Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Horor

Recenze (841)

plakát

Ruby Sparks (2012) 

Dala bych víc hvězdiček, protože námět se mi líbil. ale konec to zazdil, protože co udělal Calvin, aby si zasloužil druhou šanci? Pokud má povahu takovou, že ideální přítelkyně je na odchodu, nepomůže nic. Vady na charakteru se nedají přeučit, maximálně tolerovat. V tom udělal pan spisovatel chybu, protože sám sebe vidí rovněž jako bezchybného a hledá k sobě dokonalý protipól. Nicméně Zoe Kazan měla co hrát a oba protagonisté se rolí zhostili solidně.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Takto má vypadat povedená adaptace literatury. Příběh je ve skutečnosti ubohoučký - závod s časem, aby milovaný virtuální svět nezneužila komerční firma. Protagonista je nerdovský teenager, který kromě záchrany světa řeší své hormony. Jenže Cline a Spielberg do toho dali tolik nadšení, že je velice snadné stát se na dvě hodiny tím nerdem a rozplývat se nad popkulturou osmdesátých let. Obdivovat miliardářského tvůrce, který by v normálním světě sklidil pohrdání. Neřešit příběh z pohledu nezávislého pozorovatele, který vidí v Oasis pro lidstvo cestu do pekla. Nebo z pohledu "populárních" spolužáků, kteří v Oasis nemají místo. Vizuál je samozřejmě špičkový. Nebylo chybou ušetřit za áčkové herce a vsadit na ty méně známé.

plakát

Tísňová linka (2013) 

Dobré provedení a sestříhání napínavé honičky s časem zkazí závěr, kde se najednou všichni začnou chovat jako idioti. Ale je to holt v pravidlech žánru, že dívka/žena vchází do psychopatova brlohu zásadně neozbrojena a v žádném případě nezavolá posily ze svého nabitého telefonu, kde se signál nachází o pár příček žebříku nahoře. V tomto je postava Abigail napsaná o hodně lépe, i když její role může lézt divákovi na nervy.

plakát

Co děláme v temnotách (2014) 

Byla zábavná forma (dokument) + hlášky. Zápletku to moc nemělo, ale jako dokument z běžného života upíří komunity to ani děj nepotřebovalo. Tohle prostě Hollywood neumí, jsou příliš svázání politickou korektností, cechy, nářky minorit, popřípadě běžný redneck nebo volič demokratů tento humor nechápe.

plakát

Zůstaň nablízku (2017) 

Po celou dobu filmu neřekli Wendinu diagnózu a nemyslím si, že každý má v blízkosti nějakého autistu, aby poznal příznaky. Ty se navíc u každého mohou lišit. Možná nechtěla Dakota přehrávat, ale já bych z dvouminutového rozhovoru nepoznala, že je s ní něco v nepořádku. Wendy je ale výjimečná dívka, protože na rozdíl od mnoha zdravých lidí dokáže dokončit velký projekt. Ať je to 450 stránkový scénář (chudák Spock :-)) nebo jeho doručení do Paramount Pictures. Tvůrci však mají strach ukázat její postižení v plné škále, aby nesnížili sympatičnost a líbivost hlavní hrdinky. Proto mi film přijde falešný a prázdný, jak by řekl pan prezident. Scénář však dokáže udržet divákovu pozornost a Star Trek taky můžu.

plakát

Slídil (2014) 

Co si budeme namlouvat, některé profese psychopaty přitahují. Tento film krásně ospravedlňuje pojmenování "novinářská hyena". Novináři se na Zemana mohou čertit, jak chtějí, ale takoví takyreportéři typu Lou Blooma (pro změkčení je držen na volné noze, jinak by reálné stanice tvůrce rozcupovaly), řemeslu čest nedělají a nikdo s nimi nic nedělá, protože média je potřebují. Čekala jsem, že hlavní postava dojde dál a začne nějaké krváky vyrábět, ale ani to nebylo třeba. Finále odpovídá ladění snímku a hlavní hrůza spočívá v pocitu, že to klidně mohli natočit podle skutečných událostí. Gyllenhaal hraje svého funkčního šílence přesvědčivě, ale do plného počtu hodnocení by to chtělo vystříhat hluché pasáže, které film nikam neposouvají (např. rozmluvy s "asistentem", kdy se citují nějaké motivační příručky).

plakát

Operace Entebbe (2018) 

Téma na film to není ani trochu nosné, protože co funguje v reálu (úspěšná záchrana rukojmích za co nejmenšího počtu ztrát), nefunguje ve filmu, který má těžit z napětí. Hlavní problém vidím ve vyprávění ze strany teroristů, jejichž váhání je způsobeno malou angažovaností ve věci. Celý problém je probrán v myšlence "Je správné, aby Němci ZNOVU zabíjeli židy?" Nebýt liknavostí únosců, nemohli by se Izraelci holedbat takovým úspěchem. Pokud tvůrci MUSELI vložit uměleckou vsuvku, měli vybrat něco, co má vztah k ději, postavám, tématu. Takto je to jenom WTF, i když samotné vystoupení a doprovodná hudba se mi líbily.

plakát

Teror (2018) (seriál) 

Z předlohy už si nepamatuji detaily, ale vzhledem k rozsahu nebyly všechny pasáže záživné, protože Dan Simmons je tak trošku grafoman (viz jeho sága Hyperion). Seriál sází na prověřené herce a spoustu dialogů, protože zbytek rozpočtu sežral Tuunbaq. Nějak se vytratila eskymácká mytologie, kterou omezili na konstatování, že příšera není přirozená. Na můj vkus moc zkrátili čas na lodích a filosofické proslovy uspávají. Divák musí čekat na poslední desetiminutovku, jestli se začne něco dít. Proto dávám průměrné hodnocení, i když jsem se těšila. Sytý hladovému nevěří a herec v pohodlí a teplíčku nezprostředkuje "terror".

plakát

Lásky čas (2013) 

Je to sice pomalu plynoucí film, kde se toho moc neděje, ale líbila se mi ústřední myšlenka. Většinou se točí filmy pro chlapy, co chytají druhou mízu a ztracená léta s nevyplněnými sny. Tady se řeší užívání každého dne, ale ne ve stylu YOLO, ale všímání si pěkných detailů. A že sousedův trávník není vždycky zelenější, třeba máš to nejlepší už doma.

plakát

Tajemství smrti slečny Neznámé (2016) 

Postrašil a nezklamal. Ještě stále někteří filmaři umí udělat žánrový film pro milovníky hororu, který nespadá do kategorie levné letní béčko pro teenagery. Autopsy dokazuje, že u hororu je méně více (platí i u stopáže), tj. místo nákladných efektů stačí klepání hůlky za dveřmi. Stačí mít nadané herce, u kterých je znát, že se bojí.