Ben Nevis

Hodnocení dávám spíš za společenskou potřebnost takového filmu než filmařskou kvalitu. Postsynchrony byly tradičně tragické (zajímavé, že u Dukly 61 to šlo udělat, ať rozhovor nevypadá jako nekvalitní dabing), Máj přehrával a Vaculík byl víc minimalistický, než bylo třeba. Kauzu jsem sledovala, ale pak se dlouho vyšetřovalo, takže je fajn, že film všechno osvětlil.

Tempo filmu kopíruje Titanik, tudíž nechybí ani romance, ani věštírna, protože pokaždé se najde někdo, kdo ví, že dojde k neštěstí a proč (o případech, kde se věštilo a k ničemu nedošlo, se filmy netočí, že?). Takže není divu, že je Dukla stejně líbivá. Vytkla bych akorát, že neuvedli v ději nebo titulcích osudy viníků, protože film vyzněl, jako že se nic nevyšetřovalo a po pohřbu jedeme dál. Chápu, že za komančů bylo všechno povinně špatně, ale zase taková svévole nepanovala ani v šedesátých letech. Nejvíce kritizovaný dialekt se dal zvládnout. Bohemáci hlavně nechápou, že každá rodina mluví trošku jinak a pokud tam pracovali lidé ze tří států, každý si svou mluvu přizpůsobil, ať mu ostatní co nejvíce rozumí. Kladně kvituji, že se herci alespoň snažili mluvit po našimu.

Toto je o teenagerech, kteří nefetují, rodiče je nebijí a přesto mají své životní tragédie, nad kterými se časem pousmějí. Všichni jsme tím prošli. Tvůrce se snaží ozvláštnit příběh hlavním hrdinou s handicapem a romantickou linií, která už začíná být ve filmařině tuctová (co si budeme povídat, gayů je v Hollywoodu víc než 4% a konečně se mohou utrhnout z řetězu :-)). Nicméně je to příjemné pokoukáníčko bez rušivých elementů, jak se někteří snaží do takových filmů za každou cenu nacpat nějaké "drámo".

Už se natočily bezvýznamnější události než teroristický útok o pár mrtvých, ale film má hlavně bavit, což se Dnu Patriotů daří. Čečenci (všimli jste si, že národnost tam skoro není zmíněná?) jsou vyzbrojení jako kdyby šli lovit Ramba s Predátorem, takže o efektní výbuchy není nouze. Příběh není unyle klišovitý s bezchybnými policajty (ve filmech většinou nestřílejí do vlastních) a Sherlockem, který vydedukuje od obalu od Kitekatu, kde najdou teroristy zítra ve 12.00. Taky tu hraje roli náhoda ve větší míře, než bývá ve vymyšlených příbězích. Vytkla bych však zbytečně moc postav, které mají pouze za úkol dojmout, a ve filmu se objeví jenom proto, že z nich novináři udělali celebrity.

Takový pěkně zpracovaný film o běžném dni v Klokánku. Pouze děti jsou větší a nehrozí, že v tom zařízení stráví delší dobu. Vychovatelé by pro ně rádi udělali víc, ale jsou tu pravidla. Snímek nebuduje žádný velký příběh, je tu spíš více minizápletek, které se na konci rozpletou. Nesnaží se být příliš temný a dojemný je tak akorát. Nevím však, jestli je nejlepší zaměstnat bývalé chovance podobných zařízení, kteří si v sobě nosí vlastní traumata. Nebo přidávat k trápení dětí vlastní trable a dokazovat tím, že traumata nezmizí a že fyzické bezpečí duši nevyléčí.

Body jsou hlavně za fungující romantickou linku, kdy se oba protagonisté nechovají jako kreténi, protože jim to předhazuje scénář. Teda když pominu ty záběry z denního snění, v němž spočívá kámen úrazu. Párkrát to bylo vtipné, ale pak už toho bylo moc. Taky ten výlet kolem světa byl na postavu Waltera poněkud extrémistický a extravagantní. Člověk léčící se z klaustrofobie se taky hned nenechá zavřít do rakve. Ale jinak na Bena Stillera je to slušný snímek, který ničím neurazí.

Tento boxerský příběh jsme už viděli mockrát. Vrchol, pád, opětovné sbírání se na nohy atd. Na můj vkus je to moc politicky korektní (dcera se nejde dívat na zápas, protože by režiséra roztrhala Liga matek), ale příběh je postavený dobře, postavy jsou rozmanité a jejich vývoj je přirozený. PS: Když nevadí boxovaní jako obživa otce samoživitele, co třeba striptér v gay klubu?

Bohužel příběh je slabší, i když jsem viděla horší digitální orgie. Vrší se tu klišé na klišé, nic není pořádně rozpracované, protože je třeba nechat většinu stopáže pro dračí přelety, přeměny ve zvířata atd., což muselo stát peněz. Na druhou stranu některá klišé a vyústění byla vynechána, za což autorům díky. Jako popcorn naprosto vyhovující.

Asi bych dala větší prostor té první části, protože psychologie se na plátně těžko zobrazuje, aby divák pochopil, co se odehrává v hlavách protagonistů. Téma je ale určitě nosné. Když už nic, tak (na rozdíl od detektivek) ukazuje, že po vysvobození nenastává happy end přepnutím tlačítka.

Hodnocení ubírá zdlouhavý úvod, kdy se rozplétání událostí táhne jako noc na polárním kruhu. Oceňuji však jedno překvapení, které nešlo uhádnout dopředu a taky správně hororový konec, který si asi nechával prostor na dvojku.