Léto

Ať si každý říká co chce, Francouzi mají svůj vlastní styl promítnutí scénáře do obrazovek. A tady je to víc jak zřejmé, i když co se týče příběhu, nebudeme si nalhávat, že nepokulhává. Hra na city jedině pomůže prokousat se celým filmem, ale aby se jednalo o průlom, to se říct nedá. Jak už jsem již dříve zmínila, v takovýchto filmech je jedno a to samé téma, jen se mění situace, prostředí a způsobené problémy. (04.08.2023)

Ze začátku to bylo takové trošku přitažené za vlasy, ty feministické nápady, protesty, písně a k tomu spousta kouře. I ten počátek vzplanutí působil tak trochu násilně. Ale pak se to pozvolna začalo lámat; věci začaly být uvěřitelnější, scény reálnější, problémy opravdovější. Tyhle příběhy jen těžko hledají šťastné konce, zvlášť když se odehrávají v době před čtyřiceti lety. Nelze neocenit autentičnost pubického i axilárního ochlupení a spíše charismatické než klasicky krásné hlavní hrdinky. Zpočátku nudnější, ale nakonec velmi zajímavý, vtahující a lehce dojemný závěr letošního Febiofestu. [80%; 2016-03-22 Febiofest Cinestar Nový Smíchov] (22.03.2016)

Možná to jde i poznat z toho, jaké filmy tady hodnotím, že prostě mám rád romantické filmy. Komedie, smutné, všechny. Poslední dva měsíce jsem se na ně nedokázal moc dívat, nešlo to, nebylo by mi moc dobře. Je to zvláštní příběh, zamotaný do dané doby a ženských práv. Líbilo se mi to, pomohlo mi to, i když to neskončilo dobře. Jak to dopadne u nás, teď nevím. Delphine si na konci přála vrátit v čase… a mít odvahu, kterou tehdy postrádala. A to už není možné. Co bych udělal já, kdybych se mohl vrátit v čase, udělal bych v tom klíčovém okamžiku něco jinak, když vím, jak to celé dopadlo? Šel bych zase do toho? Rozhodně! Nikdy, nikdy bych to, co jsme prožili, za nic nevyměnil. Stálo mi to za to. I teď když jsem … (dosaďte si cokoliv). Dalphine dále říká, že můžeme jít jen vpřed, a to je to, o co se teď snaží. Paradoxně jsem ve stejný den slyšel poslední díl podcastu Kudy běží zajíc a Ondřej Novotný tam jen tak mezi řečí říká k Podryho pracovní změně strašné moudro. Cesta zpátky v životě by vůbec neměla být, měla by být jen dopředu a jestli po cestě dopředu budeš dělat i to, co jsi dělal před tím, není to cesta zpět, ale nějaká evoluce toho, co jsi dělat předtím. Ten člověk to má srovnané v hlavě jako málokdo. (anonymní ČSFD sebeterapie volume 9) (17.06.2023)

Nie je tých filmov s LGBTI tematikou už predsa len nejak veľa? Nuž čo, asi je teraz taká doba... Občas už mi to ide na nervy a miestami mám pocit, že táto téma už pomaly nemá čo ponúknuť, ale potom príde film ako práve "La belle saison" a vtedy mám pocit, že potenciál tejto "klišovitej" témy ešte zďaleka nie je vyčerpaný. Spočiatku som sa obával, že to bude len ďalšia typická lesbická fádnosť o dvoch dievčinách, ktoré zlákala túžba po vzájomnom vzplanutí (a veruže prvá tretina/polka tomu dosť nasvedčovala), ale po tom ako sa dej zlomil a zo slobodomyseľného Paríža sa celá lesbická Láska presunula na vidiek, film nabral na obrátkach a napokon bol pre mňa veľmi milým prekvapením. Krásne v tom vynikol celý kontrast liberalizmus vs. konzervativizmus, mesto vs. dedina, a taktiež silná dilema, ktorá neustále prenasledovala Delphine. Fakt dobré! (škoda že ten začiatok bol taký slabší, resp. šablónovitý). (25.06.2016)

Dvě lesbický intelektuálky z Paříže, které se přesunou na venkov na statek. Dobovka s rokem 1971 s dobrým vizuálem, technicky kvalitní a docela to i zaujme, ale mám pocit, že kdyby takový film přišel o dvacet let dřív, tak by to byla asi provokativní bomba, nicméně v roce 2015 je to jen jedno z mnoha s tématem holčičí lásky. (14.08.2022)