Narya89

Vzhledem k hodnocení tohoto snímku musím rovnou říct, že jsem čekala něco víc a odcházela z kina poněkud rozčarovaná. Nicméně je to moje vina - nevšimla jsem si, kdo je režisérem. Od Denise Villeneuveho se mi poměrně líbili Prisoners, nicméně jeho poslední dva filmy Enemy a Sicario pro mě byly neskutečně zdlouhavě natahovaným utrpením. Sicario byl asi jediným filmem, u kterého jsem skutečně nedokázala neusínat. V tomto ohledu byl Arrival lepším a ne tak nudným, nicméně začátek je extrémně natahovaný a konec zase hrozně zrychlený, kdy vlastně celý film čekáte, co se z té mimozemské komunikace vyklube a jaké je tedy to jejich poselství a ve výsledku si říkáte Hm, na to jsem čekala dvě hodiny? Koncept cyklického vnímání času (a s ním údajně spojená schopnost vidět budoucnost) a propojenost jazyka a myšlení je dost zajímavé téma, tím spíš mě mrzelo, že nebylo více rozpracováno a dovysvětleno a ukázány skutečné důsledky, jaké měl příchod alienů na zemi a co si z toho lidstvo odneslo. Prakticky to bylo až moc zaměřeno na osobní život jedné lingvistky, spíš než na lidstvo obecně, což je podle mě škoda, protože ta message tak mohla být mnohem silnější a celá nosná myšlenka filmu tak působila hodně odfláknutě, proto nemohu hodnotit výše.

Nádherné. Nevěřila bych, jak je možné v animáči na malých robotcích tak úžasně zachytit emoce i beze slov, ale WALL-E si mě každopádně získal svou naivní dobrotou, obětavostí, loajalitou a roztomilostí. Pure sweet film, který každému doporučuju na zlepšení nálady.

Jeden starý konzervativní týpek, který žije ve svém světě předsudků, dokud nemá možnost sblížit se s rodinkou imigrantů odvedle a zjistí, že nejsou všichni stejní. Že barva pleti vlastně neznamená, že daný člověk bude dobrý nebo špatný, ale že může být obojí, stejně jako u bělochů. A že některé bitvy se prostě nedají vyhrát, nebo alespoň ne definitivně, ale že je nutné se zlu postavit a ukázat, že nebude tolerováno. Silný příběh s velice aktuální tematikou.

Další z nudných a nicneříkajících snímků, kde dvě hodiny čekáte, co se vlastně stane a odhadujete, proč se hlavní postavy chovají tak podivně. Nedivím se, že se Brangelina rozpadla, ve snímku se Angie jakožto režisérce podařilo zachytit dusivou atmosféru přechozeného vztahu skutečně mistrovsky, zřejmě z vlastní zkušenosti?. Koukatelné jen díky Melanie a Melvilovi, kterého jsem od Laurance Anyways viděla prvně v jiné roli a mega mu to slušelo.

Tenhle snímek má podle mě přehnaně nízké hodnocení. Samozřejmě, že se nemůže rovnat originálu, ale příjemně se jím inspiruje a jelikož pro mě byly původní Ghostbusteři srdeční záležitostí, na které jsem vyrostla, tak jsem mega ocenila spoustu narážek a odkazů na ten původní film, stejně jako minimálně 4 herce z něj, kteří se ve snímku také objevili (sekretářka, černoch z týmu, Sigourney a Bill Murray). Kromě toho všeho jde o vtipnou komedii, která přece jen v digitálních efektech a různých technologických vymoženostech vyniká poněkud více než verze z 84 roku. Hodně se mi co se týče efektů líbila scéna souboje s duchy před mrakodrapem a také scéna na rockovém koncertě s drako-duchem. Bohužel snímky s hlavními ženskými postavami nemají šanci zaujmout tak širokou veřejnost, jako ty s mužskými a myslím, že nahrazení hlavních postav za ženy je jeden z důvodů nižšího hodnocení,což potvrdilo i množství sexistických a homofobních komentů a spekulací ohledně vzhledu/orientace hlavních aktérek po uvedení filmu, což by se u mužů nestalo.

Jedna netradiční rodinka versus zbytek světa. Tento snímek nepochybně přiměje k zamyšlení nad konceptem "normálnosti" a co to vůbec je, zda je to lepší či prostě jen jiné, apod. Pokud mohu spoilerovat, mně osobně bylo hodně věcí na Viggově výchově sympatické, především kontakt s přírodou, naprostá svoboda a možnost věnovat veškerý čas vzdělávání, narozdíl od někdy zabitých hodin ve vynuceném povolání, které zkrátka mít musíme, abychom zaplatili nájem v té "normální" společnosti. Dále taková ta pospolitost jejich rodiny a vzájemná blízkost a upřímnost, kdy se i s dětmi, i když někdy možná až trochu moc, zacházelo jako s dospělými, ale alespoň jsou do života skutečně dobře připravené. I když do jakého života? To je otázka, protože jim na druhou stranu chybí základní sociální dovednosti a pak se jim obtížně zapadá do té mainstreamové populace, do které se stejně jednou budou chtít začlenit nebo se s ní minimálně dříve či později setkají. Neříkám, že znát známé filmy/herce/pořady dělá člověka chytrým, ale to ani znalost literatury celého světa, nicméně jde o určitý kulturní kapitál, který nás dělá hodnotným v té dané kultuře, takže pokud nechceme zůstat zcela odděleni a žít v divočině navěky, musíme alespoň určitým množstvím disponovat a dělat určité ústupky, jak zjistil i sám Viggo. Protože ve výsledku jde hlavně o to, aby jsme byli šťastní my a naši nejbližší,což je důležitější než žít v zajetí jakési absolutní ideologie.

Nevím no. Místama občas i vtipná hláška, ale všechny postavy působí hrozně typizovaně, jak když mají reprezentovat určitý archetyp, jako např. drsňák, kurva, frustrovaná starší ženská, alternativní insecure pošuk, ušláplá depresoidní chudinka, šprt, vypatlaný zhulenec, atd. Nepřišel mi tam prostě nikdo realistický a trochu uvěřitelný a ztotožnitelný, spíš to působilo jako jakási freak show zaobalená do prostřední jednoho gymplu.

Zhlédnutí tohoto snímku jsem odkládala strašně dlouho. Myslím, že byl na mém Chci vidět snad několik let, ale byl to zkrátka jeden z těch, co vždycky zůstane upozadněn a nikdy nebude tou n.1 priority na mém to-do listu ten daný den. To je dané tím, že se jedná o filmovou klasiku, na kterou jsem stále dokola narážela v odkazech a kterou jsem tím pádem potřebovala někdy vidět, ale zároveň doba tohoto filmu ni není nějak blízká, stejně jako styl, jakým je film točený. Po jeho finálním sledování musím říct, že se za mě o perlu kinematografie rozhodně nejedná. Audrey je nepochybně kvalitní herečka a její postava řekněme sweet ve své ztřeštěnosti, nicméně půlku času se chová jako rozmazlené vypočítavé děcko, s kterým se mi skutečně těžko sympatizuje, narozdíl od četné řady mladíků, kterým zlomila srdce, včetně pohledného Paula. Styl konverzací a lehkost, s jakou film plyne sice neuráží a nenudí, nicméně jako filmový zážitek se pro mě jedná spíš o průměr s příhlédnutím k dobové mentalitě a stáří tohoto filmu.

Teda musím říct, že tohle byl asi nejděsivější horor, co jsem kdy viděla, plný lekaček, které vyděsily, I když jsem věděla, že přijdou a nechutných evil postav jako crooked man nebo jeptiška. Celou noc se mi pak o tom zdálo a bála jsem se opustit bezpečí postele, aby na mě odněkud ze skříně nevykoukly štíhlé bílé prsty. Upřímně zažít jen polovinu z toho, co malá Janet, tak už jsem v blázinci a rozhodně bych nespala stále v tom domě. Odporné a mrazivé až do morku kostí o to víc, že to má být podle skutečné události...

Mega krásný film o tak trochu "jiném" chlapci, který umí lépe komunikovat s přírodou než s lidmi, což zase uprostřed Alp není tak překvapivé. Nádherně graficky zpracované, v podstatě už jen ty malebné výškové záběry hor/zvířat na mě udělaly pozitivní dojem, nicméně snímek je o něčem víc - je o trpělivosti, lásce, obětavosti, naději...všem, co člověk zná z mezilidských vztahů. Rozhodně doporučuji, ideální pro klidné páteční večery pro ty, kteří jsou jako já už přesyceny přeakčněným Hollywoodem.