Ben Nevis

Filmu bych vytkla příliš dlouhý rozjezd, při kterém to vypadá, že dětský talent Abigail čerpal stejně jako Tomáš Holý výlučně ze své roztomilosti. Sestry nevykazují žádné psychopatické sklony, které by vysvětlovaly jejich záměr. A jejich chování zase nevykazuje známky vyšší inteligence. Nicméně druhá část je zahraná, jak má, protože jsem se dokázala vžít do toho, co holky prožívají. Ani mě nepřekvapuje, že se podobná událost stala. Každou chvíli se dočítáme o tom, jak teenagerka s kamarádem zavraždili její rodiče. Vysoké tresty jsou na místě.

Ona celá série SW je brakově laděná a poslední dvě trilogie spíš dělají radost fanouškům (a kase producentům), než že by se o něco snažily. Nejvíce se mi ze světa SW líbila herní série KOTOR, ale to bude tím, že hra je podrobnější a hráč se lépe zabere do děje. Co se týče Posledního Jedi, i tady platí, že na co Abrams sáhne, to se promění ve zlaté valouny. Akorát by se nemusel tolik podbízet fanouškům a místo toho nabídnout originální příběh. Pořád jsem čekala, komu zase upadne pazoura. Nebo proč se temňáci učí Sílu celé dekády, ale správňákovi stačí pár lekcí a udrží se světlý? Skoro to vypadá, že učení je na škodu a mistři řádu Jediů vychovávají pouze Sithy. ;-) Taky jsem čekala, že republika po dvaceti letech bude něco víc než jenom pár rebelů. Celá trilogie je prostě recyklace první trilogie s Lukem. Akorát zatímco Leia se oklepala ze zničení domovské planety bleskově, moderní záporáci fňukají a svádějí víc niterních soubojů než s mečem. Nicméně je to stejný kotel akce, zábavy a dojímavých scén, na jaký jsme zvyklí. Last Jedi jsem si opravdu užila.

Je to bezesporu zajímavý příběh. Je dobře, že tvůrci z toho neudělali tuctovou akční střílečku a honičku, protože by tím zničili punc autenticity. Dávám plus za náhled do politiky USA a bohužel zobrazený amatérismus se studenou válkou neskončil, jenom se přesunul do jiných krajin. Týpkům jako Barry Seal se teď říká soukromí kontraktoři. Dávám mínus za nucenou adoraci morálně prázdného člověka, který pomáhal zničit víc životů než kdyby byl nájemný vrah. Protože někoho, koho hraje Cruise a je napsaný jako sympaťák, nelze neobdivovat. Pak se divíme, že z jistého Kajínka je celebrita, která dostává prezidentskou milost.

Film nejde nesrovnávat s původní adaptací. Nemyslím si, že je dobrý nápad rozdělovat téma na film Děti a film Dospělí. King dobře věděl, proč nechává ty příběhy prolínat. Jde tam o paralelu a mám obavu, že film na stejné brdo s jinými herci bude po větší část nudit. Pennywise mi nepřijde tak strašidelný jako jeho předchůdce, kde bylo na první pohled vidět, že tento klaun nepřišel pobavit děti. Dále bych čekala, že při tak dlouhé stopáži bude čas na vývoj postav. Jenže stopáž je věnovaná akrobatickému umění Pennywise a divák se nedozví, proč děti uspěly tam, kde dospělí selhali. Kdy už konečně nějaký režisér pochopí, že Kingův talent netkví ve vytvoření nejstrašidelnějšího filmového monstra?

Nejsem cílovka válečných filmů a nedosahuji orgasmu při každém BUM PRÁSK a napalmovém ohýnku. Přesto oceňuji technické zpracování a chvalozpěvy jsou na místě. Nicméně mě nezaujal autorský záměr udělat všechny postavy anonymní a důraz na přežívače, zatímco hrdinů je tam jenom pár. Celý ten námět je jenom o tom, jak je válka nesmyslná a většina lidí zahyne naprosto zbytečně. Akorát že válečným štváčům je to jedno a vojáci jsou pro ně čísla. Navíc moderní válka vypadá úplně jinak.

Vracíme se dějově do prvního Vetřelce, ale už tu chybí to tajemno způsobené fantazií tvůrců, kteří museli pracovat s papírovými maketami. Dalo by se říct, že počítačová grafika zabila žánr a za chvíli bude takové filmy generovat AI. Něco jako striptýz, kdy vaše oblíbená dívka přijde na scénu už nahá. SPOILER: Taky se mi nelíbí odhalení původu xenomorfa. Velká část hororového prožitku byla o tom, že z hlubokého vesmíru přichází něco neznámého.

Líbí se mi tento typ filmů o dětech, které nejsou až tak úplně pro děti. Naivní dětství je utopie, která neobstojí v realitě dospělých neschopných udržet vztah a postarat se o potomky. Hlavní hrdinka je znovu a znovu zklamaná ze světa dospělých a musí si hledat svoji cestu nástrahami dospívání. Film stojí a padá na herectví mladé Eloise. Vedlejší linky jsou pak ozvláštněné panoptikem postaviček, jejichž počínání má i tragické důsledky.

Ocenila jsem komediální ladění, protože jinak by bylo utrpení sledovat hlavního hrdinu, který je sám sobě nepřítelem. Naštěstí má srdce na správném místě, tak mu člověk přeje co nejvíce úspěchu. Nicméně směr od Pavarottiho do televizní show nepovažuji za kariérní úspěch v oboru. Film je ukázka, že možností dosáhnout cíle je mnoho, stačí si zachovat optimismus a otevřenou mysl.

Mírné spoilery: Příběh je bohužel nedotažený a atmosféra to nezachrání. Příroda se omezuje na sníh, pár nebezpečných zvířátek a vrčení motorových sání. Detektivka to taky není, protože detektivové nic nevypátrají. Dozvíme se akorát z flashbacku, jak to bylo. Takže vlastně šlo o to, že v indiánské rezervaci ve 21. stoleté panují zákony Divokého západu a nezkušená agentka FBI se místo prosazování práva nechá vláčet okolnostmi.

Má to umělecké ambice, ale k čemu je nápaditá kamera naroubovaná na plytký příběh, spoléhající se na wow efekt z rozměrově přemrštěných digitálních bestií? K čemu se díváme 5 minut na zrychlené Artušovovo dětské pachtění, když pak v dalším ději o všechno přijde? Proč potřebuje záporák obětovat milovanou bytost tam, kde by stačilo jinému trošku intrik? Být to fantasy s novými postavami, nebála bych se film typově přirovnat k Barbaru Conanovi. Ale tím Artušem to všechno zkazili.