Martensson35

Clint režisér, Clint producent a ještě jednou Clint jako mariňák ušitý mu na tělo. To vše udělá z tohoto v podstatě válečného béčka (hraje v tom Peebles, tak co?) na obvyklé "outsiders" téma, skoro až kultovní záležitost. Jeho vulgární, staromilský a těžce hláškující seržant Highway je vybroušený klenot mezi všemi filmy s vojenskou tématikou, přirovnatelný snad jen k Hartmanovi z Full metal jacket. A navrch všeho Zavřelův dabing je uším lahodící a skoro lepší než originál.

Jobertová byla vždycky kočka k sežrání. Tady se to někdo rozhodl prokázat tak urputně, že z toho nějakým nedopatřením udělal film. Ten zbytek to je scénáristický omyl první kategorie. Kdo nechce sledovat zfilmovanou obálku pánského časopisu a hledá opravdovou komedii, tomuhle se vyhněte obloukem.

Je zajímavé, jak dokáže člověk u sci-fi filmu přejít garážové filmové efekty, když má příběh opravdu co říct. Plejáda unilých charakterů, mezi kterými má hlavní postava najít androida je opravdu skličujícím testem rozpoznání lidskosti a jednání stroje.Tohle komorní sci-fi s notnou dávkou napětí, které místy skoro zbytečně narušuje záběr letu modelu rakety na pozadí nějaké montážní pěny, mě příjemně překvapilo.

Evoluce hrdiny. Zatímco v první filmu s Harrym byl Eastwood tím nejtvdrším hráčem v týmu spravedlnosti, zde nastupuje za "modré" ještě nekompromisnější squadra vykonavatelů rychlé spravedlnosti. A tím se Callaham konečně ukáže více jako klaďas s trochou soucitu a smyslem pro společenské konvece, než v předchozím filmu. Ale jinak prim stále hraje jeho kyselý výraz, příruční dělo a sarkastické poznámky takže žádný strach, že by Callahan vyměknul. Organizovaně vražídící policisté motorkách jsou neotřelý námět a zavěrečná scéna na letadlových lodích je opravdu parádní gradace.

Snímek drsný, špinavý a depresivní jako hlavní hrdina sám. Eastwoodova postava si ve své cynickosti namaže na chleba i Phila Marlowa. Film narozdíl od většiny souputníků doby, kteří bojovali proti přílišné tvrdosti a nespravedlnosti establishmentu, chce skrze detektiva Callahana ještě přitvrdit a tím je neotřelý a rebelský z té opačné strany spektra. Tohle nekompromisní pro někoho "macho fašounství" bylo z hlediska doby opravdu trefou ráže .44 do černého.

Další japonská kaiju chuťovka z šedesátek. Hodnoceno objektivně místem, dobou vzniku a troškou nadhledu, takový nadprůměr. Ano vizuální efekty jsou lehce nad úrovní filmů Eda Wooda, a vlastně nic jiného v tom není potřeba hledat. Ale přiznám, že tady je ta "modelařina" větší a vymakanější než třeba v X-Nestvůře. Příběh standartní jako všech podobných, snad s vyjímkou toho, že tentokrát se na stranu lidí nepokrytě postaví obří létající želva na raketový pohon(!) a jinak mezilidská zápletka v pozadí strhující jak ulomenej nehet. Prostě japonský standart doby. Nechtěný komický prvek tohoto z dnešního pohledu "béčka" je největší přidaná hodnota filmu. Ruku na srdce, kolikrát se u dnešních VFX nabušených příšer od srdce zasmějete. Kdo nemá nadhled nebo nostalgického ducha, pro toho to není. Já vim, Zeman by to natočil lépe :-D

Film je spíš psychologická sonda do duše šoféra - živnostníka, doplněná o šestákovou kriminální zápletku, než čistokrevný film noir. Většinu filmu hraje prim Gabin v montérkách, kterak křižuje Francii ve svém náklaďáku, jenž je mu nejlepším přítelem a vzájemně vytvářejí filmu poněkud ospalé tempo. Těch pár momentů, kdy na scénu vstoupí zločinci filmu nepřidá spád a diváka tak z podřimování probudí pouze výbušné finále s honičkou náklaďáků. V případě, že jste fandou motorismu, asi vás film uspokojí o něco více.

Nejlepší adieu, které mohl "starej" říci kinematografii. Svatý rok je vlastně klasická Gabinovika z jeho poválečné tvorby ve stylu "s věkem přichází moudrost". Příslovečné poslední vzedmutí je zde však dotaženo ke konverzační slasti díky perfektní sehranosti jeho kolegů, scénáři a bezvadné práci režiséra Četníků Girauta, který dokázal ze "starého mrzouta" vyždímat maximum. Snad žádný jiný herec nedostal možnost tak trefně shrnout kariéru v úplně poslední replice.

Zatímco Připoutejte se prosím si vystačilo s parodií na filmová neštěstí ve vzduchu, tady se vešlo snad úplně vše, od Skleněného pekla až po Poseidon. Není to zcela blbá parodie, protože přetřásá jedno filmové klišé za druhým, že to ani člověk nestíhá pobírat, navíc vše v prostředí toho nejbizardnějšího prostředku hromadné dopravy, jaký mohl konstruktér z Detroitu na vrcholu padesátkového atompravěku vymyslet. Bohužel v té záplavě narážek se nějak ztrácí jejich razance a vytříbenost v porovnáním s (tou lepší) tvorbou tria Zucker, Zucker, Abrams.

Asi už jsem zahořklej jako Fordova postava, protože tohle je hrůza jediná. Pitomoučké a stokrát ohrané situace kýčovitých komedí, znovu a znovu.