pollstro

Scorseseho násilné a strhující drama o dlouholetém boji konkurenčních gangů New Yorku v 19. století, který je zároveň obrazem dozrávání městské metropole, která ve své době nepředstavovala Ameriku s široce otevřenými možnostmi, ale naopak byla prostředím plné sociální klaustrofobie a chaosu, ve kterém docházelo ke střetu odlišných národností a kultur - vznik demokracie. Epochální a vizuálně ohromující portrét tehdejší doby a společnosti, ve které Scrosese objevuje základy amerického snu v naprosté bídě, korupci, zločinu a násilí. Působivé inscenované sekvence plné archaických sil po celou dobu vytváří pocit filmové zábavy, která ale trpí narativními mezerami a těžkým důrazem na detail, či tematické opakování. Ústřední konflikt mezi vůdcem gangu a pomstychtivým synem je navíc příliš schematický, předvídatelný a dějově roztahaný. Navíc Scorsese zpočátku překvapivě selhává v prezentaci fungování tehdejšího světa a jeho pravidel, přičemž velká část pozornosti je věnovaná vývoji příběhu a dramatickému vyznění jednotlivých scén a vztahů mezi postavami. O to víc je ale působivější a záživnější sledovat postupný vývoj New Yorku, jehož dějiny jsou prezentovány jako bitevní pole moderní americké demokracie.

Opakované znepokojující ztvárnění manhattanských ulic New Yorku, které svým obsahem a stylem navazuje na téma Taxikáře, oproti kterému znatelně zaostává v celkovém vykreslení pocitů hlavního protagonisty. Film plný hořkosti, sžíravé ironie, zoufalství,  tísnivé atmosféry a všudypřítomné vnitřní duševní očisty, která je individuální projekcí každého diváka. Syndrom vyhoření doprovázející každodenní dění záchranáře je prezentován s odvahou, avšak s neustálým pocitem monotónnosti, který vytváří pocit těžkopádného příběhového stereotypu.

Na rozdíl od Scorseseho předchozího filmového životopisného portrétu Ježíše v Posledním pokušení Krista se nejedná o muže usilujícího o dokonalost, ale o dokonalost v podobě muže. Těžko si lze představit, že by postava dalajlámy mohla být v historicky-epickém filmovém životopise takto lidská a životaschopná. Kundun není obrazem věrohodného lidského charakteru a ani se o to nesnaží. Při akceptování toho aspektu se nabízí možnost zažít spirituální cestu životem 14. nejvyššího duchovního vůdce tibetského budhismu v období čínské invaze do Tibetu. V dialozích prosté, jednoduché a přímočaré. Naopak svojí atmosférou duchovní, klidné, osvobozující, krásné, úchvatné, povznášející, přitažlivé, pohlcující a nesmírně ambiciózní. Filmové zachycení pocitu duchovní existence člověka s bohatým vnitřním životem, jenž je obklopen pocitem klidu a rovnováhy, která je historickými okolnostmi narušena.

Stejně pečlivá analýza gangsterského podsvětí plného hazardu jako tomu bylo o několik let dříve v Goodfellas. Oproti předchůdci Scorsese tentokrát mnohem více směřuje svoji pozornost na vizuální stránku, efekt a stylovost veškerých scén, které jsou v rámci filmové tvorby bohatým aspektem plným barev, světel a virtuózních filmových nápadů. Jeho vykreslení hazardního města Las Vegas je nepochybně nejodvážnější, nejstylovější, největší a nejlepší ukázka tvůrčích aspektů moderní kinematografie. Takřka dokumentární vyobrazení temné kapitalistické minulosti fungování kasin a hazardu za pomocí nemilosrdně přesného tvrdého realismu a brutálního násilí, které se stává chladnou každodenní rutinou, a které je potřeba pro udržení mafiánského byznysu v chodu. Autentický obraz historie Las Vegas je historií velkých peněz. Stejně tak jako skutečnost korupce, podvodů, špinění politiků, kupování odborů, zastrašování konkurentů, trestání zrádců a podvodníku. Scorsese chápe podstatu a význam mafie, má absolutní kontrolu a potřebné znalosti na to, aby byl schopen s přehledem odvyprávět uvěřitelný příběh o organizovaném zločinu v prostředí odlišných pravidel. Navíc v závěru dochází k upřednostnění osobního konfliktu hlavních postav, jejichž osudové vzájemné vztahy získávají na intenzivní a citové síle, která upozaďuje úderný gangsterský aspekt celého filmu a význam kasina , a která zároveň dává hvězdné herecké trojici zasloužený prostor. Hazard, násilí, peníze, životní osud přátelství a tragický milostný trojúhelník ve městě, které nikdy nespí. Scorseseho pravděpodobně nejambicióznější projekt.

Větší odkaz a poctu si původní díl Top Gunu nemohl ani zasloužit. Od kýčovitého a naivního prvního dílu k diametrálně odlišnému filmovému zážitku, který s úctou a láskou vzpomíná na 80. léta a neustále se ohlíží zpět do minulosti, přičemž si uvědomuje svoji osudovou smrtelnost, zranitelnost, stárnoucí věk a omezenost v čase. Maverick je čistou obměněnou variací původního příběhu, je lehce předvídatelný, prostý, jednoduchý a přímočarý. Přesto svým obsahem, lidskostí a láskou k filmovému řemeslu představuje film z jiného časového období, kdy byl svět ještě v pořádku. Hlavní postava představuje snad posledního velkolepého filmového hrdinu, který jakožto outsider společnosti svádí souboj se současným společenským nastavením, a zároveň přenechává otěže mladší generaci, které se snaží přenechat a předat veškeré své získané dovednosti a zkušenosti. Cruise a jeho postava Mavericka mají společnou životní paralelu, kterou adresují divákovi a filmovému světu. Filmové rozloučení s pocitem obdivuhodnosti, respektu a nostalgie k hrdinům staré školy. Po vizuálně stránce dechberoucí, jedinečná, nadčasová a reálná akční letecká jízda, která svým provedením umocňuje celkový prožitek z leteckých soubojů, které patří společně s vnitřní konfrontací hlavního hrdiny s moderním světem mezi základní stavební aspekty filmu. Všudypřítomná ohleduplnost, ochota, láska a respekt ke kultovní značce ve snaze pokračovat v původním odkazu a zároveň cílené vyhýbání se současným společenským trendům a norem. Kosinski a Cruise dokázali v dnešní době vytvořit emocionální a akční film, který svojí atmosférou a celkovým zážitkem připomíná dávnou hollywoodskou éru kultovních akčních filmových blockbusterů.

Těžko najít v rámci české kinematografie horor, který by svojí produkcí, zpracováním a kvalitou dosahoval takto nadstandartního světového status. Veškeré dění postaveno na známé klasické šabloně Blair Witch, která je avšak obohacena o skutečný kanibalský příběh, jenž velmi efektivně napomáhá hlubší a děsivější atmosféře. Jákl ve své podstatě nenabízí nic, co by se někdy neobjevilo v jiných hororech, ale zároveň odměňuje diváka hravou, děsivou a pozoruhodnou strašidelnou zábavu, u které postupně roste míra neklidu. Ačkoliv se samotný film nemůže rozhodnout, zda je příběhem o kanibalech, sériových vrazích či démonech, lze ho jednoznačně zařadit v rámci skromné české hororové tvorby mezi úctyhodný a úspěšný projekt, který v domácí produkci dosáhl mezinárodních standardů, pomocí kterých je schopen porážet konkurenci a to jednoduše potěší.

Animovaný, multimediální, paměťový a nostalgický obraz 60. let 20. století, ve kterých vrcholil vesmírný závod o přistání na Měsíci. V první řadě především soubor různorodých vzpomínek o každodenním životě tehdejší doby, pomocí kterých Linklater vytváří koláž nádherných dětských vzpomínek, a zároveň teleportuje diváka do minulosti, přičemž mu umožní skrz jednotlivé epizody a dětské postavy doslova prožít dané období plné nevyzpytatelných možností a nádherných vzpomínek. Volně propojené a navzájem provázané momenty bez nutnosti příběhového akčního vývoje vytváří nostalgický a příjemný pocit dávné minulosti, která je s nadsázkou zkreslena dětským pohledem na svět. Divák zprvu dostává absolutně něco jiného, než původně očekává. Většina část příběhu patří nostalgickému vykreslení tehdejší doby a samotné dětské vesmírné dobrodružství parafrázující skutečné přistání na Měsíci získává prostor až v samotném finále, přičemž mohou tyto dva odlišné příběhové projekty působit nekompatibilně mezi sebou. Avšak pravdou je, že dětská fantazie si dokáže představit vše, což dokazuje závěrečná pronesená věta. Příběh ani ne tak o cestování vesmírem, ale o cestování časem s důrazem na dětské zážitky, okamžiky plné svobody a dobu, kdy byl svět ještě v pořádku. Navíc celý vizuál je proveden pomocí nádherné animační techniky rotoskopie.

Filmová adaptace stejnojmenného populárního románu je obrazově bohaté a inscenované drama o konfliktu mezi touhou a osobní odpovědností ve světě, který teprve utváří strnulé a zdrženlivé společenské konvence společně s úzkými morálními koncepty. Zcela netypický a nevýrazný Scorseseho film je především určen pro sofistikované diváky se zálibou v literárních adaptací historických románů se statickým zaměřením na pomalé filmové vyprávění. Jeho schopnost pomalého a pečlivého vykreslení zdrcené mužské vášně vyžaduje absolutní pozornost a vnímání jednotlivých citových složek příběhu, které napomáhají vnitřnímu procítění. Obsahově jednoznačně bohaté, avšak formou vyprávění velmi těžkopádné, nevýrazné a emocionálně prázdné.

Stejnojmenný remake psychologického thrilleru o pomstě bývalému veřejnému obhájci. Působivá, komplexní a bohatá filmová tvorba plná klasických tvůrčích aspektů a odkazů na dávné doby klasického hollywoodského thrilleru s Hitchcockem v čele. Scorsese obratným filmařským talentem přebírá zavedené konvence a přizpůsobuje si je k vlastním tématům, obsesím a moderní době, ale s neustálou úctou, respektem a láskou. Ačkoliv nevšední zpracování může působit výstředně, je z každého momentu znatelně cítit filmařská hravost, která se pokouší najít hranice žánrových kombinací. Navíc vše s jedinečným původním hudebním doprovodem Herrmanna. Filmová, trýznivá a smyšlená cesta peklem s důrazem na vinu a trest, která je čistou vzrušující filmovou zábavou, kterou náležitě ocení každý filmový fanoušek dávných thrillerů.

Detailní a stylová zpověď bývalého gangstera, která dodnes na základě nevídaného a ve své době zcela originálního způsobu vykreslení organizovaného zločinu patří mezi největší filmy v gangsterském žánru, jenž je navíc svým stylistickým obsahem natolik originálním a nezaměnitelným zástupcem, kterým Scorsese definoval zcela nový prototyp mafiánského filmu. Rovněž využívá velké množství rozdílných příběhových epizod, které na sebe přímo nenavazují, naopak jsou velmi roztříštěné a diferencované, přesto jejich vzájemný sled a prolínání je natolik přirozeným funkčním prvkem, který vytváří kontinuální pocit stylové zábavy, která posouvá celé dějství kupředu, a zároveň podrobně analyzuje prostředí a veškerá pravidla zločineckého světa plného násilí. Přesné využití moderních filmových přístupů a prostředků vede k důslednému zkoumání pokřiveného světa, stejně tak jako k emocionálně strhujícímu a vzdáleně reflektujícímu obrazu, který reprezentuje hořkou realitu okolního světa jdoucího proti pravidlům. Scorsese s mimořádným filmařským citem ovládá veškeré aspekty filmové tvorby. Dává jedinečnému hereckému obsazení absolutní volnost v improvizaci a zároveň není těžce svázán vývojem příběhu. Násilí vykresluje tvrdě, nepříjemně ale s neustálým respektem a překvapivým důvtipem. Vizuální a bohaté obrazové sekvence doprovází hudba, která má klíčovou roli ve vyznění jednotlivých scén, jenž vrcholí upřímným, morálním a hořkosladkým závěrem. Od atraktivního vykreslení zločineckého světa, přes vnitřní psychologický souboj a vývoj hlavního hrdiny, až po vzájemný konflikt všech zúčastněných.