JayZak

Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo.

Bohužel se nedochovala kopie filmu, tak existuje pouze rekonstrukce pomocí fotografií. Ta je musím říct povedená, protože mě to i přes tuto neobvyklou prezentaci chytlo, což je i zásluha výborné podkresové hudby. I z fotografií je poznat, že Lon Chaney nebyl jen mistr přes masky, ale i výborný herec, což dokázal i v dalším Browningově díle - Alonzovi, muži bez rukou. Jeho uhrančivý pohled inspektora Scotland Yardu se nezapře ani v nepohyblivé pozici. Dalším kladem(co se dá poznat) je chytrý scénář, kdy nás film nechává až do závěru na pochybách a v napětí. Režii však zatím bohužel zhodnotit nemůžeme. Nezbývá než doufat, že se nějaká zapomenutá kopie najde v nějakém sklepě či na půdě.

J. Edgar Hoover? The New Testament cigarettes? Woody Allen ve své nejbláznivější podobě - vtípek za vtípkem, kupící se absurdity brané jako samozřejmost, satirické podtóny. Zkrátka všechno to, co na Woodym mám tak rád. V té době by Allen dost dobře mohl tvořit jako obdoba Monty Pythonova létajícího cirkusu, akorát určeného pro americké publikum. Ztřeštěnost některých situací totiž nezná mezí, za všechny jmenujme inaugurační proslov "svobodu milujícího" prezidenta s novými pravidly, skoro až surrealistickou scénu hraní souboru bez nástrojů následující po problémech s účty u oficiální večeře nebo svatební noc v přímém přenosu... "Nechci dosáhnout nesmrtelnost svým dílem, ale tím, že neumřu." Toť známý výrok Allena, nicméně můžu jej ujistit, že tímto dílem dosáhl alespoň prodloužení mnoha jiných životů.

Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy. Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla.

Provane hodně větru, zemře hodně lidí, ale nakonec bohužel - shit happens. Nakolik je to sprosté vyjádření, docela trefně odpovídá mému dojmu, je to jedno velké neuchopitelné nic. Je například sympatické, že má autor smysl pro humor, ale opravdu musí některé stupidní scény roubovat do atmosferického filmu evokujícího možný zánik lidské rasy? (mj. nešlo si nevzpomenout na Sambergovu parodii na Wahlberga http://www.myspace.com/video/back-for-a-minute/mark-wahlberg-talks-to-animals/46629630) Jak už bylo mnohokrát řečeno, téma mělo mnohem větší potenciál, jen to lépe uchopit a nemusela by vadit ani zelená agitace. I autorova jindy silná stránka - atmosféra - zde působí lacině nebo vyznívá do ztracena, stejně jako celý film. Chtělo by se říct, to se stává, Nighte, v pohodě, ale úroveň tvých posledních kousků tomu bohužel moc nenahrává...

Nelze upřít výborné filmařské kvality, kdy zejména psychologizace postav byla neobvykle hluboká, Pudovkin šikovně využil všechny možnosti němého filmu, kdy postavy opravdu skoro vůbec nemusely promlouvat a přesto bylo jasně zřetelné, o co jim jde a co vyjadřují. Dále je hodno zmínit pozoruhodný střih, přesvědčivou symboliku, například v průběhu filmu opakující se motiv ledových ker (a taky ke konci uzavírající se) nebo velkolepé záběry, jako koňská jízda a zejména ubíjející závěrečná scéna. Od čeho jsem se ale nemohl odpoutat, je ideologický podtext, co se tam neustále vtírá a podobá se až propagandě, která mi není sympatická v jakékoliv podobě či politickém směru. Je otázkou, zda vůbec "vinit" na podílu tvůrce filmu, když to pramení už z Gorkého předlohy, ale to nevyvrací fakt, že se to nesmazatelně podepsalo na mém dojmu.

Poprvé jsem Bathory viděl v kině a nevím jestli to bylo tou slavnostní atmosférou, když to uváděl sám Jakubisko (v Uherském Hradišti na LFŠ), ale docela mě to vtáhlo a bavilo natolik, že jsem hodnotil velice slušnými 4*. Když jsem to ale po druhé viděl v televizi, nešlo si nevšimnout nepříjemností a chyb, které mě donutily snížit hodnocení o stupeň (a možná ještě donutí o další). Jde především o celkovou chaotičnost filmu, to jak působí. Velkou 'zásluhu' na tomto dojmu má především chaotický střih spolu s divnou kamerou - rychlé přiblížení a oddálení do nové scény mělo působit moderně? Nevím... Další věc - film měl obrovský rozpočet, ale jak se zdá, vypotřeboval se pouze na kostýmech, lokacích a zahraničních hercích, protože jinak to na něm bohužel vidět moc nebylo, viz např. postsynchrony v dabingu, jedna z dalších otravných věcí na tomhle díle. Člověk často musel použít velkou představivost, aby mluvené sedělo do rtů mluvících. To bych byl schopen tvůrcům odpustit, kdyby ale stálo za to zpracování příběhu, který, jak už tu dost lidí podotýká, rozhodně měl potenciál (tedy až na kixy typu čarodejnice a trampoty s houbami), je to zajímavý úhel pohledu. Je tedy škoda, že i výborné výkony herců, zejména titulní Anny Friel či Karla Rodena, prostě nevyzněly... Juraj aktuálně připravuje další velkolepý projekt, Slovanskou epopej, tak doufejme, že se trochu poučí - což je sice vtipné říkat u takového veterána, ale co naplat...

Viděno s hudebním doprovodem skupiny Narcotic Fields na 36. LFŠ.

Viděno s hudebním doprovodem The Autumnist na 36. LFŠ.

Jestliže tenhle film nemůžou utáhnout herecké výkony, dělá to za ně výborná audiovizuální stránka. Levá ruka Davida Polonskyho, hlavního designéra animace, se vyznamenala, protože na obraz je radost se podívat, zejména ve snových pasážích, kde je největší prostor pro stylizované záběry. Stejně tak povedený je i zvuk, který tu nehraje druhé housle, ale naopak úměrně svou kvalitou dorovnává obraz, a to nemám na mysli jen zvuk prostředí, ale i hudbu. Co se týče příběhu, jeho síla spočívá hlavně v reálnosti, což je přirozené, když jde o polodokument. Z toho plyne i drobný nedostatek, který se nedá ani moc vytýkat a to ke konci trochu chatrná linie rozpomínání. Naopak geniální byla scéna, podle které byl pojmenován sám film - urputný valčík mezi kulkami. Závěrečná proměna obrazu mě pak uzemnila natolik, že jsem nebyl s to udržet si zavřená ústa. Na mysl mi v tu chvíli přišla hlavně dvě slova - ABSURDITA a ZVĚRSTVO. Valčík s Bašírem nám opět ukázal, že nejdojemnější, nejzávažnější a taky nejabsurdnější příběhy nám většinou dává sám život.