ClintEastwood

New York 2022, detektiv Thorn (Charlton Heston) vyšetřuje vraždu bohatého muže, který si jako jeden z mála může dovolit žít v luxusu, pohodlí a užívat si sexu s krásnou společnicí. Město je děsivě přelidněné, chybí potraviny, vzduch je znečištěný a voda zkažená. Když Thorn provádí prohlídku bytu oběti, odcizí lahev alkoholu, mýdlo a kus hovězího masa - to vše je totiž nedostatkové zboží a k mání je pouze Soylent (jakési sušenky bez chuti). Cestou domů se pak musí prodírat přes desítky bezdomovců, spících na jeho schodech. Soylent Green, je ponurý sci-fi snímek, který poukazuje na možné katastrofy, jenž mohou jednou lidstvo potkat. Režisér Fleischer příběh vypráví jako temný thriller, který v závěru nabere přece jen větší tempo, než v první hodině, která je spíše konverzační. Snímek už dnes asi divákům neřekne tolik, co před 38 lety, ale už jen přítomnost hvězdy takového formátu, jako je Charlton Heston, je určitým lákadlem a film toho nabízí ještě mnohem víc. Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale za ten mrazivý závěr a děsivé zjištění o Soylent Greenu dávám čtyři.

Ředitel malé televizní stanice, Max Renn, hledá pro své vysílání pořad, který by dokázal rozmazlené diváky uchvátit něčím neobyčejným, něčím, co doposud neměli možnost vidět, až jednoho dne narazí na nahrávku z Pittsburghu, nazvanou Videodrome. Postupem času, se začíná měnit Maxova mysl a on sám jen stěží chápe, co je iluze a co realita. Výborný James Woods, solidní soundtrack Howarda Shorea a několik typických Cronenbergových trikových sekvencí, při kterých se divákům zvedá žaludek (krásné osmdesátkové triky alá Moucha, Věc atd.). Videodrome se kdysi zařadil mezi filmy, které byly sice v době uvedení kasovním propadákem, ale postupem let se jejich nadčasovost naplno ukázala a snímek má i dnes co říci a má své jasné kvality. Dokázal například předpovědět velký zásah médií do lidských životů, akční scény z pohledu střelce (tzv. Doomovky) či placená porno videa. Pro fanoušky sci-fi povinná podívaná.

Režisér Paul Greengrass, má na své pomyslné pažbě velice slušné zářezy a snímek Let číslo 93, mezi ně určitě patří. Film se rozjíždí pozvolna, avšak každou minutou nabírá na téměř vražedném tempu a v závěrečné půlhodině maximálně graduje a připraví divákovi zážitek, na který hned tak nezapomene. Strhující závěr, kdy mi nepříjemně po zádech přejížděl mráz, bohatě vynahrazuje slabší, ale neméně zajímavou a důležitou první polovinu. Asi nejlepší film s tématikou 11. září, který jsem doposud viděl.

Dobrá sonda mezi fotbalové bezmozky, se závanem nostalgie, která však už dnes neřekne tolik, co na konci 80. let. Škoda ale je, že už se dnes na film nemůžeme podívat s nakyslým úsměvem, pod dojmem civilizovaného fotbalového národa, který má ukázněné a slušné sportovní příznivce a tento ožehavý problém dávno vyřešil...

Nečekaně nabitá podívaná. Digitální opice vypadají jako živé, triky jsou skvělé, hudba výborná, děj ani na vteřinku nenudí a příběh je i přes jistou předvídatelnost povedený. Zapomněl jsem na něco? Jistě, na herce. James Franco je výborný. Je to další z mladých zástupců herecké kategorie, kterým bude brzy Hollywood ležet u nohou. I přes jeho herecké nadání a sympatický projev, je on, stejně jako ostatní herecký tým, během filmu upozaděn za zástupem inteligentních digitálních šimpanzů, vedených - Caesarem. Ten když poprvé promluví, divák zažije filmovou extázi. Ve filmu je použito několik odkazů na původní Planetu opic z roku 1968, ať už jde o jména opic (Maurice, Cornelie), let do kosmu, film s Hestonem promítaný opicím či přímo doslovnou hlášku (Nesahej na mě, opice jedna špinavá!), kterou samozřejmě v originálním filmu nepoužil nikdo jiný, než sám Taylor (Heston). Aneb, jak se z výzkumu léku na Alzheimerovu nemoc, může vyklubat krvavá (r)evoluce. I díky závěrečné akční půlhodině, musím dát vysoké hodnocení, protože tento zážitek si ho zaslouží. Těším se na dvojku, doufám, že přijde. Hail Caesar.

Je opravdu obdivuhodné, že Tarantula vznikla v roce 1955. Po trikové stránce má totiž co nabídnout i dnes, téměř šedesát let od svého natočení. Příběh je sice klasický - typické, hororové béčko z 50. let, ale béčko zábavné a kvalitní. Tarantula je docela napínavá (líbí se mi hlavně scéna, kdy se obří pavouk dívá oknem do ložnice mladé ženy), triky jsou opravdu povedené (v žádném případě úsměvné), herci jsou sympatičtí a díky krátké stopáži snímek rychle uteče a nestačí nudit. Perličkou (pro mě ne nezajímavou) je, že roli mladého pilota, který v závěru filmu zachraňuje město před pavoučím terorem si střihl Clint Eastwood. No jo, už v 50. letech to byl sakra frajer...

Mám nějakou slabost pro tahle stará béčka. Čím béčkovější a kýčovitější, tím lepší. Fakt vypnout mozek, usadit se a hodinku a čtvrt se kochat šíleným, brutálním příběhem z budoucnosti (dnes už vlastně minulosti). Zaprvé nechápu, jak někdo může vůbec vymyslet takový příběh. Přejíždění lidí autem za účelem obodování, to je opravdu úchylka první kategorie. Zadruhé nechápu, že se to někdo pokusil zfilmovat, protože to je opravdu námět hodný génia. A zatřetí, že tomu dávám čtyři hvězdy. Ale já jsem se opravdu bavil a mladý Sylvester Stallone se svým kamenným výrazem a spoustou hlášek neměl chybu a správně okořenil tento film.

Friedkinův remake, který je určitě o něco svižnější, než francouzský originál z roku 1953. Seznámení s postavami tentokrát proběhne rychleji a je nám naservírováno poněkud akčnější a tudíž zábavnější formou. Prostředí nehostinné džungle přidává slušnou atmosféru a je zde také několik scén, které se určitě vryjí divákovi do paměti (např. přejíždění náklaďáku přes most, výbuch první posádky). Chybí sice atmosféra původního filmu, ale skvělý výkon Roye Scheidera to na čtyři hvězdy v pohodě vytáhne.

Bezpáteřní Mario, zbabělý Jo, charakterní Bimbo a sympatický Luigi. To jsou členové dvou posádek nákladních vozů, kteří mají velmi nebezpečný úkol. Jejich charaktery se během dlouhé cesty mění a to je, společně s atmosférou, asi to nejcennější na tomto časem prověřeném filmu. Moje hvězdy jsou především za napínavou druhou polovinu snímku, skvělou kameru a hlavně za scénu u ropného jezírka či velmi nečekaný a zajímavý závěr. Poctivá klasika.

Ač nejsem vůbec fanouškem Roberta Rodrigueze a jeho tvorba mě nechává chladným, tak Fakultu jsem si vychutnal. Je plná klišé, nepříliš povedených triků, očekávaných lekaček, ale - má atmosféru. A toho já si na filmech opravdu vážím. Už úvodní skladba The Kids Aren´t Alright od Offspring, mě navnadila na 104 minut dlouhou jízdu, mezi upocené fotbalisty, krásné slečny a slizký pedagogický sbor, který se jaksi nakazil neznámým virem a začíná si nárokovat ovládnutí lidstva. Naštěstí je zde parta odvážných studentů, odhodlaných postavit se neznámému zlu. Z herců potěšili hlavně Clea DuVall, Josh Hartnett a Elijah Wood. Režisér Rodriguez se zde nechává očividně inspirovat staršími sci-fi snímky, jako Invaze lupičů těl (1956 - Don Siegel) a Věc (1982 - John Carpenter). Zejména na Carpenterův horor zde nechává silně vzpomenout výbornou šňupací scénou, která evidentně připomíná sekvenci, kdy Kurt Russel provádí na polárnících krevní test. Fakulta se mi líbila. Na nic si nehraje, baví, vyleká a také vzdává hold snímku, který mám tak rád.