé, neskutečně natahované. (06.05.2014)

Voni si nějak na tom svym židovství zakládaj, senátore. Tak já jim něco řeknu: strčej si to za klobouk. To i ta Colette proti tomuhle byla napínavej majstrštyk. Začátek ještě jakž takž, ale proč proboha máme po stopadesáté sledovat stejné osudy lidí, které si nějakej mamlas s knírem vybral k likvidaci. Navíc pouštět se do davových scén v koncentračním táboře s tímhle rozpočtem, výpravou a komparsem je fakt trapas. Zdá se, že mezi Terezínem a Osvětimí jezdil asi jenom jeden poloprázdnej vlak a když zrovna zapršelo, tak si vězni v přestávce mezi hodinou kreslení a zpěvem skočili na dvůr okopat ředkvičky a poklábosit se sousedy. Nechci tady pokrytecky tvrdit, že filmů o WWII, holocaustu a osudech Čechů za okupace bylo dost a už by se točit neměly, pokud ale autoři nepřinesou nějakou inovaci, klidně to podepíšu. Tři hodiny omílání o ničem. (28.06.2014)

Tak nějak nevím. Svoboda je vynikající režisér, a kde to jde, tak se to potvrzuje (třeba v minimalistických gestech, jednoduchém vysvětlení scény - třeba v závěru stačí, když zazní angličtina - nebo v úsporném herectví, které z herců dostal. Rovněž se mi líbilo - spíše u 1. dílu, že to jde rodinným směrem, jistého skrývaného dramatu. Jenže pak jsou zde pasáže, kdy nevěřícně vrtím hlavou. Třeba celá ta zkouška muzikálu mi přišla přetažená a zbytečně rozvleklá, ačkoliv skrývá hořkou pointu. Byly zde scény zbytečně dlouhé, nijaké, odvádějící pozornost i vcítění. Pak se člověk z nudy zaměřil na detaily, a najednou vidí - vlak plný lidí, kteří několik dní někam jeli, a vylézají z vlaku v nažehlených vězeňských oblečcích, nikdo není špinavý od výkalů, to na autentičnosti nepřidá. Navíc tento druh filmů už silně začíná zavánět něčím, co bych nazval princip kolektivní neviny. Všichni židé jsou a byli vlastně hodní, moudří, krásné bytosti. Nenarazil jsem na film o této problematice, kde by měl žid nějaké negativní povahové rysy. Což mi přijde poněkud nereálné. (12.05.2014)