hrumsrt

Ani nebudu nijak zastírat, jak dlouho jsem si film oddaloval.. Důvodem bohužel byl fakt, že ho předcházela pověst, a tak část filmu jsem už věděl dopředu a tušil jsem, že půjde o nějaké zlehčení koncentračních táborů spojené s nějakou imaginací.. Ovšem naštěstí je tenhle snímek o tolik hlubší a plnější... Někteří herci mají tak velké ambice, že než aby se podřizovali jiným, tak odhadnou správný okamžik a celý ten film si udělají po svém. Roberto Benigni je italský herec, který se už dříve rozhodl, že by se mu líbil pohled na film za kamerou, ovšem až v tomhle případě nadělil světu něco, čím zůstane navždy nesmrtelný.. Jde o příběh dvou půlí, kdy sice každá je dosti odlišná ale zároveň každá funguje jak ve svých odlišnostech i v tom, co je spojuje.. První polovina je vtipnou variací na romantické filmy v krásně roztomilém italském hávu, jenž je nakonec studnicí všelijakých gagů a nápadů, kterých se v příběhu dopouští sám Benigni coby hlavní postava Guida. Ovšem proč si budu navždy Život je krásný pamatovat je až ta půle druhá, která výrazně změní tón a téma, které sice už bylo několikrát naznačeno v půli první, ale takhle razantní změnu prostředí a atmosféry jsem možná ještě nikdy neviděl. Chápu, že to může být pro někoho na hraně, co druhá půle zlehčuje, ovšem právě tím, že víme jako divák skutečný obraz tak o to více má to zlehčení tragičtější odezvy.. Neuvěřitelně bolestivý film, který vás přes radosti sžívá s postavami, aby s nimi nakonec provedl tohle... A já to miluji! V každé polovině mi snímek dal něco tak nádherného, jak mám slabost pro dobrou romanci, tak takhle s ní naložit je bravurní.. Jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších film, jaké jsem kdy viděl. Zpětně vzpomínám na Pelíšky, které se v taktéž pokoušeli o nějakou ambivalenci tónů a emocí, ale tady si tvůrci zvolili větší a funkčnější kontrast, který dokáže rezonovat napříč celým světem.. Tak nádherný film, který divákovi předává tolik emocí, že jde o nanejvýše vyčerpávající zážitek. A slzy tečou a tečou... Jeden z největších filmů, jaké kdy Evropa dala světu! 100%

Středověké drama z prstu Kaneto Šindóa, který za svoji neuvěřitelnou kariéru stihl natočit téměř 50 filmů a dožil se neskutečných sta let, je patrně tvůrcovo největší dílko.. Příběh dvou žen, které si shodou nepřívětivých okolností zbyly a měly by být odsouzené spolu dožít. Střet generací, kde mladá dívka chce i nadále žít a nemá problém si všechno tak brát, naopak starší dívka cítí povinnost postarat se o mladší, uctít rodinné jméno a najít východisko ze svojí složité situace tím, že by prodala mladší dívku bohatému muži. Dvě zcela odlišné motivace, které jsou umocněny, věkovým rozdílem.. Obě ženy se samy starají o dům, hospodaří a jejich den je takřka beze změn. Když se ale do jejich života přimotá válečný veterán Hači, který přijde se zprávou o synově smrti a usadí se poblíž jejich hospodářství, všechny tak rutinně stejné dny jsou pryč... U Onibaby není takřka možné jednoznačně určit její žánrové zařazení a lze se shodnout jen na nějakém balancu mezi psychodramatem s hororovými prvky. Platí, že jde o poněkud odosobněný film, kdy po celou dobu neznáme jména postav a jejich konaní se sice považuje za nevhodné, ale není nikterak konfrontováno.. Než aby se něco řešilo, tak se postavy rozhodnou konat. Mladší žena bez nějakého morálního dilematu nebo rozpravy s tchýní okamžitě upřednostní vlastní potřeby, čímž pošpiní celý rodinný odkaz. A na druhou stranu starší žena než aby vytkla své snaše její nepřípustné chování, tak se ho okamžitě rozhodne potlačit.. Patrně jejich vztah je takové jádro filmu, kdy právě jeho chladnost vyústí k absurdním (ne)řešením některých situací. Prvním náznakem toho jak matka neřeší konflikty je třeba to, že nabízí svoje tělo jako pro Hačiho potěšení, aby zbytečně nesnižoval cenu její snachy.. Když selžou i ty nejméně racionální cesty, musí se tchýně uchýlit k fantaziím... Onibaba je film, který rozhodně působí dosti odvážně na svoji dobu. A současně ve své podstatě prodává tragický příběh o beznaději, kde nenajdeme jedinou pozitivní postavu, která by nemyslela jen na sebe... Snímek upoutá svým technickým pojetím, kdy se třeba kamera pohybuje mezi trávou anebo pořád dokola utahuje atmosféru dynamickou hororovou hudbou, která je brzkou předzvěstí tragické události. A i když lze možná rozumět motivacím postav, tak jejich původ a řešení jsou zavržení hodné.. Proto i nakonec Onibaba sklízí takový úspěch, když všechny ztrestá.. Snímek svým tématem a nakonec i provedením může působit trošku "out of time", kdy není problém si představit, že se odehrává třeba světové války v minulém století. A přestože Onibaba výrazně drží diváka svými hororovějšími prvky, tak slabší rozjezd zkrátka má, i když postupně svojí gradací až absurdních reakcí postav skoro baví. 65%

Třetí Creed a devátý (!!) film z Rockyho světa, který poprvé je opravdu bez účasti Sylvestera Stalloneho, který se od značky rozhodl distancovat.. Kdysi pro mě Rocky byl tím vrcholem sportovních filmů a pořád mám třeba u čtvrtého kousku z téhle série emoce, jaké nenabízí skoro žádný biják.. Snímek stojí na rozcestí, kdy si divák musí vybrat, jestli je schopen se tomu poddat a připustit si, že Adonis už je na to sám, anebo zkrátka stát názoru, že bez Slye se na to už dívat nedá.. Na třetím Creedovi mi paradoxně přijde nejzajímavější, co předvedli oba tihle "boxeři" už v preprodukci, tedy ukázka toho, jak vnímá sérii Stallone a jak Coogler s Jordanem.. A i když si myslím, že celá značka Creed má skutečně spíše potenciál v té osobní rovině, tak prostě vrcholem všech těhle bijáků byl ten finální duel v ringu a to nakonec paradoxně potvrzuje i třetí Creed.. Někomu tyhle osobnější pojetí přijdou lepší, že dají postavám trošku uvěřitelnosti, ale já takhle Rockyho neznám a nakonec jsem názoru, že to zkrátka není úplně ono... Adonis Creed je na vrcholu, proto chce každý využít příležitosti ho z něj shodit. A s úspěchy se na povrch dostávají minulé křivdy, které čekají až bude jedinci nejlépe.. A proto přichází jeho dětský kamarád Damien v podání Jonathana Majorse, se kterým pořád nevím jestli mě to jeho polovážné herectví baví. Obzvlášť tady jsem si říkal, že chci ty jeho oči vidět brečet v nějaké romantické komedii, ale otázka zda se vůbec k nějaké takové budoucnosti ještě dostane... Velká část příběhu je o nastolení iluze, že tenhle vztah tu byl už předtím, že vlastně v postavách žije už od počátku celé série. Kdy tohle já ve filmových sériích ale nenávidím. Je to neduha sequelů, které jen podtrhují nejasnou autorskou vizi.. Když se příběh drží boxu a třeba ještě ukáže nečestnost postav, jež pramení z pokřivených životních osudů, vidím na co jsem zvyklý, ale jak jde osobní cestou, rozdělujeme se.. Daří se představit Adonise stojícího na vlastních nohách s rodinou, kde pořád je vnitřní spor mezi takovou idylou a boxerským srdíčkem, přesně jak to vždycky měl i Rocky. Celý film se buduje nějaké vyrovnávání s minulostí, aby ve finále nakonec film seškrtal trénink na naprosté minimum (u série jsou vždycky ty tréninky esencí toho sportovního wibu) a už už spěchá do ringu, který mě prostě nebaví a nedaří se působit zapamatovatelně jako v předchozích případech, i když divákovi pořád podsouvá to minulostí propojení.. Nakonec z toho mám takový vyděračský pocit, který je nakonec nejpodobnější Rockymu V, akorát že nikdo nesahá jeho charakteru ani po kotníky.. Asi by bylo fér se příště netvářit že Creed IV je jako Rocky IV, anebo se na to už definitivně vykašlat? 60%

Režijní celovečerní debut velkého queenského rodáka Martina Scorseseho.. A jak už při svých krátkometrážních pokusech ukázal, že má rozhodně nápady, tak tady už představuje první ochutnávku svého unikátního pojetí filmového řemesla.. S překvapením, že král mafiánských filmů začal romantickou komedií, jsem si říkal, jaký to paradox. Ovšem tenhle filmový velikán mě i tentokrát dokázal překvapit, když naservíroval romanci, které moc žánrovými prvky rozhodně neoplývá.. Hervey Keitel je v hlavní roli mladého bouřliváka fantastický a jeho póza povrchního misogyna a fanouška filmů je dosti zajímavá a vrstevnatá.. Neuvěřitelné jakou odvahu měli tvůrci a naplnili experimentálie a otevřenost šedesátých let. Několikrát to spadá až do takového existencionálního rozjímání, kterému ale nakonec pokaždé chybí něco silnějšího.. Ovšem třeba ta prostřední koláž milostných scén je perfektní, a to jak díky vtahující odvážné kameře tak výborně zvolenému dynamickému hudebnímu doprovodu. Samozřejmě k Scorseseho vrcholu to má ještě daleko, ale nečekal jsem tak "evropský film". 70%

"Maminka už pase červy." Většinou nechápu, proč pořád existuji tendence pořád dokola se vracet k původním značkám i přesto, že originální tvůrci už nemají zájem.. Nejsem fanda původního Evil Dead především proto, že mě to nebere jako horor.. Ovšem tohle serióznější pojetí je jiná podívaná.. Lee Cronin několikrát citlivě servíruje atmosférické okamžiky, které ale podle mě nefungují, anebo absolutně nepůsobí jako Evil Dead.. Postavy jsou zaměnitelné anebo otravné. Současně tvůrci ukazují, že chápou unikátní kamerový přístup, jaký Raimi vnuknul celé značce a několikrát ho solidně napodobí. Jenže problém je zase v příběhu , jenž je dokonale tuctový. A jediné, co táhne tenhle snímek je výkon Alyssy Sutherland, kterou vyloženě nesnáším kvůli roli u Vikingů, ale tady válí. Pokus o serióznější podání někdo ocení, ale kdo přišel na Smrtelné zlo, přece nemůže být potěšen. Zaměnitelné postavy, které jsou divákovi ukradení, že naopak mám tendenci fandit ať je, co nejefektněji zamordují.. Jmenovat se to jinak, tolik by mě to neiritovalo.. Ale dobrá jednohubka.. 60%

S Alanem Parkerem už jsem se setkal při poutavém Angel Heart, který s každým dalším zhlédnutím v mých očích roste.. V případě staršího Půlnočního expresu, který má navíc tu možnost se opřít o zdařilý scénář Olivera Stonea, už to nadšení není takové.. Billy je normální turista, který se rozhodne si ale svůj výletnický zážitek ozvláštnit.. Ze snímku je obratem syrové vězeňské drama, na jež musíte mít patřičnou náladu. Záleží na divákovi jestli dokáže přejít už jen to, že sleduje zločince, který si svůj trest odpykává naprosto oprávněně, i když ve strašlivých podmínkách... Lehce zaměnitelný příběh, jenž pozvedává tak možná zdařilý úvod a proniknutí do tajů mezinárodních dohod.. Celou dobu nasáváte dusnou atmosféru vězení, která hlavního hrdinu postupně láme, aby když to už vede k tragickému konci, dojde na ten "půlnoční expres".. A než spíš film soudit, jak z ničeho občas navazuje, tak uznávám, že nejde o příliš příjemnou podívanou.. Jako protipól vůči těm romantizacím vězeňského prostředí je tohle dosti silná sprcha.. 60%

Námět je to zajímavý.. Ovšem jestli se něčím mám problém jde o tahle podobenství. Dokážu v tom vidět ty symboliku o dominanci a současně mě fascinuje, jak přesvědčivě je film odveden po technické stránce a doplněn fantastickými hudebními motivy. Dva lidi odsouzeni žít spolu, kdy už ani pokus o útěk není nutný. Lidi jsou dvojí dominantní a submisivní.. Tohle je příběh v němž dominantní lidi chtějí ovládnout dalšího sobě rovného dominantního... Příběh, jenž sází na beznaděj, ale přitom by měl fungovat především po vztahové stránce postav, která je teda šíleně upozaděna. Nevěřím tomu, že když spojíte muže a ženu v vyhrocené situaci, tak je přirozenost nesváže a oni nedají přednost základním pudům.. Avšak nechápu, že ti dva se nerozhodli složitou situaci zpříjemnit (nebo teda tvůrci se tím nehodlají zabývat). Neuvěřitelně dlouhý příběh, který topí diváka pořád dokola ve stejných motivech, že docela logicky přijdou následky dušení.. Má to svoje lepší momenty, když se postavy konečně rozhodnou nějak konat - viz. lano nebo znásilnění. Ovšem ve finále to působí lehce nedotaženě a neskutečně šovinisticky. 60%

Já se přiznám.. Terminátora dvojku jsem viděl v dětství dříve než jedničku a při každém rewatchi jsem si říkal, že je to dobré, že to je o tolik tříd jinde než první díl, ale zkrátka ani za těch pět to nevidím.. Ovšem po několika letech přehodnocuji a zalézám odkud jsem přišel.. Terminátor 2 je opravdu fantastický a vskutku patří k pokračováním, které překonávají svého předchůdce.. Po letech to funguje o kus lépe, i když i nadále to ještě není taková střela, jakou jsem dle pověstí čekal.. První Terminátor se stal poměrně rychle docela oblíbenou a chválenou filmovou událostí, která rozpoutala obecné šílenství, jak může myšlenka o zabijákovi vracející se v čase být reálná, a jak by se vlastně každý měl mít na pozoru. A současně to jde brát jako jaký si hodnotící prvek, kdy každý náš krok nemůže být špatný, dokud se pro nás nevrátí do minulosti terminátor... Ušlo skoro sedm let a vrací se železný Jim ve svém letním bijáku, kde divákovi servíruje dalšího Terminátora. A samozřejmě je navrácen i Arnold, který s příslibem kladné role je natěšenější, než kdy dříve.. Těžko soudit, kdo urazil za těch sedm let větší cestu... Zatímco Cameron udělal jeden zapomenutý scénář, jedno pokračování jiné kultovní série a sci-fi podvodní rozcvičku na Avatara 2, tak z Arnieho se stala hollywoodská megastar a vedle Wolfganga Amadea Mozarta se z něj stal největší Rakušan všech dob.. Arnold za těch pět let stihl několik filmů z nichž minimálně tři jsou naprosté pecky a dodnes jeho nejlepší kousky (samozřejmě spolu s Terminátory).. Ta pozice obou a vůbec celého Terminátora jako značky byla úplně jiná.. Diváci věděli, co mají čekat, a že to bude stát za to, ale že výsledek bude až tak kulervoucí, že kdyby už tenhle server existoval, tak T2 by byl čtvrtý nejlepší a druhý nejoblíbenější film.. James Cameron vstoupil do stejné řeky, aby diváka přesvědčil, že vůbec neví o tom, jak může řeka vypadat. Nápad přehodit stroj s tváří Arnolda - T-800 na tu dobrou stranu, je možná nejlepší v rámci celé filmové histori! Před čím varoval Kyle, je tady a už je u toho i maličký John Connor.. Jak první díl ctí dobu a design filmu působí jak z jiného století, tak Terminátor 2 by, podle mě, v klidu obstál i dnes.. Božská akce (honička na silnici, finále!), kterou podpoří cool zpomalovačky a záporák, kterému není rovno nic. Už to není souboj člověka proti stroji, tuhle otázku už James vyřešil minule, nýbrž tentokrát jde o interterminátoří válku o budoucnost malého kluka.. Arnold pokračuje tam, kde jeho "zlé dvojče" skončilo a servíruje tu opravdu nejlepší roli v celém jeho CVčku. Oproti prequelu má daleko větší prostor i Sarah Connorová, která se vymaňuje z ženské škatulky a vedle Ellen Ripleyové (kterou si Cameron taky vlastně vyzkoušel) jde o nejvíc badass postavu, jakou Cameron napsal. Příběh je daleko vrstevnatější než minule, záporák je zase o level jinde a naši hrdinové na něj zkrátka nestačí.. Ale možná proč si to budu pamatovat je ta uvolněná dialogová pasáž mezi T2 A Connorem o emocích vrcholící placákem. Hasta la vista, baby! 90%

Geniální nápad, který přišel při nemocném blouznění, když Camerona odvolali od jedné z nejhorších pracovních zakázek - při natáčení Pirani 2.. Bylo mu 30 a že z něj bude jeden z největších režisérů všech dob byla poměrně utopická představa, ale "Železný Jim" dokázal svůj profesní život nakopnout neuvěřitelným způsobem. První spolupráce Camerona s Arniem, který měl za sebou alespoň první kultovní roli coby legendární otrok Barbar Conan.. A oběma to změnilo život! Arnoldovi to přikleplo jeho nejikoničtejší roli a Jamesi Cameronovi jeho největší značku (i kdyby Avatarů bylo dvacet, tak takový kult jako tohle to nikdy nebude).. Příběh o cestování v čase, o lásce a jednom soustředěném stroji.. Sarah Connorová je normální holka, kterou zajímá jestli v pátek půjde do baru nebo na diskotéku, když tu se objeví lidi z budoucnosti, že ona je klíčem ke všemu.. Michael Biehn jako ochranář Kyle vs. nezastavitelná mašinka Arnie... Ve výsledku jeden z nejpoutavějších časových paradoxů v dějinách filmu. Cameron natočil film, který nestárne ani po 40 letech, jen ti lidi už vypadají divně... I když on teďka točí zase věci o dekády před ostatníma, takže to dává smysl.. Fantastický kultovní status, osobité trikové prvky, ale prosťoučký příběh. Nicméně scéna na diskotéze je tak fantasticky natočená, že by se leckdo mohl z těm zpomalovaček učit.. 80%

Působivá podívaná, kterou bych si zase nepřál objevit někdy v pozdějších hodinách, jelikož bych spánek musel odložit, než to dojedu.. Že ve Španělsku občas dokáží překvapit, a to na poli všelijakých žánrů, tak tohle je přesně ten případ. Fantastický námět, kde vězení má nějakou hierarchickou strukturu s přídělem jídla, což ve velmi vyhrocené podobě může vypadat jako model společnosti obecně.. Těm nahoře se servíruje pětihvězdičková hostina a těm dole defakto zbývají jen odpadky.. A jak se v žebříčku (ehm ve vězení) šplhá nahoru? Náhodou... Tohle není herecký koncert, nebo příběh, jaký může překvapit, ale tvůrci se soustředí spíše na vztahy, kdežto mě by zajímalo něco jiného.. Chtěl bych vidět, jak to vypadá úplně nahoře a slintat si.. Stejně tak nasát tu depresi, těch dole.. Velký potenciál, kde bych potřeboval trošku odvahy, která by v závěru znamenala něco zapamatovatelného. Ale jo, pocta kultovkám jako je Kostka nebo SAW.. Netflix občas věděl, co dělá! 65%