numan

V kategorii dobrodružných filmů pro adolescenty je tohle letošní jasná jednička. Od první do poslední minuty jede vskutku nekompromisním tahem na bránu a dokonce občas nabízí i myšlenku! (Různost přístupu lidí ke svobodě jako alegorie na totalitní společnost - někomu stačí žít až do smrti na place velikosti strahovského stadiónu a vehementně se brání čemukoliv novému, co by mohlo jakkoliv ovlivnit jeho zažitou rutinu - neboli dejte prosťáčkovi buřty, pivo a garsonku v paneláku a klidně kvůli tomu pár intošů pozabíjí...) Vizuálně dotažený šmrncovní akčňák, který si dnešní pubíci, rochnící si v zoofilních trapárnách typu Twilight Sagy ani nezaslouží. Yop, a s tak otevřeným koncem, že připomíná spíš pilot seriálu. Ale to v tomhle případě vůbec nevadí, dokonce se vyjímečně na dvojku i těším, což se mi stalo naposled asi před pěti lety. Na to, že to je první celovečerák bývalého filmového grafika (mmch super efekty), je Maze Runner naprostá bomba. Wes Ball has balls!

Kecy, prdy, beďary a bouřka. Pokud je na tomhle příšerném family-shitu něco solidního, jsou to vizuální efekty. Ale proč kvůli pár letadlům ve větru obětovat 90 minut života... Nepoužitelní herci, stupidní scénář, nulový děj, idiotské dialogy a magoři, neustále něco točící na všechny existující druhy kamer. Selfie, čelfie, prdelfie. FIlm, který není katastrofický, ale katastrofální. A tak dobrá to mohla bejt komedie!

Evropská variace na Blade Runnera, potvrzující teorii o tom, že homo, sám sebou hrdopyšně nazvaný sapiens, je jen takový nedůležitý vývojový mezičlánek. Při četbě většiny zdejších komentářů jsem dospěl k přesvědčení, že to není teorie, ale pravda.

Uhozená sexistická s*ačka s naprosto odpornými charaktery a dotáčeným chemickým smíchem. Sheenovy košilky jsou asi tak xežrání jako kuchařské umění Ládi Hrušky.

No už bylo na čase aby šanci dostal i jinej druh. Homo na Zemi dosralo, co mohlo. Mmch být Serkisem asi bych se hluboce zamyslel nad tím, že mým hlavním odkazem téhle civilizaci je slizký mutant Glum a lidoopičák. B-) P.S.: Pro všechny, co někdy dojdou až sem - ještě jednou uvidím to hnussný paslovo "filmek" a duvenbleyt. To je skoro tak *mUcK* *MuCk* výraz jako "vnadná", "ssselebrita" nebo "hňahňat". Blueeeeeeeeeeeeeee :P

Nemůžu si pomoct, ale z Intruders je přímo cítit, že jejich spolupachatelem je někdo, kdo se živí žánrem "found footage" - je v nich jistá naivní nedovařenost, typická pro tenhle "styl". Ovšem panu kameramanovi se naštěstí tentokrát pracky netřesou, takže hurá! Člověk dneska musí mít radost i z maličkostí. Ačkoliv tenhle seriál není žádný zázrak, pořád je mnohem stravitelnější a zábavnější, než stylově příbuzní Leftovers, i když ve vypatlanosti jednání hlavních postav si obě díla místy opravdu nemají co vyčítat. Absence typického klaďase je v tomhle případě spíš plus (krysí xichty John Simm a James Frain mají do ideálního hrdiny asi tak daleko jako hobit Watson z Farga), ale charaktery jsou většinou příliš křečovitě nečernobílé, takže působí dost nepravděpodobně. Totéž se týká vykonstruované zápletky, tvářící se skoro jako Da Vinciho ko-kód. Ale pořád je to suma sumárum mírný nadprůměr. A moje velké díky tvůrcům seriálu za připomenutí Mozartovy nádherné sladby Ave Verum, při které se prý mj. moc hezky vraždí. B-)

Konečně jedna pětihvězda, už bylo na čase! Penny Dreadful je romantický horror v hypnoticky pomalém tempu, který s neuvěřitelnou elegancí splétá dohromady příběhy Frankensteina, Draculy, Doriana Graye + další zdánlivě nesourodé ingredience. Herci jsou naprosto excelentní a explicitní sexuální scény, vulgarismy ani krvavé orgie nepůsobí jako laciný exhibicionismus, ale jako logická a naprosto ústrojná součást celého spektáklu. Viktoriánský Londýn vypadá víc než působivě a atmosféra by se občas dala krájet. Nečekal jsem, že to bude až TAKHLE dobré.

Tedy při vší úctě - tohle kabuki se opravdu nepovedlo. Kijošiho Kurosawu mám rád, obdivuju jeho styl a Kairo považuju za nejlepší asijskou duchařinu vůbec. Ale tahle podivná romantická detektivka, ve které občas vysublimuje ze zdi nebo ze stromu nějaká ta duchyně, mě nechala ledově chladným. Režisérovu typickou poezii a kreativní vidění světa nahradila pouhá rutina, zmizel závoj originality a odhaleno bylo to, co mělo díky jeho umu zůstat milosrdně skryto: slaboučký kostrbatý nepříběh, typicky asijské přehrávání, které u jiných jeho kusů tolik neobtěžuje, nedotažený vizuál, který sem tam působí až odfláknutě (a to se týká i místy až bezcitného střihu), dějové zkraty (zacházet takhle někdo s tisíc let starou mumií, nepochybně by za to šel bručet - místy mi to připomnělo crazy komedii Jo s Louisem de Funes....),hodně laciné lekačky, které do průměrných horrorů sice patří, ale Kijoši se jim většinou vyhýbal, a v neposlední řadě zbytečně přepálená stopáž. Od scénáře přes techniku až po herce nejslabší Kurosawa.

Tak už ho má i Guillermo del Toro. Myslím seriál. Podobně jako už ho má i Eli Roth (Hemlock Grove). A totok Štefan Špilberk jich má už dokonce několik. Špička filmových režisérů a producentů houfně migruje do televizních vod a většinou to nedopadá vůbec špatně. Taky "The Strain" není vůbec špatný seriál, ale má jednu pro mě dost podstatnou slabinu, a tou je kompletní casting. Všichni jsou v něm tak sympatičtí, že bych je nejradši sežral sám - od chlapečka přes maminku až po kladného mexického kriminálníka či krysaře původem z Ukrajiny, o staré paní s Alzheimerem nemluvě. Všichni jsou na pěst - snad až na toho starého žida, co se mu každou chvíli udělá šoufl. A pak někomu z nich fanděte... Ovšem sympatické je, že tihle upíři jsou hnusní a strašně smrdí. Kdyby takhle smrděli Čulénovi, tak by si mladá Bella z uhozené tragikomedie Stmívání raději honila pipinku. B-)

Prapodivné americkokrásovní rodinné drama, využívající k lapání fanoušků sci-fi motiv jakéhosi záhadného zmizení 2% světové populace. Reakce jednotlivých charakterů na tenhle základní fakt jsou silně přepí*ené, často zcela nelogické a strašlivě dramatické - aby bylo o čem hrát a tvářit se, jako že to je "ze života". Post-postmoderní schíza, pošukaná ještě mnohem víc, než současná civilizace, která se do konce první série nerozhodla, čím a pro koho vlastně chce být. A stejně jako jsou samotní Leftovers žánrově prapodivnou směsicí lecčehos, je i hudba k nim zcela schizofrenní - jednu z nejhezčích seriálových znělek v klasicistním duchu občas střídá takové to árenbí kňourání, stydká country či dokonce francouzský šanson. Pejsek s kočičkou uvařili dort a leckomu se z toho může udělat blivno.