Seti

Ještě celkem dobrý, ale už byste asi svoji kung-fu ikonu měli přestat ždímat a poklidně ji uložit ke spánku, kluci čínský. Jinak za chvíli budu koukat na Ip Man 14 : Ip man vs. Predátor.

Hlavním problémem Shannary je zoufalá povrchnost a zkratkovitost scénáře. Když vezmu v potaz, že se jedná o nepokrytou vykrádačku Pána Prstenů, tak jsem si často připadal, že nepolíben předlohou sleduji středozemskou trilogii, avšak bez úvodního prologu. Příběhu chybí jakákoliv hlubší mytologie či představení základních stavebních kamenů nastíněného světa (jedna věta na vysvětlenou je fakt málo), a vy pak často vůbec nevíte, proč postavy dělají to, co dělají, ani proč mezi nimi panují vztahy, jaké mezi nimi panují. Důležité události, jež v minulosti stanovily současné geopolitické rozložení panující ve světě Shannary jsou jen letmo zmíněny a nikdo se s žádným vysvětlováním neobtěžuje. Divákovy pak nezbývá, než se soustředit na ústřední dějovou linii, která má však také dost hluchých míst, a příliš nepřemýšlet nad pozadím a smyslem událostí. Je mi jasné, že v adaptacích komplexnějších příběhů je určitý stupeň zjednodušení třeba, ovšem u Shannary byl kontext oholen až na kost a zamýšlenou epiku pár zdařilých CGI záběrů a solidních kostýmů nevykouzlí. Shannara proto na mě zatím působí především jako promarněný potenciál. Uvidíme, jestli s druhou sérii dojde ke zlepšení.

Výborné drama a další klenot v žánru filmů z prostředí investigativní novinařiny. Nedivím se, že Spotlight při udílení cen akademie za rok 2015 neovládl žádnou individuální kategorii, ale zcela po zásluze dominoval v kategorii nejvyšší. Jedná se totiž o ten typ filmu, kde nic výrazně nevyčnívá (možná až na explozivní námět), ale vše pracuje a funguje zcela ve prospěch celku, a to od dokonalého týmového hereckého výkonu, přes vybroušený scénář, až po přesnou režii. Výsledkem zvoleného přístupu je pak mistrovský kus filmařiny, který potěší nejen milovníky Všech prezidentových mužů. Ačkoliv mě Spotlight bavil od začátku do konce a v podstatě nemá hluché místo, tak na jeden nedostatek musím poukázat. Postrádá totiž jakoukoliv konfrontaci ústředních hráčů. Naši neohrožení žurnalisté ze všech stran slyší, jak je církev v Bostonu potažmo v USA všemocná a nedotknutelná, přičemž na jakékoliv snahy o odhalení předmětného problému okamžitě tvrdě reaguje a vše zametá pod koberec, ovšem Spotlighťáci x měsíců pochodují po městě, vyslýchají kde koho, otravují a šťourají a ze strany církve nepřijde za celou dobu jediná reakce! Jediný vážnější problém, na který tým narazí, je v nechuti soudu zpřístupnit veřejné dokumenty. Člověk se pak na konci cítí malinko ochuzen, protože jak případ houstne a Robbyho tým kauzu rozkrývá do stále větší hloubi a šíře, tak nějakou konfrontaci už vážně toužebně očekáváte. Navzdory této výtce (možná spíše jen povzdechu) je Spotlight po všech filmových stranách vybroušeným dílem, jež přibližuje a odkrývá skandál, kteý musel ve značně nábožensky založených Spojených státech ve své době zapůsobit silou atomové bomby.

Téma přátelství, umírání a smrti viděno z perspektivy náctiletého pesimisty. Do toho trochu progresivní amatérské filmařiny, exotických pochutin a chlupatých polštářů, to vše zabaleno do příjemného indie bronzátka (to je něco jako pozlátko, jenže indie filmy nemají bohaté producenty, proto si mohou dovolit pouze pozlátka z bronzu - bronzátka. - konec lingvistické vsuvky)

Sympatická indie záležitost o hledání ztracené (doslova) lásky a nalezení stejně důležitých hodnot po cestě. Docela překvapila hrající modelka Cara Delevingne, která do role podivínské a ztracené Margo sedla jak prdel na hrnec.

Co si budem nalhávat krom skvělého Hardyho výkonu nemá moc Legend co nabídnout. Schází mu především zajímavější scénář a tah na branku, což je znát zejména vzhledem k délce fimu. Na to, že se ve spojitosti s kariérou bratří Krayů všichni tak často ohánějí slovem "gangster", tak se toho v jejich story vážně moc interesantního nestalo. Žádný konflikt s policií, americkou mafií či konkurenčním gangem (jedna rvačka v hospodě je fakt málo), takže se dění smrskává na eskalaci napětí v trojúhelníku Ronnie - Reggie - ta buchta. Copak o to, špatné to není, ale osobně jsem čekal o něco víc.

Jako Jasone sorry, ale za tohle by se styděl i Steven Segal. Jakýkoliv dějový motiv v tomhle céčkovym škváru včetně toho hlavního byla vyložená sračka, počínání jakékoliv postavy postrádalo logiku i smysl a co se týče dialogů, tak jako němý film by byl druhý Mechanik rozhodně snesitelnější. Někdo by možná mohl ocenit hitmanovsky lazené "mise" a některé akční momenty, já však na to nemám, protože ten zbytek všechno alespoň malinko pozitivní nenávratně zadupe do země. Je mi jasný, že scénáře tvých filmů jsou až na posledním místě, ale občas by neškodilo si ho před podpisem smlouvy přečíst a říct si spolu s Chinaski "čeho je moc, tak toho je příliš". Daleko lepší filmy jsme totiž dostávali v devadesátkách na kazetách od Intersonicu, kde si aspoň zaplatili skutečné výbuchy.

Sakra asi až v polovině filmu jsem si uvědomil, že to je vlastně western! A to western s dost podivně zvolenou personifikací postav, kde lidi jou dinosauři, psi jako věrní přátelé člověka jsou lidi a krávy jsou krávy. A právě až když Pixar opustí úmorně utahanou a nezáživnou variaci na téma Lvího krále z první půle a začne hrát na westernové notičky, tak začne být The Good Dinosaur zajímavá podívaná. V obsahu vyprávění stále jednoduchoučká a ohraná, ale minimálně na pohled zajímavá. Jak jsem již naznačil, tak v případě Hodného dinosaura to tentokrát Pixar určitě schytá právě za tuctovost ústřední story, která krom již zmiňovaného zasazení zůstává pověsti svého tvůrce, jakožto nejnápaditějšího studia, hodně dlužna. V čem však Pixar drží stále primát, je prvotřídní úroveň animace a co se prostředí týče, tak dnes nenaleznete lepší prezentaci. The Good Dinosaur je tak pro mě filmem dvou odlišných polovin, kdy až po vyjevení své pravé tváře začne být zajímavý.

Na jednu stranu bylo Sleeping with Other People fajn, a to především díky Sudeikisově komediálnímu herectví a vzájemné chemii mezi ústřední dvojicí, ovšem na stranu druhou se hlavní hrdinové chovali ve jménu svého přístupu "přitahujem se jak sviňák ale budem jen kamarádi" totálně nesmyslně. Přesto mě Sudeikis s Alison Brie docela pobavili a jako žánrovou odpočinkovku na sobotní odpoledne bych je klidně doporučil.

Pro někoho nudné, pro mě netradiční a zajímavé (skvělá scéna ve výtahu byla však až fyzicky nepříjemná, tudíž nedopuručuji výtahofobikům).