baronGrga

Nevím, jak to Freddy dělá, ale i dneska mi jeho červeno-zelené snové variace nepříjemně tlačí na hrudník. Hudební doprovod těmhle nočním běsům sluší jak Freddymu jeho fedora, jediné, co krapet pokulhávalo, bylo finále à la Home alone. Celkově ale velké překvapení, jak málo legenda z dětství ztratila na působivosti. Silné 3 hvězdy.

Když se nad The Cube zamyslím, musím opravdu před tvůrci smeknout. Kdyby mi někdo řekl, že se s chutí podívám na film o zlé krychli složené z menších krychlí, zdálo by se mi to stejně absurdní jako nápad natočit film o zlé obří krychli. Jenže ono to je dobré! A ačkoli se celý příběh odehrává v jednom a tom samém prostoru, není to ani na chvíli nuda. Zasloužených 80%.

Doporučuji nekoukat na Argenta v příliš krátkých intervalech. Spoustu toho, co už člověk od mistra zná, pak zbytečně ztrácí kouzlo, přitom, když se na Profondo rosso dívám s odstupem skoro roku, musím říct, že to je vlastně slušně provedené giallo. Argentovi démoničtí oblíbenci Goblin zajišťují hudební podbarvení, syté barvy a monumentální kulisy vískají zrak, najde se tu i pár dobrých nápadů včetně toho s mollovou dětskou písničkou.. Kdyby se vyhodilo pár naprosto zbytečných scén, jako souboj v páce, minigroteska s nápojovým automatem nebo poněkolikáté zopakovaný žertík s padajícím stínítkem (Italové mají srandu v krvi, fakt), získalo by tohle rané mistrovo dílo nejen příjemnější stopáž, ale i svižnější spád a mohlo by zaútočit i na čtyřhvězdičkovou hranici. Takhle to stačí na slušných 65%.

Sleepy Hollow je takový strašidelný rodinný film na páteční večer, nemůžu si pomoct. A navíc mě to opravdu mrzí, protože burtnonovský vizuální orchestrión zafungoval opět přímo extaticky, čehož je pro takovou milou romanticky laděnou pohádku o zlém rytíři prostě škoda. Vidím tu dva možné divácké přístupy: buď chci avizovaný mysteriózní horor, nebo ten rodinný film, u kterého se chci trochu zasmát, trochu bát a hodně sluníčkovat. Z pohledu diváka č. 1 hodnotím 50%, jinak by to klidně bylo na pět hvězd.

Ale jo, nedivím se, že režiséra uchvátil opuštěný lázeňský palác u Solného jezera, na jehož březích se to ve dvacátých letech hemžilo ve dne plavci v trikotech a na večer pak elegantními páry v tanečním opojení. Jenže genius loci se o film spíš jen tak otře, bizarní parket se znovu rozsvítí málokdy a temné vody jezera těžknou na horizontu, stejně jako tempo děje, které za sebou ještě táhne všudypřítomné (někdy prostě vážně nelibé, pardon) varhanní árie. 60%

Nejsem fanda originálu, takže byť jsou tu zombíci s extra porcí malinovky podáváni na moderním podnosu, pořád pro mě Evil Dead 2013 zůstávají subžánrovou okrajovkou. Proto ani nedovedu porovnat, zda bylo dloubání očí z původní verze "lepší" než dejme tomu "bilingvní" polibek z remaku. Přesto, mám-li se pokusit o srovnání, mi v remaku chyběly nějaké zapamatování hodné momenty, kterých naopak původní verze měla pár v rukávu. Remake se zkrátka soustředí na jedinou stránku a snaha o co možná největší postrašení krví a barevnými očními čočkami z něj až nepokrytě leje. Horší průměr 45%.

Evil Dead vaří svůj kultovní lektvar ze dvou ingrediencí: z oživlých mrtvol a jaksepatří gore (ani jedno nemusím). Střízlivýma očima si nelze nevšimnout poněkud bakelitových herců, nepříliš vynalézavého scénáře a takových těch logických kotrmelců, kterými se, pravda, hemží každý druhý horor, ale které mě tu vyloženě mátly. Finále narvané triky dneska připomíná spíš žertovné kousky formeláků a vzhled zombíckých útrob by dnes snad potěšil leda fajnšmekry přes kuskus. Přesto se Evil Dead nedá upřít pár znamenitých scén, od stromové erotiky, přes veselou kopu Betsy Baker a její písničku až po závěrečný sklepní charleston. Z původních dvou zvedám na tři hvězdy, mimo jiné i vzhledem ke zhlédnutí remaku 2013, kterému ty dvě hvězdy sluší víc. 55%

REC podruhé o pár hodin později v témže činžovním domě v docela jiném kabátě. Zombíky posedl belzebub, takže místo kurtování stačí zamávat růžencovým paralyzérem, sympaticky povědomí sousedé se někam vytratili a místo nich se po točitých schodištích prohání nudně homogenní zásahová jednotka v čele s univerzálně replikujícím knězem. Přídavkem jsou tu nějaké děti, které se do domu přes veškerá opatření záhadně dostanou, což je v závěru vlastně ještě záhadnější, vzhledem k jejich nulovému přínosu do děje. A pak je tu to věčné vysvětlování, které si nezadá s mičurinskými roubky a falešnou logikou maskuje očividné nesmysly. Přesto všechno to je pořád v některých momentech docela nervák, proto úplně neshazuji a dávám 60%.

Balagueró si po Películas para no dormir střihl další horor z nevšedního činžáku. Tentokrát ale úplně vypustil komicky vyznívající linku a "švihlé" prvky nahradil znatelně tradičnějšími. Ačkoli pobíhající kamera nebo koukání skrz noční režim už asi nepřekvapí nikoho, kdo prožil devadesátky s rašícím knírem, není REC prachsprostým RECyklátem jiných hororů, ale docela poutavou podívanou, která drží srdeční puls ve vysokých hodnotách takřka po celou dobu projekce. Dalším bonusem je, že přestože dramatické okamžiky obstarávají ohlodané mrtvoly, nemá to takový ten zombie-béčkový odér, který mě jindy k smrti nebaví. A do třetice všeho dobrého má REC sympaticky netypické zakončení, takže když dám tohle všechno dohromady a vyvážím to trochu jednodušší zápletkou, vznikne mi slušných 75%.

Prvních pár zjevení hypnotického rednecka v klobouku slibovalo celkem příjemně strávený večer u strašidelného příběhu. Bohužel Johnny Shooter Turturro se začal pomalu opakovat a jeho naléhání, které nebralo konce, se časem omrzelo natolik, že poněkud nešťavnatou dějovou linii s Deppem už nemělo co zvedat. Ze Secret Window se tak vyklubal průměrný thriller, jehož pointa už opravdu dnes spíše jednoho otráví. 60%