JayZak

Takhle to má vypadat, Poupata! Pro mě příjemné překvapení, zejména po čtení rozporuplných recenzí. Po již zmíněných Poupatech je to vítané osvěžení, slunce ukazují, jak udělat film vyjadřující se ke skutečnosti (ať už společenské nebo sociální) a nebýt při tom těžkopádný nebo neuvěřitelný. Vůči Poupatům je to samozřejmě trochu nefér, protože Sláma využívá trochu jiné poetiky - v zaměření na nižší třídu se ale tyto dva snímky protínají. Také mají společné, depresivní ladění, u kterého vítězí Sláma svou vyvážeností, kdy není problém uvěřit a ztotožnit se s problémy postav, a taky na rozdíl od Jiráského dává alespoň nějakou naději na zlepšení. Kromě Slámovy svojské přírodní poetiky (kde nelze opomenout krásnou kameru Diviše Marka) Čtyři slunce odlišuje i přídavek jakéhosi duchovna, které zosobňuje Mistr Karel a nejvíce pak závěrečné vyústění. O Mistrově působení si můžu myslet, co chci, ale způsob, jakým Marek se Slámou snímají přírodu, si mě (skoro až duchovně) získal a nebeský závěr mi vůbec nevadil, jako symbolika 'boje' to bylo hezké. Open your mind!

Žánrově velmi nevyrovnaný film. První třetina, plná absurdních vtípků byla výborná, ale šlo to dolů s nástupem Natalie Portman, kdy se to najednou přehouplo do lehce přihlouplé romantické komedie a na konci dokonce do dramatu. Výstupy Portmanové mi připadaly trochu jako jeji exhibice, a jelikož nejsem jejím nadšeným fanouškem (byť její kvality uznávám, třeba v Černé labuti), tak to na mě nemělo žádný pozitivní vliv, spíše mi po nějaké době připadala otravná. Co podle mě filmu uškodilo nejvíc, byla zbytečně vážná poslední třetina, kde hlavní postava řeší svůj vztah s otcem, po příjemném groteskně vtipném začátku by tomu neuškodila větší nadsázka. Stejně tak melodramatická křičící scéna v závěru na mě zřejmě neměla kýžený účinek. Takže je to tak půl na půl.

Měl jsem velký problém uvěřit tomu, že by to někde bylo až TAKHLE špatné, že úplně každou postavu příběhu stihne nějaká tragédie (někdy nejedna). Byl bych mnohem radši, kdyby se do hloubky rozvíjela jedna či dvě, takto jich tam bylo až příliš najednou, a divák tak získal jen obecný dojem, že je to prostě v ... , než aby mohl v souvislostech rozplétat konkrétní problémy. Na konci jsem čekal alespoň zrnko naděje, ale deprese byla temně, byť stylově završena (krásný ohňostroj jako vzpruhu neberu). Co však musím vyzvednout, je kamera Vladimíra Smutného, který ze stroje zvaného RED vytáhl, co to šlo, na zmíněné tragédie se tak vlastně dívalo velmi příjemně, co se estetické stránky týče. Sice jsem tedy poměrně zklamán ze scénáře, ale na českou produkci je to stále nadprůměr a jsem rád, že takový film vůbec vznikl, jen více takových, ono se to jednou povede.

Výborné obsazení, zejména Waltz a Winsletová si role užívali, ale po zhlédnutí divadelní verze mi přijde ta filmová už jen jako doplněk, byť kvalitní. Polanskiho režie by dost dobře mohla být i kohokoliv jiného. Jako zábavná fraška na jedno zhlédnutí však obstojí.

Chirurgicky přesná adaptace, která je občas chladnější než by bylo záhodno. V okamžicích, kdy máme možnost nahlédnout pod kůži hlavních hrdinů, je film silný, ale v rychlém sledu předvádění různých detektivních faktů a rodinných kliček takové okamžiky občas zanikají - jsou tak rychlé, že se nemáme čas plně ztotožnit. Přesto mi přišla psychologická motivace postav poměrně jasná a zejména za Lisbeth dávám body nahoru - abych oponoval Tetsuovi, její osobní zájem jsem z příslušných scén neměl problém poznat. Výborné je i herecké ztvárnění, Rooney Mara je svým divným způsobem zajímavá a přitažlivá a Daniel Craig přesvědčivě vyvrátil předešlá skeptická očekávání. Trochu mě zklamalo vyvrcholení detektivní zápletky, kdy jsem při odhalení vraha necítil ten správný "wow" efekt, prostě se to stalo. Využití Enyi bylo nicméně výborné. Protahovaný závěr kompaktnosti filmu nepřispěl, zejména zvláštní sekvence letů tam a zpátky Mrs. M: I Lisbeth Hunt. Jak už jsem však naznačil v úvodu, řemeslná stránka byla chirurgicky přesná, Fincher využil maximálních možností scénáře, ať už to byla kamera, střih či zvuk. U něj byla výborná provázanost s hudbou a dějem na plátně, kdy např. ve scéně Lisbeth se sociálním pracovníkem byl slyšet nepříjemný zvuk, u nějž aspoň mně osobně nebylo zpočátku jasné, jestli je to ve filmu nebo ne, a výborně pomáhal stupňovat nervozitu scény. Stejně tak i u jiných scén hudba Reznora s Rossem úspěšně slouží jako nervózní podklad, nenápadně proudící pod probíhajícími obrázky na plátně. (Mj. švédskou verzi jsem neviděl, tak nemohu srovnávat.)

Nádherný western, který není ani tak o zločincích či šerifech, ale o životě samotném. Konkrétně o jeho pomíjivosti, kdy se postavy na plátně střílí navzájem, jako by to byl nějaký sport, jen pro zábavu. Z filmu čiší melancholie, ale i smíření s koncem, ve kterém jsme si všichni rovni, a že ještě před ním je třeba si užít života, co to jde. Samozřejmě dokud máme svoji hlavu na krku, což v prostředí divokého západu nikdy nevíte. Body navíc za premiéru Dylanova Knockin' on Heaven's Door, která se objevuje v nádherné scéně v podstatě vystihující i pro zbytek filmu.

První půle odehrávající se na večeři je výborná psychologická sonda do vztahů jedné rodiny. Svatební veselí podrývá nervozita a pro nás diváky i očekávání katastrofy ve stylu "poslední večírek před koncem světa". Jenže ten ještě dlouho nepřichází, a prvotní nadšení opadá v neúměrně zdlouhavé druhé půli.

Film, který neví čím je. Kostra se tváří jako vážné drama, ale prosvítá zde absurdní komedie nebo i žánrové odbočky typu western či horror. Ani vyprávění jako takové mi nedávalo pořádnou logiku. Tento paskvil bohužel nemůžu brát vážně.

Bál jsem se, že si to příliš nahypuju, a ani jsem moc nesledoval pozdější trailery a veškeré promo, ale teď vím, že jsem vůbec nemusel... Jakkoliv bych si to nahypoval, splnilo by to má veškerá očekávání. Tak vymazlený film tu už dlouho nebyl. Refn se vydal přísně autorskou cestou, kašle na veškeré zvyklosti, a jede si podle svého, což je jedině dobře. Dokazuje zde, že nezáleží ani tak moc na příběhu (který opravdu není moc originální), ale hlavně na zpracování. Prim zde hraje atmosféra, kterou vytváří zejména povedená kamera libující si v detailech a pomalých záběrech (každá scéna se nechá patřičně doznít, jakoby si to režisér užíval) a pak samozřejmě podmanivá hudba ve stylu osmdesátek, ta tomu dodává hodně. Výborná je i práce s herci, kde se nejdůležitější věci sdělují nikoliv slovem, ale výrazem či gestem, což je vždycky dobře, když si film vystačí s co nejméně kecama. A tuto výrazohru zvládl Gosling perfektně, člověk na něm pozná emoci jen z pohledu očí... Mulliganová je taky obstojná, jediný Perlman si svoji roli naopak spíše vy-fuck-oval. Líbí se mi i ona přímočarost, kdy při vypořádávání si účtů a násilí film neuhýbá - když už, tak pořádně. Abych nezapomněl - film se jmenuje Drive - jsou zde "samozřejmě" i parádní řídící scény a honičky, fandové scén/filmů tohoto typu budou jásat. Nenapadá mě v podstatě nic, co bych tomu vytkl, nic, co by mi připadalo zvláštní, takže nemohu jinak než za plný počet. [Viděno na ČSFD předpremiéře 13.9.2011 v Brně]

Musím říct, že po druhém podívání se mi čtvrtý díl líbí snad ještě víc než ten úplně první, který je vynášen do nebes (protože byl zkrátka první). Na čtvrtý pokus tvůrci opět zvedli laťku grafického provedení, na které je radost se dívat (např. vypelichaný Oslík v alternativní realitě). První Shrek už oproti tomu vypadá notně zastarale, ale tehdy (2001) jsem se na to samozřejmě díval jinak. Příběh sice může na papíře znít jako špatný nápad ze seriálu ve stylu "jumping the shark" (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Jumping_the_shark), ale pro potřeby Shrekova světa postačí výborně - postavy se nám ukáží v novém světle, popř. se objevují postavy nové (zlobři), což působí velice osvěžujícím dojmem. A vůbec mi přijde, že po celou dobu je to příjemná sranda, na rozdíl od rozpačité 3ky. Jen ten polibek z pravé lásky do určitého termínu už je trochu ohraný, to jim však prominu minimálně za výbornou postavičku tlustého klučiny - "Dělej, zařvi!". Potěšily i vymazlené závěrečné titulky rekapitulující stěžejní okamžiky předešlých dílů, které tak udělaly hezký zvonec a konec zelené série.