Ben Nevis

Na asijský akční film to mělo dobrý příběh, ale na historický film se to příliš soustředilo na divácky vděčné bojůvky. Hrdinové se mlátili puškami, meči i beze zbraně. Nejvtipnější byl intelektuálský bojovník, kterému při všech těch saltech drží brýle jako přilepené. O čínské historii toho vím pramálo, proto mě potěšilo, že příběh by pochopitelný i bez přídavného studia reálií. Vadilo mi zpracování, kdy začínáme na konci příběhu a s pomocí flashbacků se vracíme do minulosti. To by nevadilo, ale na konci zase opakují finální bitvu, včetně záběrů, co už jsme viděli. Příběh je dost hluboký a dojímavý, takže neruší ani to, že to je prakticky budovatelská agitka.

Tempo je klidné, postavy se rozehřívají velmi pomalu a zápletka s orgány startuje velmi podivným nálezem, nad kterým mi hlava stojí. Příběh tudíž vyznívá trošku absurdně (skoro hororově), než aby byl obyčejnou sondou do životů nelegálních emigrantů. Avšak všechno se to v průběhu filmu příjemně komplikuje, některé věci překvapí, jiné zase ne, a konec nepatří do sbírky limonád. Ejiofor je sympaťák, ale Tautou mě svým herectvím nepřesvědčila.

Na ten film jsem se těšila, ale nedostavilo se to příjemné tetelení spojené s konzumací neobyčejného zážitku. Autoři vybudovali originální svět, dali mu pravidla a oživili ho. Bohužel pravidla fungují jenom, když se to hodí, viz třeba hořící závaží. Nebo slyšíme, jak to na horách fučí, ale nalehko oděnému hrdinovi poletují kolem obličeje sotva tři vlasy. Střihač musel být ožralý, protože často vyprávění na sebe nenavazuje, jako by se ztratily důležité záběry. Ke konci se stane něco zásadního, ale filmaři se neobtěžují sdělit co, jenom důsledky. Proboha proč? Pokud chtěl režisér zopakovat Hvězdný prach, těžce se mu to nepovedlo. Body si zaslouží vizuální stránka, protože panoramatické pohledy na nebe, za kterým je další svět, stojí za to.

Film o tom, jak lidská malost dokáže potopit sebelepší snahu o povznesení ducha. O probourávání zdí pohodlného stereotypu, protože se bojíme zklamání. Škoda, že se to ke konci proměnilo na ždímačku slz. Posledních pět minut u mě zařadilo snímek do lehkého nadprůměru. Nicméně film jsem si užila, hlavně díky výbornému Travoltovi a příběhu, který rozhodně není plytký.

Být to na jiném médiu, dávám bez zamyšlení plný počet bodů. Konverzace mi však připadají jako plýtvání filmovým materiálem. Potlesk si zaslouží scénář, protože film opravdu vypadá jako pokec vzdělaných, ale různorodých lidí. Asi bych dala o bodík navíc, kdyby hlavní hrdina netvrdil, že potkal X celebrit a jednou významnou dokonce i byl.

Líbí se mi, že ani jedna strana sporu není protěžovaná. Můžeme fandit přísnému kapitánovi, kterému se zhroutila disciplína posádky, anebo zamilovanému zástupci. Film má vcelku svižné tempo, což je na osmdesátá léta nezvyk. Nekoná se žádný zdlouhavý rozjezd a Vangelisova hudba dodává dramatičnosti.

Asi nejlepší vánoční premiérová pohádka za poslední tři roky, která se nepodbízí tříletým capartům. Bohužel "inspirace" Mrazíkem a Popelkou z toho čoudila až hrůza (ale filmu to pomohlo) a jediná postava, která se chovala jakž takž logicky, byla Květulilinka. :-) Podruhé už vidět nemusím.

Clooney nehraje špatně, ba hraje přímo dobře, čímž zvedá film do mírného nadprůměru. Bez něj by byl film nesnesitelný, protože se tu brečí málem jak v turecké telenovele a vedlejší postavy moc sympatické nejsou. Film mi trošku svoji honičkou za milencem připomíná Little miss Sunshine, ale není tak povedený.

Nebudu srovnávat knižního Hobita s filmovým, protože film musí fungovat sám o sobě. Byla to nádherná podívaná, kombinace přírody Nového Zélandu a počítačových scén se povedla, ale příběh bohužel pokulhává. Scéna v hobití noře je natahovaná, že by si zasloužila dát do rozšířené verze. Hrdinové jsou z gumy, protože věčně padají ze skal a odrážejí se o nich bez jediného zlomeného žebra. Glum hrozně přehrává. Nejvíce mi vadil Gandalf, který v roli Deus ex machiny zasahuje víc, než by bylo nutné. Leckterou scénu šlo vymyslet tak, aby se obešla bez čaroděje a neuvěřitelných náhod. Nabízí se srovnání s Pánem prstenů nejen kvůli příběhu ze stejného světa, ale také kvůli tomu, že Hobit PP kopíruje. Máme tady prolog z minulosti, Kraj, Roklinku, přechod přes hory, skřety... Nicméně PP měl silný nosný příběh, zatímco Hobitův příběh je plytký a v pohodě by se vešel do tříhodinového filmu. Naštěstí jsem se během té ultra-dlouhé první části trilogie nenudila.

Chápu, že tak dobrý ten film není, aby si zasloužil 4/5, ale nostalgie je nostalgie. Jeden z nejlepších filmů, které televize svého času nabídla, přestože je ten příběh stejně uvěřitelný jako pravá prsa supermodelek.