Caszidy

Příběh prvního batiatova slavného šampióna Gannica, stejně jako cesta po níž se sám Batiatus stal dominem svého vlastního ludu je stejně poutavá jako prvotní Spartakus: Krev a písek. Celý tento prequel je velice důmyslně a pečlivě propojený s "hlavním" seriálem a exceluje ve stejném směru a díky stejným proprietám. Samotný Gannicus je pak sympaťák, jak to jen jde. Prostě taková antická "rocková hvězda" a jeho nalezení smyslu života v podobě lásky, která mu byla vzápětí uzmuta je dostatečně silným motivem na to, aby tuhle "odbočku" utáhl.

"U Jupiterova ptáka!" Musím se přiznat, že na mně Spartakus zapůsobil jako čisté zjevení a konečně jsem pochopil tu slavnou formulku "točeno pro kabelovou televizi". Tvůrci si tak mohli dovolit opravdu hodně a proto se seriál tolik vymyká tomu, co jsme mohli do dnešních dnů například v našich tuzemských televizních stanicích sledovat. Samozřejmě by byla chyba označit Spartaka za seriál, který pouze prvoplánově šokuje brutalitou a otevřenými sexuálními scénami. To je totiž pouze taková omáčka okolo. Tím hlavním co dělá ze seriálů výjimečný projekt je skvěle zvládnuté nové převyprávění spartakova příběhu, všechny ty intriky, vztahy mezi postavami, hrdost, čest, přátelství, ale i zrada a zoufalství. Obsazení je naprosto skvělé(byť bylo smutně poznamenáno úmrtím Andyho Whitfielda) a zvláště John Hannah v roli Batiata si svou roli neskutečně užívá. Mimochodem po své účasti v Battlestar Galactica dává Lucy Lawless rolí Lukrécie definitivně zapomenout na to, že kdysi hrála jakousi americkými pubescenty adorovanou "princeznu bojovnici". Bravo!

Jedná se o takové příjemné zpestření, avšak příliš mnoho věcí ze zákulisí se tu nedozvíme. Pro tyto účely bych doporučil spíše krátké bonusové dokumenty, jež se objevily na DVD se seriálem. V této třicetiminutovce se dozvíme spíše to, jak se na své postavy dívají sami herci a jaký vývoj seriálu by se jim do budoucna líbil.

Režisér Michael Chang je co se týče komiksových animáků vcelku nováček, předtím pracoval pouze na povedeném seriálu Batman:Brave and bold. O to větší je mé překvapení a radost z toho, že se mu podařilo natočit v podstatě nejlepší supermanovský animák, co jsme tu zatím měli. Ať to porovnávám jak chci, tak Superman vs. Elite poráží jak svých osm přímých předchůdců, tak i ty tři Justice League týmovky, kde se Superman také objevil(pozn. více, či méně kompletní seznam animovaných snímků s komiksovou tématikou naleznete na mém profilu). Velkou zásluhu na tom zřejmě bude mít samotná komiksová předloha What´s so funny about truth, justice, and american way, jež jsem ale zatím nečetl. Vydařila se i hudební stránka filmu, o níž se postaral Robert J. Kral(v minulosti např. upírský Angel, nebo právě komiksoví Superman: Doomsday a Green Lantern: First Flight). Rozhodně potěšily i vydařené retro úvodní titulky. Animaci bych možná raději viděl ve stylu seriálu Justice League Unlimited, na druhou stranu mi ani nijak vyloženě nevadila. Samotný příběh o konfliktu morálky a etiky s krvavou "spravedlností" v starověkém ražení "oko za oko", se velice dobře hodí do supermanovské mytologie a vlastně i současného světa. Nutno podotknout, že závěrečný souboj stál opravdu za to, přičemž jiné rozuzlení snad ani nikdo nemohl čekat - tohle je totiž Superman se vším, co k němu patří a to je třeba v rámci žánru respektovat.

Tenhle doplněk k relativně novému televiznímu fenoménu Spartaka určitě měl potenciál. Problém ale je, že se mu ho nepodařilo naplnit. Jistě, těch pár příběhů příjemně dokresluje pozadí hraných seriálů, avšak pochybný styl animace vše sráží do kolen. A to je škoda.

Od historicky třetího filmu, v němž se setkávají na stříbrném plátně herečtí titáni Al Pacino a Robert De Niro a sekunduje jim parta solidních herců ve vedlejších rolích(Leguizamo, Wahlberg, Gugino, Dennehy a 50 Cent) bych toho určitě čekal víc. Nemohu říct, že bych se vyloženě nudil, ale celý ten koncept s průběžným sledováním záznamu z bezpečnostní kamery, stejně jako značně nelogické chování postav v závěru filmu, se mi vůbec nelíbilo. Nevím jestli na tom má vinu scénář Russella Gewirtze(napsal mimo jiné i solidního Spojence pro Spikea Lee), nebo režie Jona Avneta, ale film prostě jako celek nefunguje. Navíc Avnetovi asi snímek s rozpočtem 60 miliónů dolarů, jenž ale vydělal v kinech pouze 40, zavřel dveře k celovečerním produkcím, neboť po Oprávněných vraždách natočil pouze dva televizní projekty. Tohle prostě byla nevyužitá šance, jelikož plno scén a vlastně většina stopáže filmu jsou vydařené a nebýt těch zásadních chyb v podání příběhu, mohla z toho být poctivá kriminálka. Snad se nějaké spolupráce De Nira a Al Pacina před filmovou kamerou v budoucnu ještě dočkáme.

Tento dokument o sneakers, teniskách, keckách, nebo u nás jeden čas také vžitém názvu botaskách, bylo možno zhlédnout například na kanále Spektrum. Není to úplně záležitost pro "sneakerfily", jelikož dokument pojímá látku spíše obecnějším způsobem a snaží se ji přiblížit běžnému divákovi, ale i pro milovníky tenisek se v těch 49 minutách pár zajímavých informací objeví.

Avengers určitě nejsou perfektní film, avšak v rámci žánru se tomuto statutu více než blíží. A to hlavně díky tomu, že Joss Whedon dokázal najít dokonalou rovnováhu a poměr mezi akcí, patosem, nadsázkou a již dopředu jasně skvělým castingem. Všechno navíc podtrhuje jedna důležitá věc. Tou "věcí" je Hulk! Jistě, nejzářivější hvězdou ze stáje Marvelu je v současnosti i přes úspěchy sólovek Kapitána Ameriky a Thora stále Iron Man, ale právě konečně to správné a po dvou nemastných, neslaných sólových filmech o Hulkovi, přesně padnoucí ztvárnění novodobé variace na Jekylla a Hydea dodává Avengers tu opravdovou přidanou hodnotu. Zvláště kvalitu poslední čtvrtiny filmu Hulk velmi výrazně zvedá. Kapitán Amerika nezklamal, ale narozdíl od svého sólového snímku zde působí nejvíce seriózně ze všech hrdinů, což mu přeci jen trochu ubírá na atraktivitě. Nicméně jeho špičkování s Iron Manem stojí za to. Thor se mi zdál nejvíce upozaděný, ale holt ne všichni mohli dostat stejný prostor. Volba Lokiho, jako hlavního padoucha se mi pak jevila jako velice dobrý krok. Toma Hiddlestona by měla čekat zářná budoucnost. Naopak Jeremy Renner v roli Hawkeye mi přišel, jako by si na celých 142 minut snímku vystačil s jedním výrazem ve tváři. Black Widow pak byla jak nebezpečná, tak nebezpečně krásná a Nick Fury správně otcovský. Cobie Smulders se u mně ze škatulky HIMYM nevymanila. Vyzdvihnout musím i hudbu Alana Silvestriho. Nechybí samozřejmě ani klasické "marvelovské" propriety, jako cameo Stana Lee, či potitulková sekvence naznačující sequel a jeho hlavního padoucha(tentokrát ji však už autoři nezařadili na úplný konec titulků, ale pouze za závěr jejich animované části - zřejmě aby se "reklama" na další projekt dostala k širšímu publiku). Za sebe musím říct, že Avengers obstáli v těžké zkoušce, totiž, že splnili mé očekávání. Uvidíme, jestli se pochlapí DC Comics, jelikož jejich vlajku drží osaměle pouze nolanův Batman, kterému se snaží krýt záda neprávem zavrhovanýGreen Lantern. Nový Superman se teprve chystá a o Wonder Woman, Flashovi, nebo Martian Manhunterovi(i když toho se po všech těch kasovních průšvizích s "marťanskou" tématikou asi v dohledné době nemáme vůbec šanci dočkat) ani vidu, ani slechu.

Bylo zatraceně fajn vidět Davida Schwimmera zase v něčem hrát. A když mu navíc zdatně sekundují Simon Pegg, Alice Eve a Natascha McElhone, tak je to ještě o to lepší. No a jelikož jméno Simon Pegg znamená i pořádnou porci ztřeštěné zábavy, tak předpoklady zabavit Vás na onu rozumnou stopáž 86 minut, má snímek více než dobré. Musím se přiznat, že k tomuhle filmu jsem se dostal úplnou náhodou při "surfování" po TV kanálech a to nenadálé hromadění mrtvol a přehnaných událostí mne zaujalo natolik, že jsem zůstal u téhle žánrovky jako přikovaný až do konce.

Jistě, příběh je více než přímočarý, ale na druhou stranu co byste s takto "rozdanými kartami" a takovou stopáží chtěli vymýšlet? Tento amatérský film se nemusí za nic stydět a rozhodně se jedná o velice kvalitní počin. Jednoduše taková oddychová jednohubka před spaním.