klukluka

Taky už jsem rozdal pár ODPAD!ů, ale v tomto případě bych si ho neuměl dostatečně zdůvodnit. Jsem rád za to, že si Italové vybrali knihu českého spisovatele, byť je to patrně další Vieweghův příšerný brak, jsem rád, že točili u nás, že tím našemu hlavnímu městu projevili určitou sympatii a nepochybně mu též udělali reklamu, že do epizodních rolí obsadili naše herce, že dali vydělat i dalším našim filmařům. Výsledek je slabý a slaboduchý, ale forma byla líbivá a standardní, rozhodně žádná amatérština hodná totálního zatracení.

Realita mnohonásobně předčila očekávání, která byla s ohledem na téma v podstatě nulová. A on to vtipný, krásný, jímavý film... Lepší už to snad ani být nemohlo.

Takový ty dobrý tři pecky. Strážnický brambůrky mám taky rád, ale s biftekem si je nespletu.

Tak nesympaticky stylizovaného hlavního hrdinu jsem neviděl už hodně, hodně dlouho. A jsem tomu opravdu velmi rád. Ta jeho tupost, kterou měl v podobě té věčně pootevřené chlebárny vepsanou ve tváři, mě neskutečně iritovala. Novinář/ spisovatel? To jako že fakt? To se toho musí čtenáři dozvědět- od chlápka, kterej se nebyl schopen vyžvejknout. Jinak všechno ok, ale Jacib mi byl těžce proti srsti.

Z této - druhé řady už jsem tak nadšený nebyl. Postrádal jsem tady ty futurologické technologie, které mě tak uchvátily v řadě první. Filmů o humanoidech, kteří - byť by byli sebedokonalejší - nemohou nahradit originální předlohu, jsem už pár viděl, stejně tak mě neohromí lovy lidí nabízející zvrácenou show davům a nadšené očekávání nenaplnil ani medvídek Waldo, i když v této řadě neměl z mého pohledu konkurenci.

Mazec! Pět let starej seriál a pro mě coby pro laika v oboru moderních technologií absolutní sci-fi - zejména tedy Patnáct milionů meritů a Celá tvá minulost. Jsem z toho tak vykulenej, že dokonce věřím tomu, že tentokrát by mohli opisovat vědci od filmařů a ne naopak. Jinak Patnáct milionů meritů pro mě nebylo lehce stravitelné sousto a vlastně se mi nedívalo moc dobře ani na Celou tvou minulost, ale ty nápady mě uhranuly. A Národní hymna mě rozesmála tak, jako už nic dlouho ne. Tuhle povídku rozhodně nezapomenu. "Jako paní premiérová," chtělo by se říct... :)

Bubububububububu... Kiš kiš, kiš kiš, já se nebojím, já se nebojím... OK. Ale jenom trošku.

Vůbec nerozumím tomu, proč tvůrci jednotlivé vraždy neseřadili chronologicky..? Pokud chci vytvořit portrét vraha, tak přece kopíruji jeho životní pouť a snažím se případně zachytit proměny jeho charakteru..? Místo toho se v zamotaném vyprávění dozvídám, že podle písma byl pětinásobný vrah materialista. Pokud má být tento rys poznávacím znakem zabijáka, tak jsme tady všichni mrtví- tedy pokud nás dříve nestihnou pozavírat. Jinak O.B. jistě hořce zalitoval, že šel kriminalistům tak na ruku. Ne snad, že mohl čekat méně než doživotí, ale ve srovnání s Vrábelem vyznívá ten jeho trest jistým způsobem podivně.

Asi poměrně reprezentativní průřez zásadními milníky porevolučního zločinu na území našeho státu. Sympaticky působila i sebekritika policistů, potažmo kritika tápající, protože dezorientované a proto chybující policie jako celku. Vadilo mi užití muže v červené teplákové soupravě na začátku a na konci dokumentu, o němž nevíme, o koho se jedná. Vadí mi rovněž způsob nahlížení na VRAŽDU spáchanou sochařem Opočenským.

Mělo to rozhodně svoje NEZAMĚNITELNÉ kouzlo a dokázalo si ho to udržet po celou dobu filmu. Současně to ale bylo místy hodně zdlouhavé a celkově velmi naivní a odtržené od reality- ta naivní šméčka by Mortdecaiovi zkrátka nemohla projít. Přesto jsem to ale čekal ještě mnohem, mnohem horší. Totální propadák se rozhodně nekonal, ten si představuju jinak.