Půlnoční expres

Jsem Billy Hayes, totiž býval jsem... Ano, v tureckém arestu neznamená nic vaše jméno, ani to, odkud pocházíte, přesto, že na první pohled nepůsobí nijak hrůzostrašně, charakterizovala bych ho jako vězení tržnicovitého typu, s volným pohybem osob a zboží, ale že dokáže naučit pokoře! Dokonce i Billyho, který by mohl vést seminář v namachrovanosti poté, co vás v Turecku dostanou se dvěma kily hašiše - tedy během prvních hodin, jen do káravé lekce po svévolném opuštění odemčené cely, za účelem zapůjčení deky... Jóó, tady se nabízí poučení - než se budete chtít obohatit převážením drog z cizí země, zjistěte si úroveň vězeňství, politickou situaci a sazby za přechovávání i distribuci - čímž chci říct - takových já, s'il vous plaît, nelituju. (05.03.2014)

Velice působivý film. To co jej dostává mezi elitu vezeňských dramat jsou opravdu mimořádné herecké výkony všech hlavních herců. Scénu kdy se naprosto zdeptaný hlavní hrdina filmu setkává po několika letech odloučení se svou přítelkyní, ale jen pouze ve vězení a rozdělen o dní plexisklem si budu ještě dlouho pamatovat. (11.11.2006)

Až za mnou jednou příjdou mé ratolesti, že by toužily jet do Turecka, velmi ztěžka oddechnu, pomalým krokem se vydám do své filmové knihovny, vezmu malý disk s nápisem Midnight Express a vložím jej do přehrávače. Velmi bych se divil, kdyby se jim při závěrečných titulcích do té země ještě chtělo.... Ač Turci nejedí vepřové jsou to Pigs! 80% (12.10.2020)

Samozrejme, že démonizáciu všetkého tureckého v tomto filme treba brať s nadhľadom a ako dramatizáciu s úmyslom poskytnúť divákovi čo najstiesňujúcejší zážitok. Ak si niekto bude myslieť, že to tak stopercente bolo, tak je to jeho problém. Hayes si ale aj podľa filmu za svoje problémy môže sám a to, že je bábkou medzi Tureckom a Nixonom, je aj chyba americkej administratívy. Treba vyzdvihnúť casting, ak by som ako väzeň uvidel hlavného bachára, radšej by som sa hneď prvú noc obesil. Paul L. Smith je génius. Veľmi, veľmi sugestívny zážitok, ktorý som prvý krát v živote absolvoval niekedy, keď som mal desať rokov a neskôr až teraz. (24.03.2017)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)