KafuR

Některé vtípky jsou vážnými adepty na kyselý úsměv roku a konec vyšumí na prázdno jako špatně nafouknutý balónek, ale hlavně první půlka je nabita gagy nejhrubšího kalibru, která se dá s kamenou tváří přestát jen těžko. Takže tak na půl. Montyho absurdní humor není určitě pro každého, jako neortodoxní plivanec konzervativní straně světa to však stále funguje dokonale. Jak říká můj známý: S tímto filmem mám dogmatický problém;)

Do detailu propracovaný scénář a dějová stránka ubíhající krátkými, za to však rychlými krůčky kupředu vstříc zrodu největší události nového tisíciletí na poli virtuální komunikace nechá času rychle plynout, zároveň však diváka neochuzuje o atmosféru elitářských komunit bujících na podobných univerzitách. Film chvályhodně nehraje skutečnému tvůrci do noty a poukazuje na skutečnost, že za všechno se jednou platí. A Cukříček měl jenom to štěstí, že měl kam sáhnout. Fincher opět nezklamal a psychologický příběh podpořil mistrnou formou. Koncepce veslařských závodů patří k scénám, které se nezapomínají.

Druhá návštěva chrabrých mužů ze středověku těží z úspěchu prvního dílu a nabízí jeho volné pokračování, bohužel už však v celkovém konceptu dost vykrádající zmíněnou jedničku. Dějové schéma je skoro stejné, přidalo se pár nových vtípků, které zůstaly v prvním dílu nevyužity a celá ta zábava se zakončila tradičně netradičním koncem, který čpí až závanem černého humoru. Kdo byl ale z jedničky unešený a má rád Rena a Claviera, tak mu jejich společné kratochvíle v chodbách času určitě pohodový večer nezkazí.

Dnes už klasická francouzská komedie se svérázným humorem, který kultivovanějším divákům nemusí být nutně vždy po chuti. Na druhou stranu však je zde studnice vtípků vzniklá z interakce mezi chrabrým mužem středověku a hektickou dobou 90. let využita beze zbytku, což lze přičítat chytrému scénáři, který se navíc nebál použít nekonvenční konec. K tomu příjemná stylová hudba a dobří herci, kteří výborně doplňují už i tak dobře rozehranou partii.

Film, který si neláme hlavu s logikou ani na té nejelementárnější úrovni, napsaný podle ohraného scénáře aneb jak svérázný učitýlek uklidnil bandu bezhlavých fakanů díky svým kontaktům v podsvětí a velice smutném dětství. Plus jako bonus slouďoučký konec s nápravou všech těch bakaných hošíků a slečinek. Veškerý potenciál bijáku je tedy vložen na kartu komedie, která ovšem neplní svůj účel zdaleka tak často, jak by se na svůj žánr slušelo.

Disturbia kombinuje prvky teenage komedie a thrilleru, který nakonec nabízí očekáváný, ale přesto dost vyhrocený závěr, navíc dost odlišný od pohodové první půlky filmu. Je štěstí, že hlavní roli si střihnul právě Shia, protože hlavně první polovina není o napětí a hutném ději, ale o zábavě, která se nezvrhává do trapné a nudné přehlídky právě jen díky němu. Mimo lahůdkového závěru a jeho výkonu však film nedokáže strhnout déle než na pár momentů a nabízí spíš multižánrovou exkurzi do života puberťáků, kteří měli přílišný zájem o své jinak netečné sousedy.

2,5*, ale díky pobavení rád nadhodnotím. Katastrofické filmy se budou v klišoidních mantinelech svého žánru potloukat ještě asi dlouho, a tak ohraný a ničím nepřekvapivý scénář včetně těch digi tornád, co věrohodněji vypadala už před dvaceti lety v Twisteru, je třeba brát pouze jako nutné zlo. Ovšem nasazení postav počínaje ironickým bráškou Treyem, dvěma burany při honbě za videjkem na JúTube a egoistickým lovcem bouří přenáší místy celý film do komediálních vod, které správně naladěné diváky vzhledem k žánru překvapivě pobaví a dovolí odpustit jinak velice fádní zbytek.

Tak se tučňáci dočkali, Madagaskaru i jeho sveřepým obyvatelům dali vale a naservírovali svéráznou porci zábavy, ve které jde o jednu chobotnici, tisíce tučňáků a skupinku konkurečních špionážních špiclů. Scénáristicky nápadité jsou jednotlivé momenty a vychytávky, včetně hlášek, ale jako celek jde už zas jenom o další variantu záchrany když ne světa, tak aspoň genofondu tučňáků, jedoucí podle otravně omletého schématu. Po nenáročném animáku toho víc ale člověk chtít většinou nemůže.

Technika Blair Witch je tu sice patrná na první pohled, ovšem tam, kde ona sázela na pomalé rozplétání důsledků špatné práce s mapou, se tady prakticky od začátku nasazuje zběsilá honička o životy skupiny lidí, co se zas projednou ocitli na špatném místě. Tvůrci se chvályhodně neuchylují k laciným hororovým postupům a tam, kde se leknout máte, se leknete i bez zvuku. Minimálně závěr této španělské lahůdky o tom člověka přesvědčí určitě, protože díky zpomalení děje se ve finále zvýší koncentrace napětí o všechny ty minuty, které se díky rychlému spádu dříve nestihly dostatečně zarýt pod kůži.

Slabší trojec. Je sice chvályhodné, že se Marvel nesnaží každým filmem vytasit s protivníkem ohrožujícím když ne celý svět, tak aspoň Ameriku, už méně chvályhodné je však to, že se kromě navaření jakž takž vtipné kaše jede podle posté z koše vytáhnutého scénáře od předchozího filmu, který se kromě názvu liší jenom rokem uvedení do kin. Žádné překvapení se tedy nekoná, na druhou stranu ale potěší příjemné herecké obsazení a vcelku organická návaznost na zatím poslední Avengerovskou taškařici s neposedným Ultronem.