JayZak

Tu poslední hvězdičku jsem zvažoval, ale při pohledu na ostatní hodnocení jsem musel dát známku nejvyšší. Téma nebylo ani tak zajímavé, jako spíše způsob filmového provedení. Připadal jsem si jako v deliriu - jakoby film točil dánský kolega režisérky Cogezové Nicholas Winding Refn, tak moc se Zpívá podobá Drive. Ano, stále se bavíme o dokumentu o dívce aspirující na pěveckou hvězdu v Bhutánu. Dlouhé, hypnotické záběry, podbarvené ambientním podkresem, který vznikal velmi podobným způsobem jako soundtrack Cliffa Martineze, nelze nepřipodobnit k Drive. Byl to přinejmenším podobně fascinující zážitek, na poměry dokumentů nevídaný.

Dokument, který vás dožene k slzám. Působivé a katarzivní, kdy se na konci dozvíte, že film nebyl k ničemu a přispěl k reálným změnám v posuzování případů znásilnění v americké armádě.

Vizuálně i zvukově strhující film - podobně jako Refn v mnou milovaném Drive si McQueen "užívá" táhlé, hypnoticky poutavé a neuhýbající záběry a podobně silně mě to nenávratně noří do hlubin filmu. Ten má pro mne i jedno prvenství - v žádném jiném filmu jsem neviděl sex působící tak vyprázdněně, zbytečně a nechutně (viz skupinová scéna ke konci) jak v Shame.

Dobrý audiovizuál - jeden dlouhý, kvalitně udělaný Daft Punk videoklip, ale víc to bohužel není. Jako film s přesvědčivým scénářem to nefunguje, příběh je totiž prázdně jednoduchý a člověk má pocit, jakoby sledoval PC hru. Tento dojem podporují i záběry dělané tak, aby vynikly ve 3D - ve 2D, byť i na velkém projektoru, působí lehce přehnaně. Co se týče herců, Hedlund mi přišel nezajímavý, Olivia Wilde solidní, starý Jeff Bridges správně tajemný, zato ten mladý je průšvih, kromě schematičnosti jeho postavy u něj "vyniká" digitálně gumový obličej. 2,5*

Škoda toho nastavovaného konce se zradou, kdy to už po klimaxu s vězeňskou lodí nikoho nezajímalo, jinak je Lockout prototypem povedeného guilty pleasure béčka. Když příliš nepřemyšlíte nad jednotlivostmi, prominete někdy unáhlený střih a zasmějete se vizuálním efektům (honička na motorkách ála PC hra z roku 1999), dá se to výborně vychutnat, už jen ty hlášky Guy Pearce za to stojí. 3,5*

Originál se ztratil. Je tak na pováženou, jestli hodnotit remake filmu...

Není to rafinované, je to předvídatelné a trochu dětinské, ale hlavně je to ohromnej nářez. Slzičky smíchu a štěstí kapaly, tak nabušená, parádně absurdní akce v podání takovejch drsňáků tu už dlouho nebyla a dlouho nebude. S úspěchem to užívá stejných ingrediencí jako první díl, s tím, že je ale ještě nesmlouvavější a namakanější. A hlavně - je tu víc vracejícího se Schwarzeneggera, yippie-ki-yay Willise a přidává to Norrise a JCVD (i s jeho trademarkovými kopy z otočky).

Za mraky je přesně ten typ filmu, který je možno odsoudit jako pseudointelektuální blábol, bohužel. Dialogy tam zní jakoby je pronášeli dva šediví (a do sebe zahledění) filozofové nad kávou - jen v takové podobě by to bylo možno nějak akceptovat, ale ony jsou pronášeny na ulici mezi dvěma mladými lidmi. Při rádoby hlubokých, ve výsledku spíš naivně působících promluvách, které ani nenavazovaly na promluvy toho druhého, jsem měl občas problém zadusit smích, jakoby to byla parodie. Na druhou stranu to mělo i své silné momenty, kdy se režisérům povedlo vykouzlit podmadnivou atmosféru, zejména scény s Malkovichem byly vyvedené.

Socialistická metoda cukru a biče. Vtipné a sžíravé zároveň, tleskám za výborný nápad. Vadily mi akorát ty rozptylující záběry zpříma (z očí do "očí"). Možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=UpglQTIjoG8

Postava Ripleyho mi byla tak nesympatická, že mi už v druhém zpracování (Po Talentovaném panu Ripleym) akorát lezla krkem, a nemohl to zachránit ani slušný Delon. A když jsem věděl, co přesně se stane, nebylo už moc se na co těšit, byť závěr překvapil. Je pravda, že v Minghellově podání jsem s Ripleym měl větší slitování a soucit, tady mi přišel hlavně v druhé polovině prostě jen zlý.