fraktal

Ikona moderního člověka na pozadí boje o internet (SOPA, wikipedia & wikileaks, open access, network neutrality etc) Na webových stránkách filmu je mmj. petice na podporu vymahatelnosti (skutečného) práva: http://www.takepart.com/internets-own-boy#takeaction Vlastní film pak je dostupný na netu pod CC licencí.

Snaha ukázat stejnost a zároveň nesmyslnost našeho výběru klíčů výběru a tvorby hranic. Lehká ironie našich "kulturních" základů a "krestanskych" hodnot. Pasivita křesťanství vůči svému zániku. Obětní (mučednický) postoj zničené kultury i země.

Magické vyprávění připomínající Coraline od Neila Gailmana, jen ještě o jednu kategorii lepší. A to říkám coby fanoušek N.G.. Velmi příjemné, civilní a přitom velice jemné (pohádkově citlivé) vyprávění neulpívající na prvním dojmu. Kupř. žádná z postav není zcela kladná (či záporná) - ale vše je popsáno v souvislostech - jak žal způsobuje zatmění ostatních emocí, jak stesk probouzí žárlivost a jak naděje je oslnivou...

O dost jinak rozvedený film oproti původnímu kraťasu - přibyla zde zcela emancipační linka, kdy se Leo probojovává ze své zlaté klícky, by mohl konečně mít stejné problémy, jako všichni ostatní. Mně osobně se líbil jinak (a asi i více) nežli krátká předloha.

Ve srovnání s celovečerní versí více je tohle daleko prostší, ve smyslu přirozenější a nenáročnější - prostě sledujeme linku prvního kamrádství - a první lásky, nic víc, nic méně. Prostá krása.

Dokument hledající souvislosti mezi mediálním obrazem maskulinity a krizí mužnosti. Očividnost dichotomie gentlemanské výchovy, která očekává, že vychová ohleduplné a všímavé muže, oproti chlapáckému pojetí, ke kterému vede společnost své syny ("Nebreč tu jak nějaká 9-ti letá holka!") prostřednictvím médií, sportu i rodinou výchovou. Snaha nejen o kritiku nesmyslnosti očekávat beránky při výchově vlků ale i o ukázku ostrůvků, kde se s city mužů pracuje a jak velké změny lze dosáhnout pouhým vytvořením bezpečného prostoru a nasloucháním.

Přiznám se, že mi dost vadila jistá tezovitost, se kterou filmaři do projektu šli: místo hlasu samotné Amy tu slýcháme především ódu na tuto ikonu, kterou její okolí (rodiče, partneři manažeři a hlavně - ti odporní paparrazzi přeci) celou dobu jen využívalo a nakonec dohnalo až k smrti. Škoda (potenciálu), zpěv i osud velmi zajímavej. Emoční doják ženoucí to vše na maximum přes domácí video s touto holčinou...

S01E09 - cca 20.min a dále - nabito hláškami: I still have scars on my stomach from the second-degree burns. Stop it! Fucking monsters sorry. That locker room might have made my father the man that he is but it also made me the woman that I am. After that, I quit the swim club. I quit trying to fit in, trying to be one of them. I knew I never would be. But more importantly, I didn't want to be. Their violence... was petty and ignorant, but ultimately, it was true to who they were. The real violence... the violence that I realized was unforgivable... is the violence that we do to ourselves, when we're too afraid to be who we really are.

Severský (čti: velmi drsný dějový obsah, atmosféra vykreslována hrůzyplně nádhernou krajinou, úžasná kamera, absence hollywoodských barbie a zbytečných romantických scén) seriál z Nového Zélandu, kde ač se nikdo nechová logicky, natožpak "racionálně", všechny postavy jsou pravdivé. Zapadlý klenot.

Kniha vcelku ušla, ale tohle bylo (alespoň pro mne) o dost horší: chyběla zde jak parodie, tak i sebeironie, která byla pointou originálu a zůstal jen vyprázdněný, již 100x viděný "příbeh".