lineker

Pateticky lze říci, že jde o svěží vítr do filmových zpracování lehce ulítlých komedií. X párů, které mohou navenek působit zcela seriózně prožívají za zdmi svých domovů soukromé intimní války. Tak jako jsou lidé vlastnící stovky různých povah a charakterů, může každý z nich ve svém hlubokém nitru skrývat nejednu sexuální podivnost. Líbil se mně nadhled, perverzní humor, který však díky daným situacím nepůsobil nikterak zvráceně. Simultánně překládaný sex po telefonu mně rozsekal a následně skoro rozplakal. Tomu se říká síla okamžiku.

Film, který mně jako silného empatika citově doslova svlékl z kůže.

Fotograf bez Saudka by snad byl i průměrným filmem. Pokud člověk ví z jaké interní síly je čerpáno nemůže jinak než celkový dojem z filmu vyjádřit pouze lehkým ušklebkem.

Úvod. Indonéská lynčovinka ve které nechyběl ani rabbit. Obrazy hudba vše servirováno s úžasnou depresívní atmosférou. Takže nelogičnost i interní tápání po pevném dějovém bodu vám tolik nevadí. Hororem se ten film pro mně nestal ani náhodou. Jde spíš a jakousi vizuální mysteriozní hříčku. Závěr bohužel silně překombinovaný, kde scénář hledající nějakou silnou pointu nakonec sežere sám sebe. Škoda.

Celkově strašně vyzrálý film. Film, který táhnou nahoru hlavně režie a herecké výkony. U některých záběrů ve spojení s hudbou jsme měl pocit, že jsem ocitl v říši pana Malicka. Na nic se nespěchá. Reitman nechává postavy odvyprávět smutné osudy, traumata, vše to co je tak nečekaně spojuje. Závěr bohužel lehce zklamal. Nebýt té snahy být za každou cenu na závěr pozitivní, je to u mně za pět hvězd.

O tomto víkendu moje druhé setkání (po Informátorce) s filmem, který má jako nosný bod válku na Balkáně. Člověk, který je několik set kilometrů od válečného konfliktu opravdu nedokáže "docenit" vše co se samotné války týká, ale i těch mnohdy ještě horších věcí okolo. Tajemství slov je opravdu film o slovech. O slovech, která jsou tam uvnitř nás a my je nedokážeme vyslovit. Někdy nám k jejich vyřčení však pomůže shoda náhod a okolností. Zde se tím katalyzátorem stalo bohem zapomenuté místo dosluhující vrtné plošiny. Místo kde máte čas a klid přemýšlet, místo kde zcela přirozeně narazíte na lidi podobné Vám. Tim Robbins a Sarah Polley (mimochodem ne nepodobná naší Ditě Kaplanové) mají proto prostor rozehrát psychologické konverzační drama, ve kterém dokáží vyjevit i to co navždy mělo být jejich tajemstvím.

Vyloženě trapně vyznívajicí pokus o jakousi bláznivou komedii. Nesympatická ústřední dvojice kontra banda vysokoškolských pařmenů. Prihlouplé dokola opakující se kecy dvacetkrát jinde použité gagy. Nebýt airbagů tak se snad za celý film ani jednou nezasměju.

Film po kterém máte chuť nějakemu jugošovi šeredně rozbít hubu a zároveň nějakému Kofimu Ananovi nakopat do prdele meloun. Někdy je člověku z pánů tvorstva vážně na zvracení.

Tajemná, ponurá EMOLove story z jedné zapadlé Jihokorejské vesničky. Film balancující nad propastí nudy a nepochopení. Zároveň však poutavá vtahující podívaná o dvou teenagerech, kteří nemají zrovna lehký život. A to jim bude ještě pořádně naloženo. Jihokorejský pokrytecký vesnický kolorit, žáky ponižující kantor,nepochopení a nenaslouchání, to vše vede k tomu, že Sonyeo na závěr graduje a ze dvou lidí, kteří mohli být i docela šťastni se stávají......

Na Wild jsem se hodně těšil. Očekával jsem dávku emocí, silných charakterů a v neposlední řadě obrázky nádherné divoké americké přírody. Nevím? Možná až příliš velká očekávání nakonec způsobila, že finální zážitek je pro mně čistě průměrný. Příroda nezklamala, ale ta zklamat ani nemůže, vše ostatní se však v průběhu filmu ztrácelo jak pára nad hrncem. Tak jak byl postupně flashbacky odhalován smysl a důvod cesty, tím více se stával film tuctový. Přitom by vše mělo fungovat přesně naopak. Na konci filmů Vám opravdu zůstane v hlavě pouze obdiv ke krásám PCT a ke skutečné Cheryl Strayed, která s minimem zkušeností podnikla jednu z nejdelších a nejnebezpečnějších túr na této planetě.