Stanix

Fenomenální umělec, jež první polovinu života strávil na velmi vysoké noze a za bouřlivého potlesku všech, aby v druhé polovině života skončil u lopaty nenáviděný všemi.

Pokračování se trochu nafouklo o další postavy a je to jen dobře. Některé scény mě dostali až do záchvatu.

Já si nemůžu pomoct, ale já jsem se bavil výsostně, Ferrell mě zase dostal.

Pravděpodobně podobnou myšlenkou jako zde se nechal Marin Frič později inspirovat pro budoucího Císařova Pekaře. Ta podobnost tam trochu je. Jinak se nejedná o kdovíjakou Burianovu šou, ale spíše začátečnickou tvorbu. Přesto ale pobaví.

Tenhle film nepovažuju vůbec za komedii, vtipná mi nepřijde ani v nejmenším. Není ani kdovíjak zábavná svou zápletkou.

Jedna z nej Burianových rolí a k tomu vydařený příběh.

Hodně slabé, chápu že chtěl režijní tým docílit jisté formy autenticity, což se svým způsobem i podařilo. Poměr dřev a herců však musí být nějakým způsobem vyvážený, což se tady pochopitelně nestalo. Valašský Katalánec Fero Segrado film neutáhl a Bolkova postava byla snad špatný vtip. Pustím si raději Cestu z města.

Tohle je opravdu na palici. Audiovizuálně výborně zpracované, trochu loudavé, ale hlavním problémem je vyprávění na pozadí, které vtlouká do hlavy divákovi jak a co si má přesně myslet. Tohle mi lezlo neskutečně na nervy a v podstatě to zkazilo jinak výborný dramatický náboj filmu. Veliká škoda

Ajsnberk tedy umí lízt na nervy svou panickou dementností. Takto je kontrast s Woodym až přehnaně propastný. Pointa kulturní vložky v podání Murraye je silně parodická a do filmu příliš neseděla, naštěstí to byl jen krátký štěk. To je tak asi všechno k negativní kritice. Celkově suprová jízda a jak vidno pořád může v postapo zombie žánru zavát čerstvý vítr prosycený puchem rozkládající se tkáně.

Poměrně hardcore téma, díky čemuž si mnoho diváků nenajde, nicméně Day-Lewis to táhne se svým obvyklým maximálním odhodláním odvést práci dokonale a to byl v podstatě pro mě jediný tahák proč do toho jít. Pro porovnání se nabízí zdánlivě podobná herecká výzva ve filmu Čas probuzení, kde si to dal Bob De Niro s neméně usilovnou pílí. Tady však šlo o mnohem zajímavější scénář než je tomu u Levé nohy. A tak se stalo, že jsem v podstatě jen studoval herecký talent tohoto nevšedního umělce a co se dělo ve filmu bylo až na druhé koleji.