Krasus

Neskutečná zoufalost, kterou ubíjí přesně to, co by ji mělo definovat, tedy humor a malej kluk má víc hereckýho švihu, než Johny Knoxville.

Sračka každým coulem. Přesto si nemůžu pomoct a dokoukám to.

Krapítek silnější záležitost, ve své podstatě však stále zcela průměrná a mdlá podívaná. Nymfomanka bohužel neobsahuje jediný naturisticky laděný moment, ze kterého bychom se mohli posadit na zadek. Vyprávění má sice zajímavý spád a semtam i kreativní pojetí sexuality (Bellova tortura), ale na věrohodnější a výraznější chápání sebe sama to nestačí. Závěr potěšil. Být to o hodinu kratší, tak je z toho silná 140minutová pecka.

Dlouho jsem se tak nenadchnul pro něco tak prostého a šablonovitě předvídatelného. 21 Jump Street je ale natočená s velkou láskou a pořádnýma koulema.Téměř dvouhodinová, tak akorát vyvážená jízda, po které budete chtít víc a víc a budete si přát, aby si ústřední dvojka střihla roli i v seriálu. 5 hvězd si to objektivně nezaslouží, pravdou však je, že mi sedlo úplně všechno a nemám jediný důvod cokoli kritizovat. Velká pecka, která udělá radost i nezasvěceným geekům. Konečně role pro Channinga Tatuma, který si u vás překvapivě hodně šplhne.

A vlastně ani nevím, proč dávám za plný počet bodů. U Allena je to vždycky taková nějaká zvláštní aura, která Vás přitahuje v momentech, který by každý druhý režisér zpracoval naprosto banálně, jen Allen se u nich vyžívá a dokáže z nich vykouzlit krásnou věc. Pro mě zatím vrchol tvorby tohoto malého brýlatého podivína, který jakoby vždy věděl, co je láska a jak ji nejlépe vystihnout. Láska ve filmu je láska k filmu.

Výrazně serióznější verze Kotle, ale Jílková je stále stejně bezcharakterní a odporně exaltovaná figura, díky níž to do konce nevydržíte, ačkoli je téma sebe víc zajímavé.

Od začátku do konce jedno velké přehlížení skutečné podstaty a cesta po povrchu. Největší nevýhodu Nymfomanky je právě její marketingová bublina á la Trierova cesta do hloubi duše sexuální obscénosti. Přijde mi to jako velká naivita vstupovat do tohoto věta, aniž bych měl promyšleno více, než jen určité scény, se kterými chci šokovat své publikum. Ve dvou hodinách není jediná skandální, šokující scéna. Hlavně tu však chybí jediná scéna, kterou si s radostí, nebo s nechutí přehrajete znovu. Larsova síla vždy spočívala v překreslení mapy filmové sugesce a právě tato absence je v Nymfonace nejvíc vidět. Trailer na druhý díl je moc pěkný, ale nese se v úplně stejném duchu vytáhnou péro a ukázat pindu. Nestačí. Lars vyměkl.

Ukázkový propagandistický manuál aneb dříve bylo líp. Bylo hezky, všichni měli vysportovaná těla, děti zpívaly jako slavíci, pokrmy byly rozmanité a všichni si pomáhali a byli na sebe hodní. Tedy až na Anděla, díky němuž je tahle dovolená alespoň trochu stravitelná. Zvrácený paradox.

Přesně vyvážené směs trapnosti a gagu tak, jak to mám rád. To vše v neuvěřitelně realistickém podání moderní upocenosti. Gervais exceluje v postavě malého a smutného člověka s velkými prázdnými gesty. Málokterá televizní práce má v sobě takovou míru nadsázky a přitom svým bezchybným zpracováním stojí pevně na zemi. Božsky napsané, ďábelsky zahrané. Absolutní výhra na všech frontách.

Tenhle film budu vždycky trochu hůře snášet a to kvůli naprosto nevhodnému výběru hlavní role. Brad Pitt tenkrát býval ještě děsivě průměrný herec a nenabízel nic navíc. Joe Black rovněž bohužel nenabízí nic navíc.