Willynka

Předem musím zkonstatovat, že reálné hodnocení je spíš mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale vzhledem k nedávné tvorbě ostatních další Bournovo story lehce přečnívá. Práce s kamerou opět perfektní, story tak trochu napováženou, přišlo mi, že to má být spíš rozjezd další trilogie než plnohodnotný film. Střední athénská pasáž nicméně byla naprosté gurmánské sousto. Jediné, co mě vyložené znechutilo SPOILER (kromě absence UPS na začátku filmu, kdy super mega ultra hackerům rozhodí sandál vypnutí proudu, lokální IP adresy atd., zkrátka profesní deformace WTF?) byla záverečná honička, která mi přišla naprosto nemístná, nebournovská a naprosto antiklimatická. Alicia Vikander příjemné rozpolcené překvapení, docela se těším, co udelá s novým ztvárněním Lary Croft. Klasický Moby na konci víc než potěšil. Po druhém shlédnutí snižuji na tři. Je to větší nuda, než jsem si pamatovala.

Zub času samozřejmě nahlodal i tuto klasiku, ale žádný novodobý rádoby horor ve mně nevzbudil stejnou měrou tuto kombinaci hnusu a lítosti. A to vlastně moucha ani horor není. Must see záležitost.

Prakticky jediným negativem tohoto filmu je neexistující nebo lépe řečeno vynucená zápletka s touhou vydupat si nižší přístupnost za cenu toho, že v tomto filmu žádná důležitá postava nezemře. Toto neberte jako spoiler, ale spíš jako upřímné varování před zklamáním. Suicide Squad měl skoro dokonalou reklamní kampaň, která bohužel nedotáhla svoji myšlenku do konce. Tohle by byl pilotní film k seriálu jak vyšitý, a také tajně doufám, že to tak skončí, protože casting a stylizace postav je snad ta nejlepší za poslední roky mezi komiksovými filmy vůbec. A tím myslím i Caru, jejíž herectví je přesvědčivé asi jako moje příčetnost, ale která díky svému zjevu a povolání vtiskla Enchantress skutečně jistou nelidskost. Když si to porovnám s marvelovskými filmy, které se pro mě bohužel změnily s každým novým filmem v předigitalizovaný balast, tak na tohle bych šla s chutí znovu.

Když to začínalo, chtělo se mi píštět radostí. Pak začala přibývat postava za postavou, které se objevily jen proto, aby je mohl někdo odkráglovat a aby tím vzbudili nějaký kvázi cit v divákovi. Jenomže ty sentimentální scény jsou tak ultimátně trapné, že to rozbijí celkový vpravdě herní dojem. Příště méně postaviček (zvlášť tou zelenou mutantskou prasnicí se nemuselo házet z místa na místo), méně citových výlevů a bude to za čtyři. Vizuál je parádní (Hobite!), Djawadiho hudba jako vždy lahoda (Hobite!) a nuda taky nějak extra nehrozila.

Nudné, neinovativní, trapné, plytké, dlouhé, zkrátka další jebka do řady zbytečných hororových jebek, která sází jen na trapné lekačky. Atmosféra nulová. Zdejší hodnocení je totální ostudou diváků.

U mě jistě trochu k dobru nahrává fakt, že mě Evangelion zastihl ve správnou dobu, to je ve 14 letech, kdy má impakt zřejmě největší. Nicméně teenager již dávno nejsem a i tak je eva stále mým nejoblíbenějším seriálem vůbec. Postavy se vůbec netváří jako napsané, ale naopak jejich chování je natolik reálné, že máte pocit, jako by do seriálu vyloženě vlezly a jen převzaly odpovídající vzhled. Realističnost chování je pro některé očividně natolik ubíjející, že tím lze hodnocení stáhnout do hlubin odpadu. Většina lidí ale zkrátka není líbivá, natož dokonalá. To je určitě nejdůležitější klad celé série a její prim, o kterém si i taková Hra o trůny může nechat jen zdát vlhké sny. Vědeckofantastická stránka věci místami lehce krouží v paradoxech nicméně základní kostra je dokonalá a řadím ji mezi tak dobře vystavěné fiktivní světy jako je Středozem nebo Star Trek. Malý rozpočet byl v tomto případě jen ku prospěchu věci, protože každé okénko, každý záběr má svůj účel a nevyplácí se je vyplňovat odchody, napitími, toaletami apod. Netvrdím, že je NGE dokonalé a že sedne každému, ale rozhodně má své místo ve světové anime špičče naprosto oprávněně.

Nekompromisní zakončení trestá diváka ve všech směrech. Asuka zažívá znovuzrození, aby byla následně vyvedena směr Valhalla natolik epickým způsobem, že již nelze vyvrátit její převahu pilotních dovedností. Gendo se stává skutečným antihrdinou v pravém slova smyslu, který by pro setkání s jedinou osobou, která jej kdy chápala, nechal zničit svět. Love is destructive. Rei splňuje účel, pro který byla stvořena, aby jakožto matka lidí dala ultimátně přednost synovi před milencem. Shinjiho slabošství a psychické trauma jakožto personifikace lidství se stává soudcem lidského pokolení jako celku, načež v rámci sebepoznání dochází k akceptaci bolesti, osamění jako pevné součástí evolučního cyklu a narozdíl od Rei dáva přednost milence před matkou. Kruh se uzavírá. Dívka - matka - stařena. Syn - otec - Duch svatý. Ačkoliv v celém seriálu včetně závěrečného filmu nikdy nedojde k vyslovení slov "Miluji tě", to co hýbe vším, je láska v mnoha podobách. A pokud k tomu všemu připočteme vyšperkovanou vizuální stránku, dostáváme věru transcendentální zážitek.

Poprvé viděno cca 15 let zpět ve filmovém klubu na ČT2. Můj filmem vtisknutý strach ze stalkingu bláznivou sektou plnou důchodců prožitý s hlavní hrdinkou mám stále v živé paměti. Herecký koncert Mii Farrow, která prakticky hrála svůj charakterní opak s takovou věrohodností, že větší uťáplé puťky snad dodnes ve filmu není. Okultní tématika je zpracována natolik precizně, že se vlastně stává součástí všedního žití a o to víc z ní mrazí. Hra s divákem, zda se jedná pouze o přeludy nebo skutečný stav věci, je dotažena k dokonalosti. Víc k tomu snad nelze.

Naboostovaný ale přitom paradoxně dost civilní příběh? Check. Dobře provedený konkurz? Check. Originální akční scény, které jsou jenom dvě, ale bohatě to stačí? Check. O tomhle si kapitán dokonalý Američan může nechat pouze zdát.

Gumové postavičky létají vzduchem stejně jako naposledy. Stejně jako naposledy je vygenerován kvázikonflikt, který by se vás měl dotknout, leč vám je to úplně jedno, protože víte, že to stejnak dobře dopadne a tak dále. Když je nejlepší okamžik filmu Ant-manovo divadýlko, tak už je to vážně nedobré. Propad do průměru jako u ostatních marvelovských sérií.